Poměrně vzácný a ohrožený druh, typický představitel, podle kterého je pojmenována celá skupina těchto ještěrů, je opancéřovaný trnitými šupinami a pod tím kostěnými destičkami. V nebezpečí se uchopí za chvost a vytvoří tak kruh. Tak je zřejmě chráněn před požitím svými úhlavními predátory, pravděpodobně převážně hady, drobnými savci atd. Dalším velmi známým zástupcem rodu je Cordylus giganteus, největší z kruhochvostů dorůstající 35 až 40 cm. Oba druhy jsou v chovech velmi vzácní a celá skupina je chráněna zařazením mezi ohrožené živočichy a také do tzv. Washingtonské úmluvy o volném obchodu se zvířaty, tedy tzv. CITES.
Zřejmě jedinou výjimkou je právě Cordylus tropidosternum, který je běžně nabízen dovozci terarijních zvířat. Kruhochvost nížinný, jak se dost nepřesně česky nazývá, je tak jedním z mála běžně dostupných zástupců rodu, občas nabízených i na burzách či v nabídce obchodníků. Proto jsem také mohl koupit importovaný pár zvířat celkem bez problému a za velmi rozumnou cenu.
Zvířata jsem umístil do terária 60×45×45 cm, které bylo zařízené tak, jak potřebují, tedy spíše suché či polosuché, členité, dobře osvětlené a vyhřívané terárium, se spoustou úkrytů. Osvětlení zajišťuje zářivka Repti–glo 5.0 a bodová žárovka 40 W. Nejedná se ale o nijak náročná zvířata, snad právě vyjma období navození páření a rozmnožování. K tomu je zapotřebí zajistit chladnější období, a to v době našeho léta. Živí se převážně drobným hmyzem, mravenci, termity, brouky, pavouky, červy atd. Jedná se o agilní, velmi pohyblivé ještěry, neustále šmejdící po teráriu, proto jsou tak velmi zajímavými chovanci. Při nebezpečí, hlavně v počátcích, se okamžitě ukrývají pod kameny, do rozsedlin, což je potřeba jim zajistit. Po určité době si ale zvyknou a neprchají do úkrytu, pokud se pouze díváme. Členité terárium, s terasovitou zadní stěnou a s množstvím úkrytů, se tedy jeví jako nezbytnost. Jako substrát je vhodný jemný štěrk, písek, s přídavkem zeminy ve vlhčím koutě, kde je vhodné umístit například sukulentní rostlinu a misku s vodou. Raději mělkou, například s většími kamínky, aby se neutopil krmný hmyz, ale například i narozená mláďata.
Důležité je dokonalé osvětlení, se silným tepelným zdrojem, nejlépe umístěným excentricky, aby v teráriu byla možnost vybrat si vhodnou teplotu, v poměrně značném rozmezí. U mě mají 20 stupňů Celsia a pod zdrojem přes den až 40 °C, ideálně s nočním poklesem na 17 až 18 °C. V přírodě mají pravděpodobně ještě větší tepelné rozdíly, podle místa výskytu. Nesmíme zapomenout, že jejich domovinou jsou i náhorní planiny v nadmořské výšce 1 000 až 1 600 m n. m., přestože nese český název nížinný. Obývá aridní, tedy suché stepní, lesostepní, ale i lesní oblasti jihovýchodní Keni, Tanzanie až po Mosambik a Zambii. Pro zdárný chov je nutná právě vysoká rozdílnost denních a nočních teplot, stejně jako vyšší vzdušná vlhkost v chladnější části roku. V některých oblastech výskytu dochází k utlumení aktivity, podobné zimování, zvláště u populací žijících ve vyšších polohách a na jihozápadě areálu výskytu. Jedná se dle mého názoru o poměrně tvrdá a celkem nenáročná zvířata, a při dodržení základních potřeb dožívající se vysokého věku. U většiny druhů i přes dvacet let, což je u malých a středních ještěrů poměrně hodně.
Pro jistotu jsem mláďata oddělil od rodičů, i když se uvádí, že u nich nedochází ke kanibalismu, a že kruhochvosti mohou žít a být i chováni ve větších skupinách. Pouze u pohlavně dospělých samců je teritoriální chování velmi agresivní, a je pak nutné jim dopřát větší prostor či je oddělit. Mám však pouze chovný pár, a tak nemohu toto tvrzení ani doložit, ani vyvrátit. Myslím si, že kruhochvosti jsou poměrně ideálními chovanci, nejen díky své velikosti, ale právě i jisté tvrdosti a odolnosti v chovu.
Použitá literatura: Echsen 2, Manfred Rogner, Chováme terarijní zvířata, Lubomír Klátil