Zoborožec střapatý
Popis
Zoborožec střapatý – Buceros (Rhyticeros) undulatus, Shaw 1811 Java – je velký až 90 cm. Zbarvení samců a samic se výrazně odlišuje. Dospělý samec má temeno a týl zbarvené rezavě a náprsenku sametově bíle. Tělo a křídla jsou černé s nazelenalým leskem. Na mohutném světle žlutém zobáku jsou patrné výrazné hřebeny. Holé okolí očí je červené, holý lalok na krku je světložlutý s červenomodrou páskou v jeho středu. Barva očí je tmavě červená. Dospělá samice je jen trochu menší než samec. Hlavu a krk má zbarvenou černě. Holá oční krajina je růžová a holý lalok na krku je modrý s modročernou páskou přes střed. Oči samic jsou tmavě hnědé s tenkým modrým prstencem. Mláďata jsou zbarvena podobně jako samci. Oči mláďat jsou světle modré. Samice se začínají přebarvovat ve stáří asi osmi měsíců, kdy jim na krku začíná vyrůstat černě zbarvené peří. Kompletní přepeření a přeměna žluté barvy laloku v modrou jsou ukončeny až ve stáří dvou let.
Výskyt
Zoborožci střapatí jsou ve své domovině velmi rozšířeným a místy hojným druhem. Obývají stálezelené tropické lesy především na úpatích hor a v horách až do nadmořské výšky 1 674 metrů. Byli však pozorováni i ve výškách nad 2 500 metrů nad mořem nebo i v mangrových lesích na pobřeží. Vyskytují se v Indii, Indonésii, Malajsii. Žijí například v Thajsku, Vietnamu, Kambodži, Laosu, na Borneu, Sumatře, Jávě a Bali. Severoindická populace zoborožců střapatých byla popsána jako poddruh Aceros u. ticehursti, bornejská populace jako Aceros u. aequabilis.
Potrava
Zoborožci střapatí jsou všežraví. Největší složku potravy tvoří ovoce. Na rozdíl od mnoha podobných druhů si však tito zoborožci ovoce příliš nevybírají a konzumují téměř vše, k čemu se dostanou. Ze semen upřednostňují ta s vysokým obsahem tuku. Potravu si zpestřují živočišnou složkou. Ta v mezihnízdním období tvoří jen 5 %. Ani zde však tito ptáci nejsou příliš vybíraví. S oblibou konzumují téměř vše, na co natrefí – hmyz, larvy, brouky, hlemýždě, stromové žáby, ještěrky, hady, ptačí vejce, ptáčata, ale i drobné hlodavce, netopýry a u pobřeží také kraby. V období hnízdění pak nepohrdnou téměř ničím.
Hnízdění
Zoborožec střapatý je neteritoriální druh a v období mimo hnízdní sezonu se drží ve skupinách čítajících až dvacet ptáků. Tato hejna se pak na noc sdružují na hromadných hřadech čítajících až několik set kusů. Bylo pozorováno i více než tisíc kusů zoborožců střapatých na společném nocovišti. Tato místa společně využívají i několik let. Při samotném hnízdění se ptáci drží v jednotlivých párech často jen v přítomnosti mláděte z minulého hnízdění. Při hnízdění pár nevyužívá hnízdních pomocníků. Hnízdí v dutinách stromů až několik desítek metrů nad zemí. Hnízda pár začíná navštěvovat již několik týdnů před snůškou a velmi často o ně musí bojovat i s jinými druhy zoborožců. Samice se v dutině zazdívá vlastním trusem. V tomto období samec přináší větší množství cukernatých fíků a trus samice je pak více lepivý. Samice zůstává po celou dobu s mláďaty v dutině, kterou pak společně opouštějí. Celý hnízdní cyklus trvá asi 130 dní. Ačkoliv snůška čítá až tři vejce, málokdy se hnízdícímu páru podaří odchovat více než jedno mládě. Hlavní složku potravy při krmení mláďat na hnízdě tvoří velká olejnatá semena, různí živočichové a ovoce. Vylétlá mláďata jsou ještě několik měsíců krmena rodiči, než se naučí přijímat potravu samostatně.
Chov a odchov
Zoborožci střapatí jsou velmi rozšířeným druhem zoborožců držených v zajetí. Ve své domovině jsou často chováni také jako domácí mazlíčci. Mláďata musí domorodci dokrmovat do stáří asi sedmi měsíců, než jsou zcela samostatná. V dospělosti jsou však mnozí z těchto ručně odchovaných jedinců agresivní ke svému okolí a jejich osud je pak většinou zpečetěn po opětovném vypuštění do přírody. Ptáci chovaní v zoologických zahradách a ptačích parcích nebývají agresivní a mohou být drženi v prostorných voliérách společně s jinými ptačími druhy. V ptačích parcích v Indonésii a Malajsii jsou běžně chováni ve společnosti holubů nikobarských, holubů korunáčů nebo argusů okatých. V Evropě jsou zoborožci střapatí drženi ve dvanácti zoologických zahradách a u několika soukromých chovatelů například ve Francii, Španělsku a Belgii. Na chov jsou nenároční, v čemž jistě ne nevýraznou roli hraje i jejich relativní nenáročnost na složky krmení. V mnoha zařízeních na celém světě jsou zaznamenány také jejich úspěšné odchovy. V České republice dosud chováni nejsou. Velmi podobným druhem je zoborožec temný (guinejský) – Aceros plicatus. Tyto zoborožce chová u nás například Zoo Zlín a Ptačí park v Českém Rudolci.
