Kůň v pohodě Díl 23.: Umíte koně nakrmit do pohody?
Co vlastně koně baští
Aby živý tvor mohl žít, potřebuje tři základní věci: kyslík, který si zajistí dýcháním, energii a stavební látky, které si zajistí krmením. Ze stavebních látek si buduje jednotlivé tělesné tkáně a buňky. To je úkolem jeho tělesných buněk, aby se množily, a přitom musí často ještě tvořit kolem sebe mezibuněčnou hmotu.
Stavebním materiálem jsou bílkoviny, složené z „cihel“ – aminokyselin. Ty kůň získá dvěma způsoby: buď mu je vyrobí vlastní tělo, či některé bakterie v tlustém a slepém střevě, nebo si je vezme přímo z krmiva. Těm druhým se pak říká esenciální a často právě jejich dostatečné množství určuje, zda je dané krmivo z hlediska obsahu bílkovin „kvalitní“ nebo ne. U koní je v první řadě esenciální aminokyselinou lysin, dále pak metionin či taurin. Pokud má kůň nedostatek bílkovin v krmivu, k čemuž u normálně živených koní většinou nedochází, hubne, má nekvalitní tkáně, například srst, kopyta, ale také se mu zhorší metabolismus, protože bílkoviny jsou důležité i pro chod jeho těla, mladý kůň špatně roste a především pak kojící klisny, které potřebují až třikrát více bílkovin než mimo období kojení, výrazně hubnou, protože bílkoviny dávají svému hříběti prostřednictvím mléka. Bílkoviny najdete v jakémkoli krmivu, protože rostliny jsou složené z bílkovin stejně jako živočichové. Vyloženě bílkovinná krmiva jsou ale například vojtěška, jeteloviny, luštěniny (u koní nejpoužívanější sója), ale i otruby, obilné klíčky, pivovarské produkty (mláto, sladový květ), lněné semínko a další.
Aby však buňky vůbec mohly žít a budovat z bílkovin okolní hmotu, potřebují energii. Lze si to představit jako stroj, který z cihel staví dům; musíte mu neustále přihazovat cihly, aby měl z čeho stavět, a zároveň dolívat benzin, aby vůbec pracoval. Stejné je to s buňkami. Potřebují energii ke svému životu i ke své práci. Tu získají tak, že budou pálit některé, tzv. energetické, živiny. K tomu, aby je mohly pálit, potřebují ještě kyslík.
Nejdůležitějšími živinami pro „pálení“ jsou cukry; například glukóza musí být neustále v krvi, aby byla k dispozici jakýmkoli buňkám. Kůň dokáže využít ke tvorbě energie dva typy cukrů:
1. lehce stravitelné, neboli ve vodě rozpustné, což jsou právě jednoduché cukry a dále škroby; ty koni dodáváme především v obilovinách, čili v jádru. Jsou velmi důležité pro koně, kteří pracují ve větších rychlostech nebo musí vynakládat velkou sílu pro svoji práci (například skoky, práce v těžkém terénu), ale nevyhneme se jim ve většině běžných krmiv; jsou dokonce i v seně či trávě. Jsou okamžitým zdrojem energie, jejich velká část je trávená tělu vlastními enzymy už v tenkém střevě, kde se rozloží na jednoduchou glukózu, která prochází do krve. Bohužel právě tento zdroj energie bývá příčinou velkých zdravotních problémů; od trávicích poruch přes tloustnutí a metabolické poruchy až po obávané schvácení kopyt. Pokud se totiž tyto cukry nestihnou strávit v tenkém střevě, například proto, že jich je hodně, že projdou střevy příliš rychle nebo jsou zabalené do příliš velkých škrobových zrn, dostanou se do slepého střeva, kde je zkvasí bakterie za tvorby škodlivých kyselin ohrožujících bakteriální rovnováhu. Příkladem jsou ječmen a kukuřice. Některým koním škodí i velké zvýšení hladiny glukózy v krvi a následné vyloučení inzulínu, který glukózu „nacpe“ z krve do buněk. Tento jev je u vnímavých koní příčinou tzv. „horké hlavy“, či nadměrné bujnosti po nakrmení jádrem – „horká energie“. Největší nárůst glukózy a inzulínu v krvi vyvolává trávení škrobu z ovsa, protože je nestravitelnější a kůň ho nejlépe zužitkuje.
2. vláknina, to je vlastně složitý cukr, který tvoří buněčnou stěnu rostlin nebo se nachází v kořenech okopanin (mrkev, řepa). Vláknina je základem výživy koní; zpracovat ji dokážou až bakterie žijící ve slepém a tlustém střevě, zkvasí ji na těkavé mastné kyseliny a ty se dostávají do krve, aby si z nich kůň vyrobil energii. Té se říká „pomalá energie“: pro rychlou práci sice koně senem nenakrmíte, ale zato při trávení vlákniny nedochází k narušení žádné rovnováhy, ani v krvi, ani ve střevech. Krmiva bohatá na vlákninu (seno, řepné řízky, do jisté míry i mrkev) jsou pro koně základem krmné dávky.
Tělo ale může pálit i tuky, přestože pro něho nejsou příliš přirozeným zdrojem energie. Tato energie je také pomalá, zato koni vydrží dlouho. Nejběžnější způsob, jak koni dodat tuk, je přilít do krmení jedlý rostlinný olej. Dobrým zdrojem tuku jsou i rýžové otruby.
V neposlední řadě je nutné koni dodávat i minerální látky, protože si je samozřejmě nevyrobí sám. Ty slouží jako stavební prvky (např. vápník či fosfor), často jsou součástí důležitých řídicích systémů (enzymů). Nepleťte si minerály s vitamíny! Těch si kůň většinou pomocí střevních bakterií vyrobí dostatek.
Žeru – tedy jsem
Jak už jsme si řekli, kůň musí přijímat potravu, aby se měly z čeho obměňovat jeho živé tkáně a aby buňky vůbec mohly žít a pracovat. Kůň musí žrát, aby vůbec existoval. Tomu se říká záchova: pokud se jen tak fláká ve výběhu, nikdo na něm nejezdí (nebo jezdí lehce rekreačně), není mráz ani horko. Většina normálních koní potřebuje k záchově pouze píci, čili trávu nebo seno, a minerály, z toho získají dostatek stavebních látek (bílkoviny) i energie (především vláknina, ale i lehce stravitelné cukry, které se v píci nacházejí).
Pokud se však jedná o koně mladého, rostoucího, pak musí dostávat něco navíc – přece roste, tvoří novou „hmotu“. Tato kategorie koní potřebuje především dostatek kvalitních bílkovin, a to nejvíce první půlrok až rok života, pak postupně stále méně a méně, asi do tří let, kdy se přejde na běžnou „záchovu“. Pro takové mladíky je kromě kvalitního mateřského mléka vhodné mít připravená krmiva na bázi vlákniny a bílkovin, čili seno a například přídavek vojtěšky, sóji nebo komerčních granulí určených pro rostoucí koně. Jejich výhodou je i vyvážené složení jednotlivých aminokyselin a dostatek lysinu a především pak důležité poměry a množství potřebných minerálů (např. vápník, fosfor, měď).
Větší množství bílkovin a energie vyžadují i vysokobřezí a především pak kojící klisny, protože ony vlastně vše předávají svému potomkovi – v děloze nebo po porodu mlékem. Březí klisny je naopak špatné překrmovat jádrem, čili energií postavenou na lehce stravitelných cukrech. Předpokládá se, že mnoho problémů hříbat má na svědomí právě takové krmení jejich matek; růstové problémy, překluzování, křivé končetiny, kloubní problémy apod. patří mezi ně.
Více než pro záchovu je nutné krmit i koně, kteří pracují více než lehce. Pravidelné sportování, ale i časté nebo náročnější vyjížďky, tréninky apod. kladou nároky především na větší příjem energie, protože mnoho se jí spálí při každém dodatečném svalovém stahu. Tito koně pak mají užitek buď z rozpustných cukrů (jádro), pokud pracují rychle nebo intenzivně, nebo třeba z tuků, což se využívá především při pomalejší, ale dlouhodobější práci.
Protože zima je v plném proudu, musím zmínit i to, že mnoho koní potřebuje více energie i v případě, že pobývá celodenně venku při nízkých teplotách (mluví se o mrazu pod –10 °C) nebo vlhku a větru – spálí ji termoregulace, zahřívání. V tom případě je vhodné přidávat koním vlákninu, například v podobě řepných řízků. K nim lze přilít i olej. Pokud koně během zimy nepracují intenzivně, často není nutné – ani dobré – jim kvůli mrazům přidávat jádro.
Krmení pro pohodu
Možná to zní divně, ale psychická pohoda je u koní velmi ovlivněná tím, jak jsou krmeni. Pohoda totiž prochází žaludkem; u koní tedy spíš střevy. Ve světle nových poznatků se ukazuje, že hlavním nepřítelem je v tomto případě jádro, tedy lépe řečeno nadbytek lehce stravitelných cukrů, kterých je nejvíce především v jádru (= obilovinách). Ty jednak způsobují bakteriální nerovnováhu ve střevech s následnými zdravotními problémy, ale výkyvy glukózy a inzulínu v krvi mohou ovlivnit psychiku citlivých jedinců a samozřejmě také zdraví. Proto bych chtěla vyjmenovat pár zásad, jak koně krmit, aby byli v pohodě:
1. Základem bude kvalitní seno prosté plísní, prachu, voňavé nebo aspoň pachově neutrální. Pokud koně nepodávají intenzivní sportovní výkony nebo nejsou příliš tlustí/v redukční dietě, je lepší jim ho dávat neomezeně. Zjistíte, že si sami rozdělí den na chvíle, kdy žerou seno, a chvíle, kdy dělají něco jiného. Pokud máte koně, který potřebuje zhubnout, můžete mu seno dávat průběžně v menších dávkách (tak, aby nehladověl déle než asi 4 hodiny, protože delší hladovění často způsobuje vznik bolestivých žaludečních vředů) nebo ho „schováte“ do hustějších sítí či podobných zpomalovačů krmení. Dostatek vlákniny je nutný pro zdraví střev koně i pro jeho psychickou pohodu, protože kůň je stvořen k tomu, aby větší část dne žral a žvýkal.
2. Pokud je možnost, dopřejte koni pastvu. Tu však budete muset u některých jedinců (obéznější jedinci, primitivní plemena) a v některou dobu (především jaro) omezovat a řídit. Čerstvá tráva totiž obsahuje více lehce stravitelných cukrů a méně vlákniny než seno, a to může způsobovat zdravotní problémy. Přesto je pastva pro koně to nejlepší a nejpřirozenější: zajistí koni zdravé držení těla, neustálý pomalý pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu, kousání i dost vody. Jen jí musí být přiměřeně, což je pro každého koně jiné množství …
3. Zajistěte každému koni přísun dostatku minerálních látek.
4. Pokud potřebujete koni dodat energii proto, že hubne, přidejte mu k senu ad libitum například řepné řízky, což je vlastně další vláknina. Podle potřeby můžete do nich nalít olej nebo je obohatit bílkovinami, například vojtěškou. Samozřejmě existují i jiné možnosti „zdravého výkrmu“, toto je však ta levnější varianta. Nepřidávejte zbytečně jádro, takoví koně ho většinou nepotřebují, naopak rozhozením metabolické i střevní rovnováhy se může přibírání zhoršit.
5. Jádro bude potřeba v případě, že kůň hodně pracuje. Především rychlá či silová práce potřebuje rychlou energii. Z jádra je pro koně nejstravitelnější oves, velké procento se vstřebává už v tenkém střevě a nenarušuje tolik střevní bakterie, jako ječmen či kukuřice, které naopak dost kvasí ve slepém střevě a mohou způsobit zdravotní problémy. Jsou však koně, kterým oves dobře nečiní; je možné, že jsou náchylnější na výkyvy glukózy v krvi. Jádro koním podávejte po menších dávkách vícekrát denně, aspoň třikrát. Nikdy nedávejte koni více než 2 kg jádra najednou.
6. Je celá řada koní, kteří musí mít co nejméně stravitelných cukrů ve svém jídelníčku. Koně obézní, s metabolickými poruchami, rostoucí, ale například i koně náchylní na schvácení, koně primitivních plemen (poníci), koně trpící svalovými problémy apod. Chybějící energii jim lze nahradit tuky.
7. Ono obecně pokud máte koně, který pracuje méně než intenzivně a nevyžadujete po něm rychlost či dynamiku, často ho dobře a hlavně zdravě nakrmíte vlákninou a tukem, například senem, řepnými řízky a olejem. Případný nedostatek bílkovin doplní vojtěška. Výsledkem bude dostatek „klidné“ energie a „chladná“ hlava k práci.
Staré zvyky, kdy se koním sypala kila jádra do žlabu, kdy se zatracovala vojtěška nebo jetel, kdy koně viděli seno dvakrát denně a zbytek dne stáli o hladu na pilinách, aby neměli z požírání podestýlky velké břicho, jsou snad už pryč. To vše je pro ně nezdravé a způsobuje i psychickou labilitu a problémy. Myslete na to, že kůň žrádlem nejen živí své tělo, ale také je to jeho hlavní celodenní zábava, a to doslova. A víte, že kdo si hraje, nezlobí. Nechejte koně poždibovat vláknitou potravu po celý den a budete mít pohodu!
