Hrátky se hříbátky 1.
Tak ji připustíme …
Asi málokdo touží po koni, který by byl obtížně jezditelný, těžko zvladatelný při manipulaci … a přesto je často slyšet rada nechat zabřeznout kobylu, která je moc divoká a nezvladatelná, aby se zklidnila. Březost však není všelék na špatnou povahu nebo nedůvěru k lidem. Jistě bude mít mateřská pauza dobrý efekt na chování klisny, která byla příliš brzy zatížena požadavky lidí na výkon a je vynervovaná z přetrénování. Průšvih je, když má kobyla velmi špatný vztah k lidem a má potřebu se před lidmi bránit. Lze jen těžko očekávat, že po porodu své chování náhle změní, spíš naopak se její problém znásobí ve snaze uchránit hříbě před lidmi. A hříbě, které je 24 hodin denně s kobylou, se nejvíc naučí právě od ní, přebírá její vzorce chování ke svému okolí.
Mít s kobylou dobrý vztah je tedy prvním předpokladem pro to, aby si dobrý vztah k lidem vytvořilo i hříbě. Čas strávený s březí kobylou se tak zúročuje hned dvakrát.
Výběh a stádo
Mám velmi ráda procházky s koňmi. Je to pro mě dobře strávený čas s koněm, příležitost ke smysluplné práci ze země, kdy určuji koni tempo a směr, krajina je plná podnětů a přirozených nerovností k přecházení, i příležitostí k relaxaci nad trsem trávy (obr. 1). Na březí kobyle se dá pochopitelně i jezdit, ale v posledních dvou až třech měsících před porodem, kdy se kobyla výrazně zakulacuje, již nemám z využívání kobyly pod jezdcem dobrý pocit. Výrazně se mi na tom podepsal zážitek, kdy jsem při jízdě cítila, jak zevnitř bušilo do kobyly hříbě vydatným kopáním. Na kobyle bylo znát, že jí to není vůbec příjemné, a chtít po ní přitom, aby reagovala na jemné pomůcky jezdce, je složitý úkol. V oddíle jsme na kobylách jezdili prakticky až do porodu a vydržely to, ale nepřišlo mi, že by to přispívalo k jejich pohodě.
K vypohybování kobyly by neměl přednostně sloužit člověk, ale velký výběh a koňská společnost (obr. 2). Popocházení z místa na místo se stádem je pro kobylu ta nejsmysluplnější činnost. Postavení kobyly ve stádě je také jeden z faktorů, který bude ovlivňovat chování hříběte vůči ostatním koním. Samota deformuje chování koně a hříbě, které nemá možnost kontaktu s jiným koněm než s matkou, získává hned od začátku svého života obrovské znevýhodnění, které se projeví v obtížném, až nemožném normálním zařazení hříběte do společnosti ostatních koní.
Matka především
V přírodě hledají kobyly k porodu ústraní od stáda, v chovech řízených člověkem toto soukromí zajišťuje zpravidla box. Většina porodů probíhá v noci a kobyla se jen ve výjimečných případech neobejde bez zásahu člověka. Kobyly se povětšinou také snaží porodit ve chvíli, když se kolem lidé neochomýtají. Člověk je však tvor starostlivý a zvědavý (komu by se při porodu nehonilo hlavou, jaké hříbě bude, zda je zdravé, je to klisnička nebo hřebeček …), avšak kromě zběžné prohlídky a dezinfekce pupečního pahýlu bývá péče člověka o hříbátko nadbytečná.
Někteří lidé propagují u novorozených hříbátek tzv. handling, tedy masáž a ohlazení hříběte člověkem bezprostředně po porodu. Zavádějí hříbátku prsty do huby s odůvodněním, že pak bude pro něj přirozené přijímání udidla, manipulují mu s nožkami, a odůvodňují své chování tím, že nejrychlejší učení probíhá právě v této době. Tato snaha mi připadá podobná jako cpát novorozeněti do prstíků příbor, aby se jej naučilo způsobně používat. Období po porodu je pochopitelně dobou rychlého učení, ale na pořadu dne jsou jiné věci než udidlo. Je to zpravidla používání vlastního těla, koordinace pohybů a rovnováha, když se hříbě pokouší vstát, intuitivní hledání vemínka mezi nohama koně (někteří zkouší štěstí u hrudních končetin matky a musí získat zkušenost, že u pánevních končetin to bude zajímavější), musí se naučit, jak poskládat nohy, když se dostaví únava a hříbě potřebuje opět ulehnout. Nejlepším pomocníkem v těchto úkonech mu není člověk, ale jeho matka.
Vztah člověka a hříběte se rodí postupně, s dlouhodobou zkušeností. Nelze si jej vytvořit během pár okamžiků po porodu, v těchto chvílích je pro hříbě důležitější, aby si ujasnilo své pouto k matce, ta mu bude průvodcem v jeho prvních měsících života.
Pohyb
Více než hlazení hříbě potřebuje v prvním období svého života pohyb. Začíná rozvoj jeho pohybových schopností a dovedností, jeho tělo se přizpůsobuje světu vně matky. Ohromným rozvojem procházejí kopýtka hříběte, která se z pochopitelných důvodů rodí relativně měkká, ale během velmi krátké doby tvrdnou a tvarují se (obr. 3, 4, 5). Pro vývoj kopýtek je důležitý pohyb, a to nejlépe na různorodém povrchu. Někteří chovatelé drží hříbě s matkou několik prvních dnů v boxu, aby se sžilo s matkou a stabilizovalo své tělesné funkce, avšak pokud to počasí jen trochu dovolí, je pro rozvoj hříbátka a jeho zdraví lepší umožnit mu pohyb po venku (obr. 6). Problémem je, když se hříbě rodí do teplého boxu, zatímco je venku mráz nebo vydatně prší. Hříbě ještě není připravené čelit náhlým změnám teploty nebo být vystaveno dlouhodobě nepříznivému počasí.
