Ne každý ale ví, jak má správně vypadat pravá „duhová andulka“. To se pokusím popsat v dnešním prvním díle miniseriálu.
Jak již název napovídá, hraje mnoha barvami duhy, vyjma červené a oranžové. Duhová andulka je kombinace barev a kresby, jedná se o spojení více mutací. Duhová andulka je žlutohlavá, světlekřídlá, neperlová.
Pro žlutohlavou mutaci je typická žlutá hlava a rozptýlené (rozmělněné) vlnkování na temeni a v oblasti týlu, jde tedy o kombinaci takzvané opalinové kresby a žluté barvy. Něco jiného je pak mutace žlutolící, kdy je čelo žluté a kresba v oblasti temena začíná jasnou hranicí bez rozmělněného vlnkování.
Světlekřídlá kresba je šedokřídlá nebo bělokřídlá.
Perlová mutace se pozná mimo jiné na obrysovém peří na křídlech. Pírko má světlý střed a tmavší lem. Neperlová kresba je naopak u takového pírka s tmavším středem a světlým lemem.
Andulka perlové mutace má hrdelní tečky světlé s obrysem, neperlová andulka má tyto tečky celobarevné.
Častou chybou při určení duhové andulky je nerozlišení perlové a neperlové mutace.
V barvách jsou duhové andulky velice variabilní a nejedná se pouze o barvu modré řady. Žlutohlavost je však vždy podmínkou. Nejlíbivější jsou andulky v kombinaci s fialovou barvou.
Pro duhové andulky je typické to, že prochází, co se barvy týká, jistou změnou. Andulka po prvním přepeření vypadá trochu jinak než v dalších letech. Přestup od žluté přes zelenou, tyrkysovou, modrou až do sytě modré či fialové (u jiných kombinací barev odlišné) řadí duhové andulky mezi přeborníky v barvě. To je důvod, proč je duhová andulka tak působivá a svým způsobem pro mnohé chovatele jedinečná.
V příštím díle se zaměřím na kroky směřující k odchovu duhové andulky.