Madagaskarští hroznýši

Acrantophis dumerili, Acrantophis madagascariensis

U obou druhů bylo na Madagaskaru zjištěno lokální rozšíření. Acrantophis madagascariensis vykazuje dobré adaptační přizpůsobení v narušených lokalitách, naproti tomu Acrantophis dumerili se vyskytuje v lokalitách v prostředí, které je méně narušené a také méně prozkoumané. Žádný z druhů údajně není bezprostředně ohrožen, ale herpetologové upozorňují, že mají rizikovou budoucnost. A. dumerili a A. madagascariensis jsou na Madagaskaru chráněni. Přestože nebývají běžně dováženi tajnými cestami, je rod spolu s rodem Sanzinia ohrožen lokálně lovem pro kůži na výrobu různých předmětů pro turisty.

Zranitelnost těchto hroznýšů nevyplývá z chovatelských potřeb nebo z nedostatku ochrany, ale z hlediska přirozených požadavků chovu. Existuje budoucí ohrožení z hlediska postupující katastrofické rozsáhlosti ničení prostředí na Madagaskaru. V současnosti je neporušeno méně než 10 % madagaskarských lesů. Zdá se nepravděpodobné, že malgašské zemědělské praktiky v kácení a vypalování lesů, budou omezeny nebo dokonce přestanou. Proto bude destruktivní činnost prostředí neustále pokračovat. I když malgašská vláda věnuje mnoho úsilí na ochranu Acrantophis a Sanzinia, i když populace Acrantophis madagascariensis a Acrantophis dumerili se jeví, jako ustálené v ohraničených areálech, změny demografických zvyků, stejně jako tak používání tradičních zemědělských praktik odpovídajících za ztrátu lesů, znamenají pro hroznýše existenční ohrožení. Dalším faktem ohrožení je i malý počet jedinců v chovech. Populace v zajetí jsou spřízněny nebo pocházejí z omezeného počtu genetických linií. Původ mnoha privátně chovaných zvířat je neúplný, nepřesný nebo neexistuje.

Rozmnožování v privátních chovech na severní polokouli se děje většinou od listopadu do února, příležitostně v dubnu. Acrantophis dumerili se v současnosti rozmnožuje pravidelně a snadněji, než Acrantophis madagascariensis. Acrantophis dumerili se množili bez teplotní cykliky. Rozmnožení bylo dosaženo při denních teplotách kolísajících rozdílem 3-10 stupňů C. V některých případech byli jedinci Acrantophis po několik týdnů drženi v nízké konstantní teplotě. Většina chovatelů v této praxi však nepokračuje a nepovažuje extrémní nebo prodloužené ochlazení za potřebné.

Délka březosti kolísá od 6 do 8 měsíců u A. dumerili a 8-9 měsíců u A. madagascariensis. Velikost vrhu u A. madagascariensis se pohybuje od 1 do 8 mláďat, u A. dumerili kolísá od 2 do 21 mláďat. Mláďata prvního druhu jsou větší než u A. dumerili. Mláďata přijímají obvyklou potravu hroznýšovitých. A. dumerili dosahuje pohlavní dospělosti u samic chovaných v zajetí za 4-5 let, za 3-4 roky u samců téhož druhu.

Sanzinia madagascariensis

Sanzinia madagascariensis je relativně běžně a široce rozšířen. Podobně jako u Acrantophis je jeho budoucí přežití ohroženo z důvodu ničení biotopů na Madagaskaru.

V současnosti se množí v zajetí sporadicky a je sporné, která technika k vyvolání plodnosti a páření je nejvhodnější. Jako u Acrantophis se vyskytují dva vzory reprodukční péče. Jednak se používá prodlouženého chladnějšího období a jednak se používá denních termálních cyklů. Prodlouženým obdobím chladu lze vyvolat jen omezenou plodnost. Lepších výsledků je možné dosáhnout jen denním ochlazováním než výše uvedenou stále nízkou teplotou. S úspěchem lze použít denních termálních cyklů a to tak, že po 8 týdnů od října do prosince používáme v průměru o 3-6 stupňů C nižších teplot a to jak denních tak nočních, samci i samice mohou být chováni pohromadě.

V přírodě Sanzinia osidluje široký prostor a různorodé prostředí. Jedinci z východních deštných pralesů se vyskytují ve vlhkém stabilnějším prostředí, než jedinci ze západních modřínových lesů nebo jižních polosuchých lesů, kde jsou vyšší teploty a menší srážky. Regionální odlišnosti ve vodních srážkách, denních i sezónních teplotách jsou zčásti odpovědné za těžkosti v použití rozmnožovací techniky u druhu. U jedinců narozených v zajetí bývá vytvoření podmínek pro rozmnožování snažší, to ostatně platí u většiny hroznýšovitých. K iniciaci páření je často užitečné přidání dalších samců. Pravidelně byly mezi samci pozorovány souboje. Za krátkou dobu je nutné odstranění podřízených samců, neboť se zjistilo, že samci potom spíše pokračují v bojích, nežli by byli ochotni se pářit. Samci jsou reprodukčně aktivnější, když byli předtím drženi mírně pod vahou. Dospělé Sanzinie lze sexovat porovnáním velikostí rudimentálních drápků, u samců znatelně větších.

Samice Sanzinia madagascariensis v březosti markantně tmavne. Tato barevná změna nastává po prvním svlékání po početí. Změna zbarvení zřejmě znamená zvýšenou absorpci slunečních paprsků a je rovněž prvním úkolem, když je samice gravidní. Po porodu se barevná úchylka vrací do normálu prvním svlečením. Doba březosti je 6-8 měsíců. Samice potravu přijímá většinou do porodu, v této době je vhodné podávat v chovu potravu usmrcenou. Ve vrhu bývají 3, 4 nebo až 16 mláďat. Mláďata se ihned po porodu svlékají. Přijímají většinou holata myší. Vhodné je začít krmit až druhý týden po narození. Pohlavní dospělosti je dosaženo kolem 3 let věku. Byla však zaznamenána reprodukce u jedinců chovaných v zajetí ve stáří 18 měsíců.

Zpracováno s využitím publikace THE REPRODUCTIVE HUSBANDRY OF PYTHONS AND BOAS