Kůň v pohodě Díl 24.: Bahenní lázně a pleťové masky
Na první pohled koně bahno milují. Předpokládám, že každý zná toho svého dokonale obaleného od hlavy až po patu, jakmile se jen dostane k možnosti lehnout si do bahenní lázně. Pominu-li nelibost majitele, který má takové zvíře vrátit zpět do „použitelného“ stavu, nelze válení se koní v blátě nic vyčítat. Koně se obecně válejí rádi, a dokonce je to pro ně důležitá a zdravá činnost. Zbavují se tím stresu, masírují svaly na celém těle, zbavují se například staré srsti, mluví se o tom, že také stimulují a harmonizují akupunkturní body, které se nacházejí na povrchu jejich těla.
Bláto a zdraví koní
Přesto je rozdíl vyválet se v blátě a stát v blátě celý den, nebo jeho velkou část. Dlouhodobější bahno narušuje svými drsnými částečkami – kamínky, kousky hlíny a nečistot – ochrannou bariéru kůže i rohoviny kopyt, ty snáze nasáknou vodou a mění se jejich pevnost a pružnost. Jistě znáte z vlastní zkušenosti, že přemočená kůže, ale i rohovina se více láme, praská a je vstupní bránou pro vniknutí infekce z prostředí. A opět tu hraje svou roli bahno: obsahuje totiž mnoho organických příměsí, od hlíny a zbytků rostlin či hmyzu / roztočů až po trus koní, kteří do bahna průběžně kálejí. A to vše je živná půda pro bakterie, které sice běžně koním neškodí, protože neprojdou zdravou kůží a rohovinou, ale ve chvíli jejího promočení a popraskání se dostávají do těla. Bahno, v němž koně po celý den stojí či chodí, má často v sobě ještě jednu velmi agresivní příměs: koňskou moč. Ta díky vysokému obsahu čpavku narušuje velmi pohotově rohovinu kopyt i kůži, například spěnek.
A jsme u toho: dlouhodobý pobyt ve vlhku a k tomu často i bláto mohou být příčinou vzniku velmi nepříjemného kožního problému ohbí spěnky zvaného podlom. Přestože podlomy mohou mít celou řadu příčin, ve spojení s vlhkem a blátem je často vyvolávají bakterie, které pronikly narušenou kůží do hlubších tkání a vyvolaly zánět. Někteří koně pobývající často či dlouho v blátě mohou trpět bolestivým onemocněním dolních částí končetin, které se v anglicky mluvících zemích nazývá výstižně „horečka z bláta“, u nás méně přívětivě dermatofilóza. Při ní se tvoří šupinky a hnisající stroupky na kůži holení, pokud infekce pronikne do hlubších vrstev a postihne i mízní cévy, může se rozjet velmi bolestivá flegmóna, projevující se oteklou a horkou nohou a často i horečkou.
Pokud se tyto změny na končetinách koní objeví, je většinou třeba rychle a rázně zakročit. Čím lepší bude první léčba a péče, tím je větší šance, že se problém nepotáhne několik měsíců a nezmění se doslova v noční můru.
* V první řadě je nutné převést koně na suché a čisté místo, končetiny pořádně umýt a vysušit.
* Pak je třeba odstranit všechny stroupky, pěkně je nejdříve změkčit (například olejíčkem nebo dezinfekčním roztokem) a každý zvlášť opatrně prstem odloupnout.
* Obnaženou jemnou kůžičku (ne její okolí) je pak vhodné předezinfikovat, osvědčený je roztok povidon jodidu.
* Toto vše budete provádět denně, dokud se na končetině stroupky tvoří. Jakmile už žádný nenajdete (obvykle je to otázka několika dnů), můžete s touto procedurou přestat a je třeba počkat pár dní, než se kůže dostatečně zacelí a bude opět odolná. Do té doby má být kůň stále v suchu a čistotě.
Jakmile se však objevila flegmóna, tedy končetina koně bolí, hřeje, je oteklá, vidíte na ní hnis, zavolejte co nejdříve veterináře, protože v takovém případě bude nutné koně přeléčit antibiotiky a končetinu pak několik dní balit do tepla. Pokud by se flegmóna zanedbala, kůň může natrvalo skončit s tzv. sloní nohou.
Pobytem ve vlhku a blátě ale mohou trpět i kopyta; především pak tehdy, když nemají možnost pobýt část dne na suchu a na pevném povrchu a pokud se jedná o kopyta s nepravidelným tvarem, především těsná v patkách a se zakrnělým střelem. Rohovina ztrácí odolnost a pevnost, hůř chrání vnitřní struktury před zátěží i před infekcí, která je v blátě vždy přítomná. Asi nejznámějším kopytním problémem spojeným s blátem (ale nejen s ním) je hniloba kopyt. Způsobuje ji bakterie žijící v blátě a živící se mrtvou tkání. Má ráda vlhko a tmu. Podmínky, které vznikají v nekvalitní, rozmočené a odumřelé rohovině příliš úzkého střelu s příliš hlubokými rýhami, jsou pro tuto bakterii naprosto ideální. Dále rozkládá rohovinu a ve střelu vzniká páchnoucí černá hmota. Celý problém může dojít tak daleko, že hniloba pronikne až do hlubokých citlivých tkání a kůň začne kulhat.
Budu se opakovat: i nyní je prvním krokem k řešení problému sucho a čisto, čili koně vyvést z blátivého výběhu a nepustit ho tam, dokud se hniloba nevyřeší.
* Tam je třeba důkladně vyčistit kopyto a odstranit odumřelou rohovinu.
* Do hloubky střelové rýhy se podá dezinfekční přípravek; pomáhají jodové přípravky. Někdy je třeba příliš rozmočenou rohovinu vysušit, například modrou skalicí.
* V případě, že hniloba je příliš hluboká a zasahuje citlivé tkáně kopyta, je třeba situaci řešit s veterinářem, který může podat antibiotika a/nebo kopyto ošetřit chirurgicky.
Jenže hniloba není to jediné, co může kopyta koní stojících dlouhou dobu v mokru a bahnu potkat. Do narušené rohoviny mohou proniknout hnisotvorné bakterie z prostředí a vytvořit tam kopytní absces. Je to velmi bolestivá záležitost, protože tvořící se hnis je doslova natlakován v těsném prostoru mezi škárou a rohovinou kopyta, kůň se na končetinu mnohdy vůbec nechce postavit. Je třeba diagnostickými kleštěmi zjistit jeho místo, a pokud to jde, otevřít kopyto od chodidla, aby mohl obsah abscesu vytéct. Poté je třeba vzniklou díru dobře drénovat a ošetřovat antibiotiky. Po celou dobu kůň musí pobývat v suchu a na pevném povrchu, jakmile přestane kulhat, pak léčení pomáhá pohyb.
Bláto z domu?
Koně nejsou kachny a nejsou stvoření pro pobyt v mokru, na měkkém, v blátě. Pro jejich zdraví i pohodu je dobré, aby měli možnost pohybovat se také po pevném a suchém povrchu. Bláta se samozřejmě málokdo chovající koně v našich zeměpisných podmínkách zbaví, jenže to není ten hlavní problém. Bláto nevadí, pokud nepředstavuje pro koně jediný nebo na velkou část dne jediný životní prostor.
Koně jsou aktivní zvířata, neustále popocházejí a nezřídka se rozběhnou napříč svým prostorem a dovádějí. Zároveň se jedná o tvory těžké, které se země dotýkají poměrně malou plochou čtyř kopyt; velmi rychle dokážou dokonale zničit a rozrýt jakýkoli trávník a vyrobit z něho poctivé bahniště. Především v případě, že mají k dispozici jen omezenou plochu. Spojí-li se pobyt ve vzniklém bahništi s omezením pohybu postáváním okolo balíku sena, dá se říct, že koně, byť ve výbězích, žijí skoro stejně jako ve stáji v boxu. Mají sice čistější vzduch, zato špinavější půdu pod nohama. A ta, kromě zmíněných zdravotních problémů, s sebou nese i neochotu koní chodit a pohybem si protahovat a prokrvovat svaly, klouby, pročišťovat dýchací systém a podporovat kopytní mechanismus. Pokud už se pro pohyb rozhodnou, představuje námahu pro šlachy a vazy a hrozí rizikem uklouznutí, pokud by chtěli také trochu zadovádět. Ostatně, pokud si koně mohou vybrat, pro chůzi i dovádění si vyberou pevnou zem, neklouzavou, kde budou mít jejich kopyta jistotu odrazu i dopadu. To bláto rozhodně není.
Jak tedy řešit svoji situaci, kdy máte několik koní pobývajících v nepříliš velkém výběhu či na pastvině o omezené ploše? Je třeba trochu investic a plánování; výsledek ale stojí za to. Koně budou i v období dešťů pobývat na poměrně suchém povrchu, což prospěje jejich náladě, ale také zdraví končetin, kopyt, celého těla.
1. Pastviny si šetřete na sušší období. Pobyt na pastvině, celodenní popocházení s hlavou dolů a neustálé ukusování a žvýkání trávy jsou pro koně to nejpřirozenější, co existuje. Není nutné mít pastvinu s bohatou trávou, není nutné, aby koně uživila, ale stačí, když jim zajistí tuto přirozenou „zábavu“. Proto by si každý majitel stájí či ustajovatel měl pro své svěřence vybudovat kus zatravněné plochy, kam je bude v dobrém počasí pouštět a který si bude jako oko v hlavě pečlivě hlídat. Právě proto, že v mokru koně trávu zcela jistě zničí. Pokud budete mít plochu větší, můžete ji rozdělit na dva travnaté výběhy či pastviny a střídat je, aby tráva po vypasení stihla dorůst. O trávu se vůbec musíte dobře starat – nenechat koně, aby oblíbená místa spásli až na kořínky, musíte odstraňovat plevel a posekat nedopasky, poctivě sbírat koňský trus. Na pastvinách většinou trpí nejvíce některá místa, kudy koně chodí častěji, například okolí branek, krmiště, okolí napáječek, různé průchody; tato místa je někdy dobré zpevnit nebo střídat. Dobrá tráva pojme dostatek vody a pokojně se pasoucí koně ji po pár dnech lehčích dešťů nezničí. Pokud je však porost výběhu řídký nebo prší dlouhodobě, je vhodné toto místo pro koně uzavřít. Své svěřence logicky musíte dát jinam. Do stájí? Není nutno, pokud vybudujete tzv. „suchý výběh“.
2. „Suchý“ výběh dobře drénujte a zpevněte. Díky tomu vám bude sloužit právě v dobách mokra. Bude chránit končetiny koní před blátem, vlhkem a infekcí, bude podporovat pevnost a odolnost kopyt, zvláště těch bosých. Velikost tohoto výběhu bude záležet na vašich prostorových možnostech a na tom, zda to bude skutečně jen „odkladiště“ pro nejkritičtější dobu, nebo zde budou koně pobývat mnohem více a má jim nahradit prostornou pastvinu. Může mít rozměry většího boxu nebo i menší pastviny, může se jednat pouze o zpevněný ohrazený čtverec nebo vybudujete něco na způsob „umělé přírody“ s různými cestami, povrchy, svahy či vodními plochami.
Důležité je, aby byl tento výběh dobře drénovaný. Většinou toho dosáhnete srovnáním jeho povrchu a lehkým vyspádováním (asi 1–2°). Na takto upravenou zem lze nasypat v dostatečné vrstvě zpevňující materiál, například dřevěné štěpky, kůru, jemnější štěrk či písek. Určitě navezte aspoň 20 cm štěrku či písku, v případě dřevěných štěpek můžete jít i na 30 cm, protože je koně ušlapou. Lepší je však mezi vyrovnanou hlínu a definitivní povrch položit ještě vrstvu propustného materiálu, většinou hrubšího štěrku, který můžete ještě oddělit od hlíny geotextilií. Příkladem může být 15 cm hrubého štěrku a na povrchu cca 5 cm štěrku jemného, písku nebo dřevěných štěpek. Na takto upravený podklad ale můžete položit i zatravňovací dlaždice, gumové rohože nebo dlažbu, panely apod.
Ideální pak je, když povrch „suchého“ výběhu sestavíte z různých materiálů. U napáječky mohou být například dlaždice nebo bude okolí „napájecího jezírka“ vysypáno kačírkem, okolo sena můžete zem vydláždit gumovou dlažbou nebo rohožemi (lépe se vám budou odklízet zbytky sena a trus koní), cestičky vydláždíte, vysypete dřevěnou štěpkou, jemným štěrkem, část výběhu bude písčitá, protože koně se rádi válejí v písku. Na jedno místo můžete koním udělat i záchod, ohrazený čtverec nastlaný slámou. Můžete koním rozdělit plochu hrazením na různé cesty, labyrint, některá místa budou užší (tudy koně pouze projdou), jinde jim dáte prostor větší (tam budou pobývat delší dobu), seno rozdělíte na více míst, abyste je motivovali k pohybu, napáječku dáte na opačnou stranu, aby se pro napití museli projít. I na poměrně malé ploše tak můžete udělat možné maximum pro zdraví, pohyb i pohodlí koní. Prostorné pastvině se to asi nevyrovná, ale rozhodně to bude lepší řešení než box ve stáji, či postávání po kolena v bahně okolo balíku roztahaného sena.
3. Suchý výběh je třeba chránit před bahnem a náporem vody. Střechy budov, které se nacházejí na ploše suchého výběhu nebo s ní sousedí, by měly být opatřené okapy a dešťová voda svedená mimo plochu určenou pro koně. Přechod mezi zabahněnou částí výběhu nebo pastviny a suchým výběhem je vhodné oddělit, aby se bahno nezanášelo na zpevněnou plochu a neucpávalo drenáž. Především ve svahu přijde vhod vytvořit tzv. „nárazníkové“ pásy, což je prostor mezi suchým výběhem a bahnem v podobě chráněného trávníku, remízku či jiného podobného porostu. Ten má za úkol zadržovat vodu, bahno, chránit zeminu před erozí. Je vhodné tato místo zpevnit keři nebo stromy, které by pro bezpečnost koní neměly být jedovaté (jedovatý je například tis či túje …).
Koně, kteří se mohou neustále volně pohybovat, popocházet, jsou koně v pohodě. Lepkavé, hluboké bahno jim v tom brání a navíc může poškodit jejich zdraví. Tolik proklamovaný přirozený chov koní nespočívá v tom, že majitel své svěřence vyhodí ze stáje ven, přikutálí jim tam balík sena a více se o ně nestará. Naopak – snaží se jim dopřát výhody způsobu života, kterým žily tisíce generací koní, k nimž patří i možnost uniknout před bahnem.
