Toto poměrně mladé plemeno vzniklo – jak již název napovídá – v Holandsku. Cílem holandských chovatelů bylo vyšlechtění úspěšného sportovního koně, což se jim v relativně krátké době skutečně vydařilo. Holandští teplokrevníci jsou navíc atraktivní zjevem a získávají si stále větší popularitu.
Holandský teplokrevník je ve své domovině i jinde ve světě též známý pod zkratkou KWPN (Koninklijk Warmbloed Pard Nederland). Chovatelé z Nizozemska však původně šlechtili dva typy teplokrevníků – pro zemědělské práce silné gröningenské koně, kteří měli mohutnou kostru a silnou svalnatou záď. Pro zápřah do kočáru pak využívali gelderlandské koně, kteří vynikali prostorným vznosným klusem. Když pak byla v polovině 50. let 20. století založena Dutch Warm Blood Society, změnil se chovatelský cíl – tím byl všestranný sportovní kůň. Vybrali proto nejlepší jedince z obou typů a korekci ponechali na anglickém plnokrevníkovi. Aby dosáhli vyšší sportovní výkonnosti, byli k chovu využiti i koně hannoverští, holštýni a selle francais, kteří sloužili k upevnění požadovaných znaků. Tvrdá selekce byla zaručena výkonnostními zkouškami, které podstupovali plemeníci, klisny měly zjednodušené výkonnostní zkoušky a dalším kritériem byly sportovní výkonnostní zkoušky. Tak bylo v roce 1960 oficiálně uznáno nové plemeno velmi ušlechtilých a poměrně harmonických koní středního až velkého rámce. Chov je pečlivě sledován Chovatelským svazem holandského teplokrevníka.
Holandský teplokrevník má hlavu na první pohled odkazující na anglického plnokrevníka, někdy však může mít i poněkud hrubší rysy zděděné po gelderlandovi. Krk je dlouhý svalnatý, středně nasazený, kohoutek dlouhý, plec silná a svalnatá. Tělo je dobře stavěné, s masivní kostrou. Hřbet může být delší, záď je mohutná a dobře osvalená. Nohy jsou silné s plochými klouby, spěnky spíše delší, kopyta mají pevnou a pružnou rohovinu. Typické jsou pro něj prostorné a pružné chody, kterými boduje na drezurních obdélnících. Povoleny jsou všechny barvy, ale nejčastěji převládají hnědáci, ryzáci, méně často vraníci a bělouši. Celkově působí holandský teplokrevník jako silný, atletický a vyvážený kůň. KVH se pohybuje kolem 160 až 172 cm. Tito koně dospívají ve čtyřech až pěti letech, jejich temperament je vyrovnaný, jsou velmi pracovití a vynikají skokovou potencí. Řád plemenné knihy registruje tři typy koní – sportovní jezdecký, sportovní vozatajský a původní gelderlandský typ.
Holandští teplokrevníci jsou využitelní pro všechny disciplíny jezdeckého sportu. Vynikají jak v drezuře, tak ve skocích, vidět je můžeme i na soutěžích všestrannosti a ve vozatajských soutěžích. V Nizozemsku dbají chovatelé na vynikající charakter, všichni vybraní hřebci procházejí náročnými výkonnostními zkouškami, které zahrnují i posouzení charakteru, chování v boxu, krmitelnost či pracovitost. Z několika set tříletých hřebců tak do plemenitby může jen deset až dvanáct nejlepších jedinců. Tato přísná selekce se však osvědčila již u fríských koní, tudíž chovatelé vědí, co dělají a proč mají laťku nasazenou tak vysoko! U nás zatím mnoho těchto koní neuvidíme, ale jejich stoupající obliba je jistě dovede i na naše kolbiště.