Rozlišení pohlaví a chov mutací u agapornisů růžohrdlých aneb „jak nehodit flintu do žita“
Kámen úrazu
Přesto, že je tento papoušek cenově dostupný a dalo by se říci i nenáročný, jeho chov provází jedno významné „ale“. Velkým problémem pro začátečníka v chovu těchto ptáků je především rozlišení pohlaví ptáků a složení si opravdového páru. Dalším, již méně významným problémem je skutečnost, že u těchto ptáků převažují již převážně ptáci mutačně zbarvení nad jedinci přírodními. Pro začátečníka či člověka, který nerozumí genetice, to může být spolu s rozlišením pohlaví mnohdy rozhodující faktor, proč se do chovu tohoto papouška nepustit. V posledních letech chovu tohoto papouška mě občas kontaktují lidé, ať už prostřednictvím telefonu či elektronické pošty, s prosbou o pomoc v začátcích chovu těchto agapornisů. Vždy rád poradím, přesto v mnoha případech je počáteční nadšení potencionálně nových chovatelů „růžáků“ zastíněno obavou z nemožnosti určení pohlaví případných odchovů, či další vhodné složení mutačních jedinců tak, aby pokračoval chov nějakým směrem. Pro chovatele s podobnými obavami mám vždy jednu radu, a to, aby se zaměřili na barevné mutace vázané na pohlaví, kde se jedná o poměrně pochopitelné pravidlo dědičnosti a již v hnízdě může chovatel znát pohlaví mláďat. Cílem tohoto článku je tedy nabídnout určitou „cestu“ chovu těchto ptáků a dát možnost nastoupit na tuto „cestu“ i začátečníkům či lidem, kteří mají panický strach, jen když uvidí nějaký genetický vzorec. Nepokládám se za žádného odborníka v genetice, jde mi pouze o rozdělení se o zkušenosti, pomoc začátečníkům a také o to, aby možná více chovů agapornisů růžohrdlých v České republice mělo „hlavu a patu“. Někdo by mohl namítnout, že co se týče rozlišení pohlaví ptáků, je možnost nakoupit větší množství jedinců, tedy celé hejno, a nechat ptáky vybrat si partnera. I když se jedná o ptáky pohybující se v rámci stokorun, a takový přirozenější výběr většinou vytvoří velmi dobré a spolehlivé páry, ne každý si může dovolit nakoupit ptáky v částce, která je podobná jeho půlce výplaty, u studentů a mladších chovatelů už vůbec. Ono však i v tomto případě založení chovu může sehrát roli „paní štěstěna“ nebo v chovatelství spíše „Murphyho zákon“ a můžete zjistit, že převážná většina hejna je jedno či druhé pohlaví, což je také demotivující do dalších snah chovu. V následujících řádcích se tedy budu snažit „polopaticky“ vysvětlit způsob chovu, ve kterém může i laik zcela spolehlivě určit pohlaví mláďat a může to spojit s chovem několika pěkných mutací těchto agapornisů, jejich dědičnost funguje na stejném principu a jde poměrně dobře pochopit. Budu se tedy snažit co nejvíce vyhnout odborným pojmům z tolika obávané oblasti genetiky. Největší radost bych měl, kdyby si alespoň jeden odpůrce chovu mutací uvědomil, že chov mutací nemusí být jen plácání mutace přes mutaci a může to být zajímavá součást chovatelství či zpestření a to i toho, kde je zaměření chovu na přírodní ptáky. Přesto, že se o mutace zajímám u více druhů papoušků, jsem si vědom, jak důležité je udržet přírodní ptáky, kteří také tvoří větší část mého chovu. Přesto bych nebyl schopen něco odsuzovat pouze proto, že nerozumím genetickým pravidlům. Chov přírodních i mutačních ptáků je neoddělitelná součást chovatelství. Aby to nevypadalo, že spíše sympatizuji s chovateli mutací, musím uvést fakt, který mně v poslední době také není příliš příjemný. Chovatelé mutací, a to i ti dříve velmi zarytí otáčejí, mutacemi spíše opovrhují a „jdou“ nyní výhradně po přírodních ptácích. Je to trošku úsměvné, dříve se všichni honili za mutacemi, jelikož byly vzácné, a najednou je vzácnější přírodní pták. Není mně jasné, proč by nemohly vedle sebe fungovat dvě koncepce chovu, udržet přírodní jedince a vést chov mutací tak, aby to k něčemu bylo.
Mutace vázané na pohlaví
U Agapornise růžohrdlého jsou to mutace opalinová, ino (lutino), pallid a skořice. Jedná se o, na pohled, velmi pěkné a silné mutační ptáky. Začátek je tedy vyhledat si chovatele těchto mutací, v čemž nevidím problém, je jich tu poměrně dost. Všechny tyto mutace mají společný princip dědičnosti, a to ten, že pokud spárujeme například opalinového samce s přírodní samicí, všechna mláďata, která budou opalinová, jsou 100 % samice. Ta, která budou vizuálně přírodní, jsou 100 % samci. Stejný princip funguje, i kdybyste v předešlém příkladu zaměnili opalinového samce za skořicového, lutino nebo například pallidového, tedy výsledek páření pallid samce a přírodní samice by byl, že všechna pallid mláďata v hnízdě by byla opět 100 % samice a vizuálně přírodní ptáci by byli 100 % samci. Důležité je tedy mít vždy samce v mutacích výše zmíněných. Pokud by to bylo opačně, tedy že byste spárovali přírodního samce například s opalinovou samicí, zaprvé nezískáte žádná opalinové mláďata a zadruhé nijak neurčíte pohlaví mláďat. Opalinové, lutino, pallid a skořicové samce však nemusíte párovat pouze s přírodními samicemi. Pokud budete mít například opalinového samce, můžete ho spárovat s jakoukoliv mutační samicí kromě opalinové, tedy pokud chcete znát pohlaví mláďat, a opět všechna mláďata, která budou vizuálně bez ohledu na kombinaci s jinými mutacemi opalinová, jsou 100 % samice, zbytek pak samci.
Příklad chovu
Nyní uvedu příklad chovu tří generací agapornisů, během kterých může chovatel spolehlivě určovat pohlaví mláďat i mutace, které odchoval. Uvedu tedy, jak bych například postupoval sám. Pro úplný začátek bych si sehnal do chovu samce, kteří by byli kombinací dvou mutací vázaných na pohlaví, a k němu vždy samici, která má pouze jednu z mutací samce. Složil bych si tedy například jeden pár – lutino opalin samec×lutino samice, druhý pár – pallid opalin samec×pallid samice, třetí pár – skořicový opalin samec×skořicová samice.
Výsledky první sezony a příprava na druhou
Od páru č. 1. Pokud jste odchovali lutino opalin ptáky, jsou to 100 % samice, pouze lutino ptáci jsou 100 % samci (samci štěpí na opalin, vizuálně nelze vidět, jde pouze o vlohu). Od páru č. 2 jsou všechna mláďata pallid opalin opět samice a pallid ptáci jsou samci (štěpí na opalin). U páru č. 3 jsou všichni ptáci skořicoví opalinoví samice a pouze skořicoví jsou samci (štěpí na opalin). Od všech tří párů si můžeme nechat vždy jednoho samce a založit nové páry s nepříbuznými samicemi jedno jakých mutací, kromě té mutace, jaké je samec, kupříkladu, aby nebyl zmatek, s přírodními samicemi. Do další sezony tedy můžeme jít se třemi novými páry: vlastní odchovaný lutino samec×přírodní samice, vlastní odchovaný pallid samec×přírodní samice a třetí pár vlastní odchovaný skořicový samec×přírodní samice.
Nyní zase můžeme využít výše zmíněný princip dědičnosti těchto mutací. Nejprve je dobré zmínit, že všichni vybraní samci z vlastního odchovu od původně složených párů jsou nějaké mutace (lutino, pallid, skořice) a všichni štěpí na opalinovou mutaci. „Štěpení“ znamená, že na ptákovi není vidět okem mutace, na kterou štěpí, ale jedná se pouze o vlohu, která může být také samci přenášena na další potomstvo. Z prvního z nově složených párů, konkrétně lutino samec×přírodní samice, můžeme odchovat lutino samice, díky štěpitelnosti samce na opalinovou mutaci i lutino opalinové samice a všichni „nelutinoví“ ptáci jsou samci. U druhého páru zase opět všechna mláďata pallid či pallid opalin jsou samice a všichni „nepallidoví“ ptáci jsou samci. U třetího páru je princip totožný, skořicová či skořicová opalinová mláďata jsou samice a „neskořicoví“ ptáci jsou samci. Pro spárování prvně odchovaných samců jsem si vybral přírodní samice, ovšem to byl pouze příklad. Samozřejmě je můžete spárovat i s tmavozelenými či jinými samicemi. U tmavozelených samic mohou být ještě některé odchovy „tmavší“ nezávisle na pohlaví, jelikož tmavý faktor je „mutace dominantní“. Pokud byste například místo přírodních samic dosadili samice oranžovolící, výsledek bude zcela totožný jako v základním výsledku, akorát ptáci si ponesou okem neviditelnou vlohu pro mutaci oranžovolící, budou tedy na ni štěpit, jelikož oranžovolící je „mutace recesivní“.
Na závěr
Uvedený postup chovu je pouze opravdu příklad a kombinací může být daleko více. Jedná se pouze o pochopení principu dědičnosti mutací vázaných na pohlaví, který je neustále totožný, a chovatel si tak může následovně kombinovat podle své vůle. Doufám, že tento článek někomu něco přinesl a zmírnil strach z nepochopení genetických principů či prodeje svých budoucích odchovů, u kterých již může chovatel vědět i pohlaví, což je výhodou pro samotného chovatele, ale především to předchází i možným zklamáním dalších zájemců o vaše odchovy. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že mnoho chovatelů, kteří příliš neholdují mutacím z důvodu nepochopení principů genetiky, o této možnosti spojení chovu mutací a rozlišování pohlaví díky mutacím ani nevědělo, a pro ty je tento článek určen především. Přeji všem chovatelům ať už mutačních či přírodních agapornisů mnoho úspěchů, a ať ten náš koníček jenom sílí a dokážeme si i nadále pomáhat.
