Eklektus různobarvý papoušek s pestrou historií

Jak již nadpis článku říká, eklektus je papoušek. Papoušci mají být podle představ lidí ptáci pestří, což tedy tento druh do písmene splňuje. Dokonce natolik, že samci i samice jsou výrazně odlišného vzhledu, a to tak, že samice se nám zdají být pestřejší než samci, což v přírodě zcela obvyklé nebývá. Avšak podle našich představ, příroda se na to asi dívá jinak. U eklektusů to chodí tak, že samci jsou vždy zelení, samice červené.

Ti ptáci jsou v Evropě známí dlouho, nikdy však nebyli v chovech běžní. I u nás jsou v současnosti chováni poměrně často, soudě podle inzerátů, kde jsou nabízena odchovaná mláďata. Třeba v čísle 22 / 2011 Fauny dvě samice nebo v čísle 23 / 2011 hned dva páry těchto ptáků. A setkáváme se s nimi i na výstavách. Lidé je tedy znají. Ale nijak moc se o nich nepíše, což je trochu škoda. Proč se o nich nepíše? Protože to pro autora může představovat jisté nebezpečí, kdyby napsal něco, o čem mnozí budou vědět, že to nějak odporuje zkušenostem. V takovém případě bude autor prostě blbec, čehož jsem si vědom. Ponořil jsem se proto nejprve do dostupné literatury, abych toto riziko zmenšil. Je to ovšem poněkud komplikované studium, musíte získané informace porovnávat, vyhodnocovat a podrobovat konstruktivní kritice.

Pojmenování

Eklektus různobarvý. Zdá se vám tohle pojmenování čistě české? No, je to takové nějak, že to trochu svrbí u kořene jazyka, když to má jeden vyslovit. Než však přijde nějaký výbuch kritiky brusičů českého jazyka, nechť si každý všimne, že je to pojmenování, které se vžilo. V poslední době, tak jak se tito ptáci v našich chovech začali množit, je běžně používáno v inzerátech, katalozích výstav i v hovorech mezi chovateli, třeba na burzách. A proč by asi měl mít klasicky exotický pták nějaké čistě česky znějící jméno? Nemá je nejspíš proto, že se v časovém úseku, kdy tohoto ptáka známe, takové příhodné jméno nenašlo. A hledalo se? Ale hledalo, hledalo. O tom svědčí celá řada synonym, která známe. Namátkou klektan, papoušek, lori. Neujala se. Takže buďme rádi, že současné nejběžnější pojmenování, i když někoho může svrbět v ústech u kořene jazyka, se široce rozmohlo. Díky tomu se můžeme spolehlivěji domluvit v rodném jazyce, což je v mnoha ohledech docela důležité.

Historie objevů

Ti ptáci jsou od Evropy domovem vskutku vzdáleným. Jsou to téměř protinožci, avšak právě tato část světa byla pro Evropu vždy v jistém ohledu natolik blízká, že ovlivňovala dění na starém kontinentu již od pravěku. Moluky, odkud pocházeli první známí eklektusové, jsou někdy nazývány ostrovy koření. To putovalo do Evropy složitými cestami vlastně od pravěku a bylo vyvažováno často zlatem. Obchodovalo se a dopravovalo na velké vzdálenosti, bez ohledu na náboženskou nebo politickou situaci, neboť obchod je obchod, a právě ten odlišuje člověka od zvířat. Žádná opice vám nevymění příslovečné jablko za hrušku, vždy a za každých okolností chce obojí. Takovou výměnu dokáže uskutečnit jen člověk. Když však v případě dálkového obchodu přijdou zábrany takového rázu, že přestane být obchod rentabilní, musí se hledat jiná řešení, která mohou nakonec změnit svět. Tohle přesně se stalo s dálkovým obchodem Evropy s Asií, když v oblasti Předního východu se nároky tamních mocných staly tak přemrštěné na jejich podílu z takového dálkového obchodu, že bylo zapotřebí hledat jiné cesty, kterými by šlo ty nenasytné obejít. A nastala doba objevování dalekých krajin a nových obchodních cest. Spolu s tím se do Evropy dostávalo pohromadě se žádaným zbožím mnoho dalších produktů a také poznatků o tamních krajinách. Začal se postupně vytvářet komplexní obraz světa. Skončil středověk a nastal novověk. V domovině eklektusů postupně získali převahu holandští mořeplavci a obchodníci. Starali se samozřejmě v první řadě o svůj zisk, ale kupodivu zakládali i sbírky přírodnin a snažili se o komplexní poznatky z nových krajin. Vzorky byly zasílány k dalšímu studiu do Evropy. V Evropě pak byly na základě takových vzorků postupně popisovány i nové, dosud neznámé druhy ptáků. Co se týká právě ptáků, v první etapě byly vzorky ve formě takzvaných balků, což je v podstatě jen kůže. To sehrálo svou roli v případě eklektusů různobarvých. Podle balku nemůžete rozeznat, jestli se jednalo o samce nebo o samici. To mohl určit jenom ten, kdo na místě usmrcení ptáka preparáty připravoval. Na základě balků potom v Evropě eklektusy vědecky popsal německý přírodovědec Philipp Ludwig Statius Müller (1725–1776) v roce 1776. Byl profesorem zoologie na universitě v Erlangenu. Je znám především tím, že do němčiny přeložil jako první Linného systém třídění přírody a popsal jako první mnoho dalších druhů živočichů a rostlin. Jeho původní popis jsem tedy nečetl, ale jedno je jisté. Musel mít k dispozici nejméně jednoho zeleného a jednoho červeného ptáka, které popsal jako dva druhy. Koho by vůbec napadlo, že se jedná o ptáky jednoho druhu, jenom rozdílného pohlaví? A trvalo bezmála sto let (98), než se na tuto maličkost přišlo. Adolf Bernard Meyer (1840–1911), německý ornitolog a ředitel zoologického muzea v Drážďanech, podnikl koncem 19. století cesty do tehdejší Holandské východní Indie a při té příležitosti si všimnul, že všichni tito zastřelení papoušci zelené barvy jsou samci a všichni červení jsou samice. V této souvislosti se uvádí rok 1874. Tento poznatek měl současně potvrdit i Heinroth, který měl nalézt v jednom hnízdě dvě různě zbarvená mláďata. Milanem Vašíčkem uváděný údaj, že toto zjištění potvrdil i Salvadori v roce 1928, je bohužel zavádějící, protože Adelardo Tommaso Salvadori zemřel již v roce 1923.

Evropská historie

Kdy se tito ptáci dostali do Evropy živí, není přesně známo. Muselo to být někdy před rokem 1850, protože tímto rokem je datován Bonaparteho popis subspecie westermani, která není dnes uznávána, protože byla popsána podle ptáků chovaných ve voliéře v Evropě, ale nebylo známo, odkud skutečně pocházejí. Ačkoliv podle Arndta existují balky těchto ptáků, není vysvětleno, jak je možné, že se nepřišlo na jejich pohlaví?! Jediným konkrétnějším údajem je tedy sdělení, že v roce 1879 dovezl Platen 65 těchto papoušků do Hamburku a měli pocházet jak z Nové Guiney, tak ze Seramu a Halmahery. V takovém případě by ptáci byli tří různých subspecií, ovšem nikdo si toho tenkrát nepovšimnul. Byli by to jak ptáci nominátní formy, tak formy popsané o deset let později v roce 1776, ale dokonce i formy popsané až v roce 1922 z Halmahery.

Avšak pro nás je mnohem důležitější skutečnost, že již v témže roce, kdy došlo k jejich senzačnímu dovozu, byli ptáci vystavováni v Praze. Mezi léty 1879 až 1882 byly v Praze uspořádány výstavy cizokrajných ptáků v Občanské besedě. Dochovaly se katalogy. Již na první výstavě byly vystaveny dva exempláře obchodníkem Františkem Petzoldem pod názvem papoušek ušlechtilý klektan. Jeden exemplář měl pocházet z Celebesu, druhý z Moluk. Avšak z Celebesu, neboli dnešního Sulawesi, není dodnes uváděn výskyt těchto ptáků. Je to jen doklad toho, že na údaje z druhé ruky je jen pramalé spolehnutí. Následující rok byl pak vystavován celý pár, avšak dosud se nevědělo, že jde o různá pohlaví. Samec, klektan zelený (Eclectus Mülleri), byl nabízen za 30 zlatých, samice pod jménem klektan veliký (Eclectus grandis) za 60 zlatých, protože byla krotká a mluvila několik slov. Na IV. výstavě pak ptáky vystavoval B. Waněk pod jmény klektan veliký zelený a klektan veliký červený. Kolik ptáků ve skutečnosti v té době chovatelé v Praze drželi, však známo není. Autorství pojmenování klektan je připisováno Napoleonu Kheilovi, česko–německému přírodovědci, který byl především entomologem a působil jak v Praze, tak i Drážďanech. V Praze třeba vlastnil vyšší obchodní akademii.

V období mezi dvěma válkami byli pravděpodobně eklektusové u nás chováni jen jednotlivě. V té době byly jednotlivé formy považovány za samostatné druhy. Dr. J. Karásek popisuje dva druhy a v krátké předmluvě popisuje, proč tomu tak bylo. Ptáci se dostávali do Evropy většinou jednotlivě, když mláďata byla domorodci vybírána z hnízd a uměle dokrmována. Dr. J. Karásek je uvádí pod jmény papoušek různobarvý – Eclectus pectoralis (St. Müll.) a papoušek molucký – Eclectus roratus (St. Müll.). U druhu roratus se zmiňuje, že byl již několikrát vypěstován. U nás se začali ptáci znovu objevovat až někdy v sedmdesátých létech minulého století, kdy je podle Vašíčka vystavoval v roce 1973 G. Albert v Ostravě a Zdeněk Pichlík následně v roce 1975 v Olomouci. Prvních odchovů u nás však docílil Václav Vestfál z Kamenných Žehrovic. Vašíček přesný rok prvního odchovu neuvádí, ale chovatel ptáky vystavoval i v Olomouci, což znamená, že to muselo být koncem sedmdesátých let. Prý formy roratus a polychloros. Trochu mě mate, že na fotografiích z té doby se objevuje forma cornelia, kterou jsem tenkrát v Olomouci fotografoval.

Po otevření hranic v devadesátých létech si však chovatelé tyto atraktivní ptáky začali častěji pořizovat a jejich odchovy se staly v podstatě běžnými. Ukázalo se, že odchovů lze docílit i v poměrně malých klecích. Sám jsem viděl úspěšný odchov na balkoně v kleci o výšce tak 1,5 metru, hloubce půl metru a šířce tak do jednoho metru. Souběžně s úspěšnými odchovy se však začali objevovat i Kříženci jednotlivých forem. Většina chovatelů si sice zakládá na tom, že chovají čistokrevné ptáky, avšak rozeznávat jednotlivé formy není zase tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. V naší literatuře jsou formy popisovány, řekl bych, dosti zmatkovitě, nějak na přeskáčku, přičemž nejsou zdůrazňovány důležité rozlišovací znaky. Rozeznat jednotlivé formy je snazší u červených samic. U zeleně zbarvených samců je o mnoho těžší nalézt typické znaky. Existuje v zahraničí i lepší literatura, třeba německé nakladatelství Ulmer vydalo monografii o těchto papoušcích a další monografie existuje v angličtině, já je bohužel nevlastním. Protože se u nás v současnosti s velkou pravděpodobností vyskytují všechny formy těchto ptáků s výjimkou australské subspecie, dovolil jsem si podle dostupných fotografií sestavit klíč k určování. Nejdůležitější partie těla v tomto smyslu, jak se ukázalo, jsou spodní ocasní krovky a vůbec ocasy.

Zeměpisné formy

Počty popsaných zeměpisných forem se u různých autorů liší. Wolters jich vypisuje pouze sedm, jinde najdete však zmínku až o dvanácti formách (de Grahl). Nicméně se zdá, že v posledních létech se počet forem ustálil na devíti. V tomto případě jsou to tyto formy:

1. Eclectus roratus roratus (P. L. S. Müller, 1776) – eklektus různobarvý modrokřídlý,

2. E. r. vosmaeri (Rothschild, 1922) - e. r. molucký,

3. E. r. cornelia Bonaparte, 1850 - e. r. sumbský,

4. E. r. riedeli A. B. Meyer, 1882 - e. r. tanimbarský,

5. E. r. polychloros (Scopoli, 1786) - e. r. guinejský,

6-. E. r. biaki (Hartert, 1932) - e. r. biakský,

7. E. r. aruensis G. R. Gray, 1858 - e. r. aruský,

8. E. r. macgillivrayi Mahews, 1915 - e. r. australský,

9. E. r. solomonensis Rothschild et Hartert, 1901 – e. r. šalamounský.

Některá česká pojmenování forem jsem změnil, protože nebyla dost logická. Třeba polychloros z pestrý na guinejský. Není o nic pestřejší než jiné formy a má se používat především zeměpisný název a navíc se stejně název guinejský již vyvinul samovolně. Stejně tak šalamounský, což je již ve vědeckém pojmenování.

Určování zelených samců je obtížnější. Nemají po těle více znaků, kterými by se od sebe výrazně lišili. Přesto se dají drobné rozdíly najít. Problematické je zvláště zbarvení horní čelisti zobáků, která je světlá, u většiny forem s červeným zbarvením, které od kořene směrem ke špičce ubývá. Zobák se však podle všech pramenů plně vybarvuje až třetím rokem života, u mláďat je barva zobáku značně variabilní. I u samců je k určování nejdůležitější zbarvení rýdovacích pér, zvláště krajních. Spodní krovky ocasní jsou pak zelené. Zdá se, že všechny formy mají spodní krovky křídelní červené, což je vidět jen za letu, ale u některých forem tato červená barva pak přesahuje na boky, spíše v jejich horní části, u jiných nikoliv. Takže při složeném křídle není vidět žádná červená barva. Některé formy jsou menší než jiné, avšak sporé údaje o velikosti si mnohdy protiřečí. V současnosti nejsem schopen formy nějak seřadit podle velikosti. To lze časem třeba doplnit.

Zcela jistě by se dalo vystopovat více možných rozlišovacích znaků, kdyby tedy bylo dostatek výchozího materiálu k porovnávání. Jak u samic, tak i samců. V Evropě je to v současnosti o mnoho těžší, protože zcela jistě existují kříženci. Proto každá stará fotografie, z časů, kdy tito ptáci nebyli běžně odchováváni nebo fotografie z konkrétního místa v přírodě, je cenná. Teprve, když člověk začne takovou problematiku hlouběji studovat, si pořádně uvědomí, jak málo vlastně o těchto ptácích víme. Pokusil jsem se tedy uspořádat to málo, čeho se lze dopátrat, a doufám, že to všechno se ještě podaří časem vhodně doplnit.

Klíč k určování SAMIC eklektuse různobarvého (vždy červení ptáci)	E. r. aruensis E. r. aruský	E. r. macgillivrayi E. r. australský	E. r. biaki E. r. biakský	E. r. roratus E. r. modrokřídlý	E. r. vosmaeri E. r. molucký
Celé červené bez modrých znaků.
Celé červené bez modrých znaků. Žluté krovky ocasní a spodek ocasu.
Celé červené bez modrých znaků. Červené spodní krovky ocasní.
S modrým nebo modrofialovým břichem a boky.	X	X	X	X	X
Červená barva na prsou a modrá na břiše jsou ostře ohraničeny.	X	X	X
Hranice červené barvy na prsou a modré na břiše jsou rozpité. Modrá přechází do červené.				X	X
Spodní krovky ocasní žluté a na konci rýdovacích pér žlutý pruh.					X
Spodní krovky ocasní červené a rýdovací péra na spodní straně celá červená.				X
Spodní krovky ocasní žluto-červeně skvrnité, spodní líce žluto-červeně skvrnité, ocas zespodu žlutý, modrá barva tvoří na spodním břichu klín.
Spodní krovky ocasní červené, spodní strana ocasu téměř celá červená, fialovomodrá barva břicha výrazná.
Spodní krovky ocasní červené, spodek ocasu uprostřed červený, po stranách téměř žlutý, modrá barva na spodním břichu se zužuje do klínu.			X
Klíč k určování SAMIC eklektuse různobarvého (vždy červení ptáci)	E. r. polychloros E. r. guinejský	E. r. cornelia E. r. sumbský	E. r. solomonensis E. r. šalamounský	E. r. riedeli E. r. tanimbarský
Celé červené bez modrých znaků.		X		X
Celé červené bez modrých znaků. Žluté krovky ocasní a spodek ocasu.				X
Celé červené bez modrých znaků. Červené spodní krovky ocasní.		X
S modrým nebo modrofialovým břichem a boky.	X		X
Červená barva na prsou a modrá na břiše jsou ostře ohraničeny.	X		X
Hranice červené barvy na prsou a modré na břiše jsou rozpité. Modrá přechází do červené.
Spodní krovky ocasní žluté a na konci rýdovacích pér žlutý pruh.
Spodní krovky ocasní červené a rýdovací péra na spodní straně celá červená.
Spodní krovky ocasní žluto-červeně skvrnité, spodní líce žluto-červeně skvrnité, ocas zespodu žlutý, modrá barva tvoří na spodním břichu klín.	X
Spodní krovky ocasní červené, spodní strana ocasu téměř celá červená, fialovomodrá barva břicha výrazná.			X
Spodní krovky ocasní červené, spodek ocasu uprostřed červený, po stranách téměř žlutý, modrá barva na spodním břichu se zužuje do klínu.

Klíč k určování SAMCŮ eklektuse různobarvého (vždy zelení ptáci)	E. r. aruensis E. r. aruský	E. r. macgillivrayi E. r. australský	E. r. biaki E. r. biakský	E. r. roratus E. r. modrokřídlý	E. r. vosmaeri E. r. molucký
Bez viditelné červené na bocích.				X
S viditelně červenými boky.	X	X	X		X
Zobák světlý
Zobák u kořene horní čelisti s tmavou skvrnou					X
Celé ohbí křídla lemováno světle modře
Světlý pásek na konci ocasu					X
Krajní rýdovací péro se žlutým pruhem do 1/4
Klíč k určování SAMCŮ eklektuse různobarvého (vždy zelení ptáci)	E. r. polychloros E. r. guinejský	E. r. cornelia E. r. sumbský	E. r. solomonensis E. r. šalamounský	E. r. riedeli E. r. tanimbarský
Bez viditelné červené na bocích.	X		X	X
S viditelně červenými boky.		X
Zobák světlý			X
Zobák u kořene horní čelisti s tmavou skvrnou
Celé ohbí křídla lemováno světle modře				X
Světlý pásek na konci ocasu
Krajní rýdovací péro se žlutým pruhem do 1/4				X