Středně těžká plemena - Vyandotky

Další skupinou plemen jsou středně těžká plemena. Z chovatelského hlediska jde o plemena s dvojstrannou užitkovostí, šlechtěná pro vejce i maso. Na vzniku u nás nejznámějších středně těžkých plemen se podíleli chovatelé američtí, kteří vyšlechtili plymutky, vyandotky i rodajlendky, dále nizozemští – ti dali vzniknout barneveldkám a velsumkám. K dalším u nás oblíbeným plemenům patří faverolky pocházející z Francie a původem anglické sasexky. K této skupině patří i jedno naše národní - také nesporně zajímavé – plemeno, a to šumavanky.

Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).

Původ: jako země původu USA, zdrobnělá forma Německo a Anglie (v Evropském seznamu plemen uvádí EE).

Kroužek: kohout 20 mm, slepice 18 mm, zdrobnělá forma kohout 15 mm, slepice 13 mm.

Většina středně těžkých plemen vznikla ve 20. století. Při jejich šlechtění byla použita lehká, těžká i bojová plemena.

Tato skupina se vyznačuje velkou variabilitou rámců i typů. Převládají tu obdélníkové, popř. lichoběžníkové tělesné rámce. Trup je prostorný, hmotnost kohoutů se pohybuje kolem 3 až 3,5 kg, slepic 2 až 2,5 kg. Barva ušnic většiny středně těžkých plemen je červená, hlava menší s méně výraznými laloky a hřebenem. Také ocas je menší s kratšími srpy.

Jde o plemena odolná a shánlivá, která dobře využijí výběhy, ale ty nemusí být velké. Pokud jsou chována v menších prostorech a dopřejeme jim energeticky vydatnou krmnou dávku, je u nich riziko tučnění a s ním spojené snížení snášky.

Ve většině případů jsou klidnější než zástupci lehkých nosných plemen. Hřebeny a laloky mají menší a nejsou tak náchylné k omrzání.

Počtem snesených vajec někdy předčí i lehká nosná plemena. Díky jejich vyšší hmotnosti je u nich ale vyšší spotřeba krmiva. Hmotnost vajec se pohybuje okolo 55 g, největší vejce nesou velsumky (62 g) a maransky (65 g). Barva skořápky je ve většině případů v různých odstínech hnědé – od krémové, hnědožluté až po tmavě hnědou. Sytě hnědá vejce nesou velsumky a bílefeldské slepice, tmavě hnědou skořápku mají vejce marasek. Pohlavně dospívají ve 180 dnech.

Také rychlost růstu a opeřování je různá i podle barevných rázů. U jednotlivých plemen se liší i vlastnosti masa.

Vznik plemene

Místem vzniku tohoto zajímavého plemene je USA. V sedmdesátých letech 19. století zde proběhlo mnoho pokusů se šlechtěním domácích i dovezených plemen. Prvním barevným rázem vyandotek byly stříbrné černě lemované, k jejichž šlechtění byly údajně použity brahmánky, kočinky, hamburčanky stříbrné černě tečkované a sebritky.

Ohledně názvu tohoto plemene proběhlo mnoho diskusí. Určitou dobu byly nazývány americkými sebritkami, možnými názvy byly Hambrights nebo Hambletnians. Později se ustálil název navržený F. A. Houdlettem, který plemeno pojmenoval stejným názvem, jaký měla loď jeho otce – Wyandotte. Stejné pojmenování patří i vymřelému indiánskému kmeni. Od roku 1877 do roku 1883 probíhalo množství křížení, jejichž cílem bylo ujednocení typu, barvy i kresby. První standard vyandotek byl zveřejněn v roce 1883, brzy poté se dostaly i do Evropy a staly se tu velmi oblíbeným plemenem. Postupně vznikaly i další barevné rázy.

Bílé vyandotky se na obrázcích objevily před rokem 1872, vznikaly spolu s vyandotkami stříbrnými přimísením krve bílých vlašek a dorkinek. Novým plemenem Americké drůbežářské asociace byly od roku 1888. I u nás byly před první světovou válkou velmi rozšířeny, již v roce 1904 je k chovu doporučovala Zemědělská rada pro Čechy. V roce 1920 byly zařazeny mezi hospodářská plemena slepic. V roce 1936 se u nich udávala průměrná snáška 170 vajec, u některých slepic i přes 200 vajec. Po válce byly zatlačeny jinými moderními plemeny. Byly prošlechtěny na nosnost.

Vyandotky zlaté černě lemované – na vzniku se podílelo několik plemen: stříbrné černě lemované vyandotky, koroptví vlnité a žluté kočinky, hnědé leghornky, a zlaté černě lemované sebritky. Stejně jako bílé vyandotky byly v Americe uznány v roce 1888.

Na vzniku koroptvích vlnitých vyandotek se podílela tato plemena: vyandotky zlaté, zlatě zbarvené hamburčanky, koroptví vlnité kočinky, hnědé leghornky s růžicovým hřebenem a zaniklé plemeno Winnwbagoes. Uznány byly v roce 1901.

Vyandotkám bílým s černou kolumbijskou kresbou dalo vzniknout křížení bílých vyandotek, plymutek a brahmánek s kolumbijskou kresbou. Poprvé byly vystaveny v roce 1893, do amerického standardu zařazeny v roce 1905.

Černé vyandotky vznikaly ze stříbrných vyandotek, uznány byly v roce 1901. Historie vzniku modrých vyandotek není známá, v americkém standardu se objevily až v roce 1977.

Vyandotky ve zdrobnělé formě vznikaly v Anglii (koroptví a bílé) a Německu (ostatní barevné rázy). U nás patří k nejrozšířenějším plemenům zdrobnělé drůbeže.

Plemenné znaky

Jedinci jsou velmi líbivého tvaru, v porovnání s ostatními středně těžkými plemeny mají poměrně krátký, značně široký, hluboký a zřetelně zaoblený trup. Záda jsou krátká, plynule vycházející z krčního závěsu a stoupající do partie sedla a ocasu, vytváří tak ladnou lyrovitou horní linii těla. Ocas je široký, poměrně otevřený, kratší a plný, při pohledu z boku je zakulacený, připomíná rozkvetlou pivoňku. Nasazený je pod úhlem 45°. U kohoutů dosahuje v horní části přibližně do roviny zakončení laloků, u slepic asi do úrovně poloviny laloků až špičky zobáku. Ideálně dosahuje vrchol ocasu do linie očí, ale toleruje se od úrovně zakončení laloků po úroveň výšky hlavy. Slepice připomíná při pohledu zezadu číslici 8.

Bohaté, kypré a měkčí opeření výrazně celkově zaobluje tělesné tvary. Běháky i holeně jsou středně dlouhé, postoj široký. Běháky požadujeme žluté, u tmavých barevných rázů se toleruje příměs tmavých pigmentů.

Pro vyandotky je typický středně velký jemně perlený růžicový hřeben s trnem sledujícím linii týlu. Ušnice jsou požadovány červené, podlouhlé, mírně svraštělé, také laloky jsou středně velké, zaoblené.

Nejčastější exteriérové vady

K nejčastějším vadám typu vystavovaných vyandotek patří:

• krátký, převýšený trup s velmi krátkými, téměř neznatelnými zády,

• horní linie těla není lyrovitá, ale má tvar písmene V,

• dlouhý trup a dlouhá rovná záda,

• vysoko nesený mohutný, velmi vysoký ocas, často převyšující úroveň hlavy,

• nízko nesený, plochý ocas,

• úzký, střechovitý ocas s výrazně viditelnými rejdováky,

• dlouhé, vystupující holeně, delší běháky, vysoký a úzký postoj,

• dopředu přepadající - přestavěný trup,

• tvrdé, méně bohaté opeření,

• hrubě perlený nebo proláklý hřeben, vady utváření trnu, velké laloky, zachmýřený obličej.

Barevné rázy

Toto plemeno se vyskytuje v mnoha barevných rázech, v tomto ohledu může vyandotkám konkurovat málokteré jiné plemeno. V rámci Evropského svazu chovatelů (EE) jsou chovány následující rázy: černé stříbroprsé, modré s lemy modré, modré koroptví, modré koroptví vlnité, hnědě koroptví vlnité, porcelánové, žluté, žluté modře kolumbijské, žluté kolumbijské, žluté černě lemované, žlutě krahujcové, žíhané, zlaté modře lemované, zlatokrké, zlaté černě lemované, zlaté bíle lemované, rodobarvé šedoprsé, lososová, oranžově koroptví vlnité, oranžovokrké, koroptví vlnité, červeně koroptví vlnité, červené, černé, černé bíle skvrnité, stříbrně koroptví vlnité, stříbrokrké, stříbrné černě lemované, bílé, bílé modře kolumbijské a bílé kolumbijské. V našem Vzorníku je uvedeno 34 barevných rázů, oproti seznamu EE jsou u nás uznané ještě černé zlatokrké a červené kolumbijské. V Belgii se chovají i vyandotky modré stříbrně koroptví vlnité a zdrobnělé šedé.

Užitkovost

Vyandotky jsou plemenem středně těžkým, produkují kvalitní šťavnaté maso s kratšími vlákny, jsou i dobrými nosnicemi.

Standard udává snášku mezi 140 a 180 vejci a minimální hmotnost násadových vajec 53 g, u zdrobnělé formy je to 120 vajec o hmotnosti 35 g. Snáška se liší i podle barevných rázů.

Zdrobnělé vyandotky bílé s černou kolumbijskou kresbou jsem chovala téměř 20 let. Snáška se pohybovala kolem 160 vajec ročně, hmotnost vajec okolo 38 g.

Specifika chovu

Vyandotky jsou klidnějšího temperamentu, dají se snadno ochočit. Hodí se i do vyšších poloh, jsou otužilé. Jejich nízký růžicový hřeben neomrzá.

Menší výběhy snáší dobře, je tu ale nebezpečí, že pokud jim poskytneme krmnou dávku bohatou na energii, slepice tuční a snižuje se snáška.

Kuřata rostou poměrně rychle, zejména kohoutci některých barevných rázů pomaleji opeřují.

Klub

I u nás pracuje Klub chovatelů vyandotek. Pokud vás vyandotky zaujaly, kontaktujte př. Pavla Hrubeše, Bezručova 484, 28l 27 Týnec nad Labem, tel. 321 781 054, e-mail: pavel.hrubes@email.cz. Uznány jsou tři plemenné chovy na vyandotky, jejich seznam naleznete na www.cschdz.eu.

Snáška a líhnivost některých barevných rázů vyandotek podle kontroly užitkovosti v r. 2009 a 2010
	Průměrná snáška vajec (ks)	Průměrná hmotnost vajec (g)	Líhnivost
Vyandotky stříbrné černě lemované	164,5	56,5	51,35
Vyandotky zlaté černě lemované	156,5	41,85	57,7
Zdrobnělé vyandotky stříbrné černě lemované	138	42,5	59,85
Zdrobnělé vyandotky bílé	87,75	43,25	65,05
Zdrobnělé vyandotky bílé kolumbijské	123	40	47,6
Zdrobnělé vyandotky zlaté bíle lemované	115	38	62,1
Zdrobnělé vyandotky černé bíle skvrnité	113,5	35	83,8
Zdrobnělé vyandotky bílé kolumbijské	121	42	68,2
Zdrobnělé vyandotky zlaté bíle lemované	115	38	62,1