Beranovitá plemena králíků u nás – II. Anglický beran
Stručná historie
Okolo vzniku anglického berana vždy panovalo hodně otázek a nejasností. Základní myšlenka je, zda anglický beran vznikl prošlechtěním francouzského berana, anebo zda to bylo naopak. V každém případě můžeme tvrdit, že jsou velmi blízce příbuzní. O beranovitých prapředcích se uvádí zmínky již od 18. století, čímž se plemeno řadí spolu s králíkem ruským, stříbřitým malým, angorským mezi nejstarší kulturní plemena králíka domácího. V Anglii pro ně existuje pojmenování „Lops“. O sofistikovanějším stavu (základu) anglických beranů lze hovořit asi od 40. let 19. století. O vyšlechtění či prošlechtění anglických beranů se postarali angličtí chovatelé zejména v druhé polovině 19. století, kteří se snažili vytvořit králíky s co nejdelšíma ušima, které by visely podél hlavy. Koncem 19. století byli angličtí berani asi s 50 cm rozpětím spíše vzácností, avšak poměrně rychle se dařilo cílevědomou selekcí uši prodlužovat. Již počátkem 20. století uvádí tehdejší literatura průměrnou délku uší asi 60 až 65 cm. K nám byl anglický beran importován asi v sedmdesátých až osmdesátých letech 19. století, přičemž si ihned získal velkou oblibu. Těmto králíkům se říkalo „amerikáni“ a mnohdy tvořili podstatnou část výstav králíků. Mezi naše význačné chovatele AB patřili např. J. V. Mastný, V. Fusch, F. Struška, A. Kopecký, ale zejména pak E. Lier a B. Folprecht. Všichni chovatelé byli velmi známí a měli vzhledem ke svému společenskému postavení možnost importovat anglické berany nejen z Německa, ale dokonce ze samotné Anglie. Tím se chov anglických beranů u nás velmi zkvalitnil. Zvláště chovatelé E. Lier a B. Folprecht (na dobové fotografii z jeho publikace „Rádce králikářů v nejdůležitějších otázkách chovu“, r. 1944) díky šlechtitelskému umu dokázali plemeno u nás chovat na evropské úrovni a velmi anglické berany propagovali (dobové foto tehdejšího stavu AB z publikace Ing. V. Kálala „ABC králikáře“). Ve třicátých letech minulého století poněkud došlo k poklesu chovu AB vlivem dovozu jiných, nových plemen. Konec „zlatého věku amerikánů“ se neodvratně blížil a byl spojen zejména s úmrtím těchto význačných chovatelů. V druhé polovině minulého století plemeno již pouze živořilo a, bohužel, v současnosti na tom není s rozšířením o moc lépe. V porevoluční době se otevřely hranice kýženému importování i tohoto plemene, čehož využil zejména Josef Pudivítr, dlouholetý chovatel beranů a také posuzovatel. Od něj získalo několik dalších málo „nadšenců“ chovný materiál, avšak po jeho úmrtí propagace AB opět slábla.
Zevnějšek
Anglický beran je střední plemeno s hmotností 4,25 až 5,25 kg. Tělesný rámec je mimořádností v „říši“ králičích plemen. Jedná se o silně protáhlý, úzký a nízký trup. Postoj je v drtivé většině případů nízký, až plazivý. Hlava je užší, delší a nemá tolik výrazný klabonosý profil, který je vyžadován u dalších beranovitých plemen. Délka svěšených uší se měří přes temeno hlavy (viz historické ilustrační foto) a má mít minimálně 62 cm. Šířka je uváděna v nejširším místě uší a má být minimálně 14 cm. Otvory uší jsou obráceny směrem dopředu, což je také neobvyklé a při pohledu zepředu tak králík působí velmi efektně. Srst je normální, hustá a pružná. To v začátcích šlechtění byl údajně často problém kvůli jednostranné selekci na typ. Barevná škála je u anglického berana většinou stálá. V drtivé většině se chovají AB madagaskaroví (ABmad), žlutí (ABž), černí (ABč), divoce zbarvení (ABdiv), železití (ABžel) či bílí červenoocí (ABbčo). Kromě těchto celobarevných rázů jsou zvláště v zahraničí oblíbení i strakáči – s plášťovou kresbou. V zámoří jsou možné i další barevné kombinace.
Rozšíření v ČR
V současnosti se chovem AB může, odhadem, zabývat asi pět chovatelů, více patrně ne. Jedná se však o „systém začarovaného kruhu“ – kriticky nízké rozšíření plemene je však zapříčiněno nedostatkem chovného materiálu a potažmo chovatelů AB. Také faktor geografické vzdálenosti při dovozu a zejména nyní i financí hraje v tomto též svou roli. Na vrcholových výstavách se v současné době AB objevuje jen velmi zřídka a jeho budoucnost v České republice je velmi vážně ohrožena, což je škoda, protože se jedná o velmi zajímavé plemeno. Nezbývá tedy než si přát, aby se situace alespoň zčásti změnila či aby se plemeno aspoň zase začalo objevovat na vrcholových výstavních akcích.
Zajímavosti
Snad již od prvopočátků šlechtění se chovatelé anglických beranů snaží o vyšlechtění jedinců s nejdelšíma a nejširšíma ušima. Známý rekord jsem nalezl v Guinnessově knize rekordů z roku 2006. Tam je zaznamenáno zvíře jménem Nipper’s Geronimo majitelů Waymona a Margaret Nipperových z americké Kalifornie, jehož rozpětí uší měřilo 79 cm (tj. v USA 31,125 palců). Měření proběhlo 1. 11. 2003, a co je zcela jisté, je fakt, že toto rozpětí bude časem jistě ještě překonáno.
