Chovatelská etika aneb jací mohou být chovatelé a na co je třeba dávat si pozor

Stejně tak jako je každý nějaké povahy, setkáváme se dnes a denně s různými typy lidí kolem nás. Pro začátečníka, který si není zcela ve všem, co se týká zvířat, jistý, je někdy velmi nelehké poznat, kdo je chovatel solidní a kdo nikoliv. Člověk je pak velmi odkázán na to, jaké má štěstí a zda narazí na někoho, kdo pomůže, nebo na toho, kdo záměrně uškodí.

Kdo má rád zvířata, má rád lidi

Pro každého, kdo v něčem začíná, je potřebná informovanost o problematice, náročnosti a požadavcích chovu konkrétních zvířat, která chce vlastnit a o která se chce s nejlepším vědomím a svědomím starat tak, aby prospívala a spokojeně v jeho péči žila, ba se dokonce pokusila o rozmnožení. Mezi chovateli se tak najdou ti, kteří své zkušenosti dál sdělí a podpoří tak nové chovatele, ale také ti, kteří své zkušenosti záměrně tají, aby náhodou někdo nebyl úspěšnější, než je právě on, „pan zkušený“. Bohužel je stále více těch, kteří svůj právě započatý a vytvořený chov zrušili, protože jim nikdo neporadil mnohdy třeba zcela jednoduchou radu „jak na to“. Zklamání z neúspěchu pak většinou demotivuje natolik, že se stane chov nezdařenou epizodou v životě, ke které se ze strachu z dalšího neúspěchu v budoucnu neodhodlá. Chovatelů a milovníků zvířat by tak mohlo být mnohem více, protože pouze dívat se na cizí chov často nestačí, ale velmi, pro potěchu srdce blahodárné působící je kochat se chovem vlastním. Chovatelství není hobby, záliba, koníček. Je to vášeň a cítění s přírodou a něčím živým. Nadarmo se neříká, že kdo má rád zvířata, má rád lidi. Zvíře, a zvláště to odkázané na péči člověka může prospívat a být spokojené pouze v dobrých podmínkách, kde by mu jeho držitel měl vytvořit ty nejlepší podmínky k životu, které mu vytvořit může a dokáže.

Informace

Aby podmínky vytvořené živému zvířeti byly těmi nejlepšími, je třeba někdy podpořit méně znalé a pomoci jim v začátcích. Pomoc zkušených je tedy zcela nezbytná, má-li být snaha začátečníka stát se chovatelem efektivní a správná. Prvním krokem je sběr informací. Knihy, internet, rozhovory s chovateli a mnoho dalšího je základ, kterým si musí každý projít, aby mohl předvídat možné problémy a nezdary v chovu. Na takové nalezení optimální cesty je potřeba se připravit ještě před započetím chovu. Nejhorší cesta k úspěchu je taková, kdy si někdo koupí zvíře, o kterém nic neví, a teprve následně se pídí po informacích, jak o něj správně pečovat.

Chovatelé jsou různí, proto je potřeba hledat mezi davy lidí ty, kteří upřímně zodpovědí otázky jak základní, tak otázky, které jdou do hloubky dané problematiky. Pokud se podaří sehnat základní informace, zbytek se vždy nějak vyvine díky vlastním zkušenostem, které lze dále postupně rozšiřovat, a tím chovatel přijde sám na to, jak daný druh chovat.

Nákup

Nastane-li situace, kdy se podaří pěkný odchov, kterého se člověk nerad vzdá, vyvstane potřeba koupit vhodné protějšky. Také bývá často snahou chovatele doplnit si chov novým druhem. Rozhodne se tedy pro koupi.

Nejlepší je návštěva více chovatelů, kteří daný druh mají, zde je možné zjistit, v jakých podmínkách se zvíře vyskytuje a je chováno, na co je zvyklé a v jakém je stavu. Pokud chovatel nepustí návštěvu ke svému chovu, neznamená to, že je hned špatný. Někdy jím chovaná zvířata znají pouze jeho, nové tváře by mohly způsobit stres a mohlo by dojít k opuštění mladých nebo snůšky. Některá zvířata jsou však zvyklá na pohyb chovatele a nedělá jim tak žádný problém, když si jejich majitel přivede návštěvu. V tom případě je vždy milé, když může začátečník vidět, kde se zvíře, o které má zájem, nachází a na jaké prostředí je zvyklé. Existují i tací chovatelé, kteří přinesou přenosku s již odchyceným zvířetem k „brance“, a pak je namístě jistá obava, co přijde. Stalo se totiž spoustě lidem, že byli takto napáleni, když kupovali „zajíce v pytli“ a byl jim prodán například papoušek se zlomeným křídlem, či jiným, na první pohled nezjistitelným problémem. Vrcholem smůly jsou zkušenosti, kdy si chovatel odváží chovný pár papoušků v budce, na kterou jsou údajně zvyklí, a velké, mnohdy smutné překvapení čeká chovatele až teprve doma. Nejlepší je tedy prohlédnout si zdravé zvíře v místě, kde se cítí být doma, podle toho si vybírat a pro koupi se buď rozhodnout, či ji zavrhnout. Další z více možností koupě je návštěva chovatelské výstavy nebo trhu. Zde je riziko mnohem vyšší, protože téměř každý prodávající je velkou neznámou. Již podle přenosky, její čistoty a stylu jednání je možné částečně odhadnout, jaký je prodávající a zda je to člověk solidní nebo „lump“, od kterého je potřeba se držet hodně daleko.

Zkouška důvěry

Pro nezkušeného je mnohem těžší zjistit stav kupovaného zvířete, kdežto zkušený člověk je naopak schopen odhalit mnohé, co vypovídá o kondici, pouhým letmým pohledem. Nemělo by být pro žádného chovatele problémem ukázat své zvíře zblízka a poskytnout k němu co nejvíce informací o podmínkách, ve kterých bylo chováno. Zvláště důležité je získat správnou informaci o pohlaví, pokud toto není na první pohled nezkušenému jasné. Nikdy není dobré zmiňovat o co máme zájem dříve, než nám prodávající sdělí pohlaví nabízených ptáků. Je spousta těch, kteří na základě informace, že dotyčný shání samičku, prodá svého jistého samce jako onu vytouženou samici. Lidská neohleduplnost a vypočítavost je v tomto směru velmi pestrá. Neúspěšné čekání na odchov od dvou kusů stejného pohlaví může člověka demotivovat natolik, že chov po čase zruší. Nejlepší je tedy zeptat se na pohlaví a po sdělení prodávajícím si ho u konkrétního kusu pamatovat. Pokud se jedná o kusů více a výpověď o pohlaví se změní, je nejlepší odejít a hledat dále. Prodávající si jist nebyl a klame, aby prodal. Je to často zkouška důvěry, a pokud takový člověk lže v základní informaci o pohlaví, je pak těžké věřit mu zbytek jeho mnohdy nepochopitelných pohádek a klamavých informací, které sděluje s naprostou jistotou a garancí. Někteří lidé tak moc lžou, až tomu sami věří, a tací jsou opravdu nejhorší.

Není také na škodu zeptat se, proč chovatel zvíře prodává. Z toho je možné usoudit, zda bylo v chovu špatné, nebo je za prodejem důvod jiný. Jako malé dítě neumí mnohdy lhát, chovají se podobně i někteří dospělí a lživé jednání je možné částečně během rozhovoru odhalit.

Cena versus kvalita

Cena je jedním z instrumentů, jak klamat ty, kteří se nevyznají. Solidní chovatel neznalému své odchovy nepředražuje. Lze tomu předejít tím, že je možné se informovat na stejný druh u více prodávajících a určit tak rozmezí, ve kterém se zvíře může z hlediska ceny nacházet. Mnohdy zdánlivě stejné zvíře může být cenově zcela odlišné, jde především o kvalitu, ale také o jeho skryté přednosti, jako je třeba štěpitelnost na nějakou vzácnější mutaci. Kdo prodává dráž, nemusí být hned podvodník, otázky ceny jsou často debatovány i dlouholetými chovateli a názory se mnohdy značně různí.

Někdy bývá částečně známkou solidního chování už jen samotný fakt, že se člověk představí. Kdo ví, že prodává něco špatného, ten rád zůstává v anonymitě. Kdo si je skutečně jist tím, co prodává, a je odhodlán nést za svůj prodej odpovědnost, nemá problém sdělit, odkud je, a případně zanechat na sebe fungující telefonní číslo. Místo, odkud pochází chov, je dobré znát také z důvodu budoucího hledání nepříbuzných kusů.

Pro chovatele, který prodává zdravé zvíře deklarovaného věku, by nemělo být problémem ukázat například u papouška kroužek s rokem a okolí kloaky, které nemá jevit známky onemocnění, třeba zaschlým trusem či čerstvým průjmem signalizujícím, že něco není v pořádku. Stejně tak ukázat roztažená křídla, že tato jsou v pořádku a v plném opeření bez zjevných problémů, je vždy lepší než být překvapen doma. V případě podezření je vždy optimální domluvit se při prodeji, jak se bude postupovat, pokud kupovaný papoušek následně zemře nebo musí být nákladně léčen. Nejlepší je, zvláště pak v případě vzácnějšího nebo dražšího ptactva a zvířete všeobecně, sepsat smlouvu o prodeji. Kdo se takové smlouvě brání, může tajit nějaký jemu známý problém.

Protože se chovatelé mezi sebou znají, je někdy dobré zeptat se osobně slušně jednajících chovatelů, zda znají někoho z okolních prodávajících, jehož zvířata by doporučil a jehož chov dobře zná. Někdy to má dobrý efekt, pokud je dotázán slušný člověk, v případě dotázání se u podvodníka lze však očekávat z jeho strany doporučení svého kamaráda, který není o nic více solidní, než je on sám. V tom případě je vhodné dotázat se někoho, kdo je již pro mne známý a od koho dříve zakoupená zvířata vykazují známky kvality a zdraví.

Protože je koupě na burze často velkou loterií, přináší to s sebou mnoho úskalí. Pro zjištění schopnosti létat jsou na některých trzích k dispozici tzv. „proletovačky“, kde je možné zjistit, zda není papoušek letu neschopný. Toto však přináší stres z vypuštění a následného chytání. Je však jednou z možností, jak předejít zklamání po vypuštění skákajícího či pouze po pletivu lezoucího papouška ve voliéře doma. Bohužel se najde stále více těch, kteří anonymně prodávají zvířata velmi špatné kvality. Vždy je nutné být velmi obezřetný a dát si na takové praktiky pozor.

Na závěr …

Aby se nestala koupě a chov důvodem k budoucímu ukončení chovatelství, je nutné, aby se k sobě chovatelé chovali jako přátelé. Mezi některými chovatelskými organizacemi se stále oslovují milovníci zvířat „příteli“. Aby toto nebyla jen fráze, ale skutečnost, měl by každý začít především sám u sebe. Jak se bude každý chovat k ostatním, tak se snad budou ostatní chovat i k němu samotnému. Záliba a nadšení pro vše živé je vášní mnoha lidí různých generací, uctívejme zkušené a starší a pomáhejme mladým a nadějným, aby byli jednou také úspěšní. Dopřejme jim v dnešní uspěchané době trochu upřímné radosti a nadšení ze zvířat, která jsou v srdcích nás všech velmi důležitá ...