Rodajlendky
Plemeno zajímavé svou tmavě červenou barvou s výrazným leskem, odolné plemeno s rychlým růstem, dobrou zmasilostí i snáškou, to jsou rodajlendky.
Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).
Původ: velká forma USA, zdrobnělá Německo.
Kroužek: kohout 22 mm, slepice 20 mm, zdrobnělá forma – kohout 15 mm, slepice 13 mm.
Vznik plemene
Už v roce 1935 je p. Čeněk Novotný ve své monografii označil jako u nás velice rozšířené a oblíbené. Říkalo se jim tehdy Rhode islandky či červenky. Ale nepředbíhejme. Plemeno pochází z Ameriky, jak píše profesor J. Skinner ve své knize „American Poultry History“ (historie amerického drůbežnictví), jejich šlechtění začalo v roce 1830. Vznikly díky chovatelům z malého státu Rhode Island, provincie Narraganset Bay. Každý z nich chtěl mít ve svém chovu červeného kohouta. Byli přesvědčeni, že jen tak získají zdravé a otužilé odchovy. A slepice? Farmáři používali místní selské slepice, na barvě jim nezáleželo. Za účelem zlepšení užitkovosti místních plemen byla do Ameriky přivážena plemena z Asie. V roce 1854 byli ke křížení použiti kohouti červených malajek. Zmínka je i o křížení s tmavými brahmánkami. V knize sira Edvarda Browna z roku 1929 najdeme, že rodajlendky byly poprvé vystaveny p. Jenneym na výstavě drůbeže v jižním Massachusetts v roce 1879. Později v roce 1891 byly ve Philadelphii vystaveny pod jménem zlatožluté, později jako zlatočervené. Z toho můžeme soudit, že jejich barva ještě nebyla ustálena.
V roce 1901 sestavila skupina chovatelů první standard nového plemene. Američtí drůbežáři nazvali rodajlendku díky její snášce a kvalitě masa „Miss Universum“. Na plakátech byla zmiňována jako slepice se snáškou okolo 300 vajec ročně – to byl údajně rekord, průměrně kolem 250 vajec s hezkou hnědou skořápkou. Mezi farmáři byla nazývána také leghornkou těžkých plemen. Časem se cílem chovatelů stalo vyšlechtit mahagonově červená zvířata. Rodajlendky s jednoduchým listovým hřebenem byly uznány Americkou drůbežářskou asociací v roce 1904, variety s růžicových hřebenem jsou akceptovány od roku 1905.
Šlechtěním bílých rodajlendek se zabýval p. Alfonzo Jacoy z Peace Dale v Rhode Islandu. Křížil bílé kočinky a vyandotky, následně bílé leghornky s růžicovým hřebenem. Není však zmínka o tom, že by byly použity červené rodajlendky. První zmínky o nich jsou z roku 1903, v Americe byly uznány v roce 1922. Bílé rodajlendky nikdy nedosáhly vysokého stupně popularity.
První zdrobnělé rodajlendky byly prezentovány v Německu ještě před první světovou válkou. S jejich intenzivním šlechtěním se začalo v roce 1918.
Plemenné znaky
Rodajlendky patří k plemenům se středním až větším rámcem. Jejich trup je dlouhý a hluboký, obdélníkového tvaru, vodorovně nesený a dobře osvalený. Charakteristická jsou rovná dlouhá záda.
Ocas se požaduje široce nasazený, jen málo rozevřený a nízko nesený, tj. jen pod úhlem 30°, u slepice 25°. Rejdováky i srpy jsou kratší. Středně dlouhé běháky rodajlendek mají mít oranžově žlutou barvu, u červených s nahnědlými šupinami a červenými pruhy po stranách.
Hlava rodajlendek je středně velká, zobák silný rohový s nahnědlým nádechem. Rodajlendky známe především s listovým hřebenem, ale chovají se i s hřebenem růžicovým. Listový hřeben by měl být středně velký, ne příliš vysoký, jemné struktury s 5 až 6 zuby. Praporek sleduje týl, aniž k němu přiléhá. Růžicový hřeben je pevně přisedlý, jemně perlený, krátký trn sleduje linii týlu. Hřeben slepice není klopený. Ušnice jsou červené, menší, tvaru mandle, laloky středně velké a podobně jako hřeben jemné. Oči jsou požadovány oranžově červené až červené.
Nejčastější exteriérové vady
Jako u všech plemen, i u rodajlendek jsou problémy v utváření exteriérů. Vady bývají v utváření zad (kratší, prohnutá, zvedající se horní linie), také přítomnost nežádoucích podušek opticky mění utváření horní partie. Nežádoucí jsou plochá prsa, vyskytující se někdy u kohoutů.
Další vady odpovídají textu z monografie p. Č. Novotného, Rhode islandka čili červenka. Cituji.: Tak setkal jsem se s kohoutem, který byl prvotřídní barvy, ale zato postavou připomínal plně moderního kohouta langšanek vysokonohých … nebo: někteří chovatelé ve snaze odstranit z chovu každé černé peříčko křížili islandky se sytě žlutými vyandotkami, čímž nejen poškodili barvu, ale zničili také typ, začaly se objevovat podušky.
Dalšími vadami, které se občas vyskytnou, jsou hrubé hřebeny, probělené ušnice nebo zachmýřené běháky.
Barevné rázy
U nás jsou známé v barvě červené, vyšlechtěny jsou i bílé.
Červené, dříve také mahagonově červené, mají po celém těle stejnoměrné syté tmavě červené zbarvení s výrazným leskem. Také ostny jednotlivých per jsou tmavě červené.
Černá barva je přípustná v brčicích, na vnějších praporech ručních letek a v loketních letkách. Menší příměs černé barvy v letkách je předností. Černé s výrazným zeleným leskem jsou i rejdováky, kryt ocasu a srpy kohouta. U slepice je kryt ocasu převážně červený. Podsada musí být intenzivně červená.
Nepřípustná je světle červená nebo nestejná základní barva, světlé ostny per, šedá, příliš světlá nebo bílá podsada. Nežádoucí je větší výskyt červené barvy v rejdovácích. Výlukovou vadou je příměs černé barvy v krčním závěse, na zádech nebo v krytech křídel.
Závažnou vadou ve struktuře opeření u červených rodajlendek je třepenitost peří. Projevuje se nesoudržností paprsků v praporech per, postižení jedinci působí „chundelatým“ dojmem. Dědičnost této vady je značná. Má pravděpodobně genetickou souvislost s výrazným tmavě červeným zbarvením, u jiných barevných rázů se vyskytuje výjimečně.
U rodajlendek někteří chovatelé vyžadovali zvířata bez černých pigmentů i přes to, že červené zbarvení není genetickým založením zbarvení jednobarevné. Jedná se o zbarvení zapadající do řady kreseb tzv. kolumbijského typu, s výraznou redukcí kresby. V případě červeného zbarvení byla zjištěna jednoznačná vazba mezi intenzitou barvy a výskytem černých pigmentů, dále mezi intenzitou kresby a výskytem anomálií ve struktuře opeření. V periodiku pro posuzovatele drůbeže z roku 2000 byl upraven povolený rozsah černé v ocase, brčicích a v letkách.
V knize Plemena drůbeže z r. 1969 bylo kromě příměsi černé v ocase u rodajlendek povoleno i černé stříkání ve spodní části krčního závěsu.
Bílé rodajlendky jsou genetického založení SS. Zbarvení je čistě bílé, ale v rejdovácích, srpech, letkách a brčicích je povoleno drobné černé pepření nebo malé černé skvrny.
| Průměrné výsledky snáškových testů na testovací stanici v Opavě v r. 2008 | ||||||||
| Začátek snášky (dny) | Hmotnost nosnice 150. den (g) | Hmotnost nosnice 450. den (g) | Snáška (ks) | Průměrná hmotnost vejce (g) | Celková vaječná hmota (g) | Spotřeba krmiva na krmný den (g) | Spotřeba krmiva na vejce (g) | |
| Rodajlendky červené | 203 | 2406 | 2976 | 197 | 59,2 | 11635 | 135 | 239,8 |
| Zdrobnělé rodajlendky červené | 212 | 950 | 1350 | 134 | 40,8 | 5440 | 65 | 152 |
Užitkovost
Vzorník uvádí snášku mezi 170 a 190 vejci, minimální hmotnost násadových vajec je 56 g, u zdrobnělých kolem 120 vajec o hmotnosti 40 g. Při dobrých podmínkách bývá snáška i vyšší.
Rodajlendky jsou také dobré zimní nosnice, pokud mají vyhovující podmínky. Kvokavost je nežádoucí, ale občas se vyskytuje.
Rodajlendky poměrně rychle rostou, barva kůže je žlutá. Vynikají dobrou zmasilostí, také maso je chutné, kvalitní. Hmotnost do jednoho roku se požaduje mezi 2,9–3,5 kg u kohouta a 2,3–2,9 kg u slepice.
Specifika chovu
Rodajlendky vynikají odolností, jsou otužilé.
Kuřata červených rodajlendek, která jsou po vylíhnutí krásně medové barvy, někdy pomaleji a hůře opeřují. Faktor pomalého opeřování je pohlavně vázaný a je dominantní. Zjednodušeně řečeno: kohoutci homozygoti (mají tento gen dvakrát) pomalu opeřují, heterozygotně založení kohouti a kuřičky (mají gen jedenkrát) opeřují o něco rychleji, kuřičky a kohouti bez tohoto genu opeřují normálně. Pomalé opeření se tedy více týká kohoutků. V závislosti na počasí je oproti rychle opeřujícím plemenům potřebný delší čas pobytu v odchovně. Po opeření zad a spodiny těla jsou kuřata bezproblémová, jsou odolná.
Mnozí chovatelé uvádějí, že u kuřic a mladých kohoutků není snadné před obdobím pohlavního dospívání určit pohlaví. V těchto případech kroužkují dvěma kroužky a ten, který neodpovídá danému pohlaví, později odstraní.
Zahraničí
Rozšíření rodajlendek v Evropě je patrné z uvedené tabulky. Informace o Klubu chovatelů zdrobnělých rodajlendek v Německu naleznete na: http://www.xn--sv-zwerg-rhodelnder-uwb.de/.
Klub
U nás byl klub chovatelů Rhode island založený 23. května 1970. V době vzniku měl 29 členů, na konci roku již 43. V průběhu následujících let stoupal jejich počet až na 75. Členové klubu dělají svou práci velmi zodpovědně – k jejich prioritám nepatří pouze exteriérové znaky, pamatují také na to, že jde o plemeno užitkové. Sledují i velikost a počet snesených vajec, ranost, přírůstky.
Soudě podle u nás vystavovaných zvířat, jsou v našich chovech velmi zajímavá, typická zvířata. Pokud byste o členství v klubu nebo chov rodajlendek měli zájem, kontaktujte př. Václava Sekáče, Hradecká 489, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tel.: 499 320 019, mobil: 731 412 596.
| Rozšíření rodajlendek v Evropě | |||||||||||||
| Původ | Česká republika | Německo | Belgie | Velká Británie | Francie | Itálie | |||||||
| USA | Rodajlendky 2) | Rhodeländer 1, 2) | Rhode-Island 2) | Rhode Island red 2) | Rhode-Island 2) | Rhode Island 2) | |||||||
| červené | rot | rouge | red | rouge | rosso mogano | ||||||||
| bílé | weiss | bianca | |||||||||||
| D | Rodajlendky s růžicovým hřebenem | Rhode Island (Rosenkam) | Rhode-Island (c. double) | Rhode Island (rose Comb) | Rhode-Island (crete frisé) | ||||||||
| bílé | weiss | blanc | white | blanc | |||||||||
| D | Zdrobnělé rodajlendky | Zwerg-Rhodeländer 1) | Rhode-Island naine 2) | Rhode Island reds 2) | Rhode-Island naine 2) | Rhode Island nana | |||||||
| červené | rot | rouge | red | rouge | rosso mogano | ||||||||
| D | Zdrobnělé rodajlendky s růžicovým hřebenem | Zwerg-Rhodeländer (Rosenkam) | Rhode-Island naine (crete double) | ||||||||||
| bílé | weiss | blanc | |||||||||||
| Původ | Chorvatsko | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie | Španělsko | Slovensko | |||||||
| USA | Rodajland | Rhode Island Reds 2) | Rhode Island | R. I. R. | Rhode Island | Rodajlendka | |||||||
| crvena | rood | czerwony | rode | roja | mahagonová | ||||||||
| biały | biela | ||||||||||||
| D | |||||||||||||
| D | Rhode Island Red kriel 2) | Rhode Island miniaturowy | Dvaerg R.I.R. 2) | zdr. Rodajlendka | |||||||||
| rood | czerwony | rod | červeno- -mahagónová | ||||||||||
| D | Rhode Island kriel (RK) | ||||||||||||
| wit | |||||||||||||
| 1) V Evropském vzorníku Rhode Island resp. Zwerg-Rhode Island | |||||||||||||
| 2) S listovým i růžicovým hřebenem |
