Od kotěte ke kočce
Jak rozumět kočičí řeči
Kočky používají k vzájemnému dorozumívání vedle hlasu také řeč těla, výraz obličeje, ale i pachové značky. Na rozdíl od lidí nemají centrum řeči. Proto jim chybí schopnost porozumět smyslu řeči a přirozeně se ani nikdy nemohou naučit mluvit, i když některé kočky dokážou celkem trefně napodobit pár slabik.
Mňoukání
Hlas se kočka naučí k dorozumívání s lidmi používat velmi rychle. Naléhavým mňoukáním si říká o své (i o vaše) jídlo a dokáže mňoukat po celou dobu jeho přípravy, abyste tu dobrotu nakonec náhodou nedali někomu jinému. Trochu jiný tón hlasu zvolí, když chce otevřít dveře do vaší ložnice, jinak si řekne o procházku nebo o vypuštění na balkón. Naštvané nadávky veterináři při očkování nelze přeslechnout a všichni hned dávají ruce pryč. Kočky však dokážou i tiše šeptat. Říká se tomu němé mňoukání a dělají to, když jsou vzrušené z přítomnosti kořisti, například ptáčka na okenním parapetu. Jen se jim třese brada, otevírají pusu a nevydávají žádné zvuky, jako by samým rozčilením zapomněly mňoukat.
Ocas
Nejlepším indikátorem kočičího rozpoložení je ocas (pokud nemáte bezocasou kočku). Když kočka „jen tak“ kráčí, nese ho volně směrem dolů, jen jej maličko přizvedává. Docela uvolněný ocas má, když spí nebo odpočívá. Jakmile ji však něco zaujme, konec ocásku se zavlní a za chvíli jsou všechny smysly i svaly v pohotovosti. Je-li vzrušení velké (na blízku je kořist), kočka se přikrčí, dokonale soustředí a celý ocas se začne prudce pohybovat ze strany na stranu. Po pár takových švihnutích ocasem obvykle ještě přešlápne zadníma nohama, jako by počítala potřebné kroky, a hned následuje střelhbitý útok. Když chce naopak kočka vás nebo své kočičí kamarády pěkně pozdravit, nese ocas vztyčený vzhůru, jen na konečku jej mívá maličko zahnutý. Když v klidu vzpřímeně sedí, má ocas obtočený kolem předních tlapek a vyjadřuje tím, že se cítí být v pohodě a v bezpečí. Hned jak zpozoruje něco zajímavého, špička ocasu se začne pohybovat. Stejně tak venku, když se navzájem pozorují dvě kočky: Obě sedí s pokrčenýma předníma nohama (speciální kočičí pozice – pololeh), ocas mají natažený dozadu nebo obtočený kolem tlapek a jeho špička se pohybuje uvolněně nebo napjatě, podle stupně rozrušení. Poleká-li se kočka, celé tělo se přikrčí a ocas nesený těsně nad zemí se mírně naježí. A když stojí tváří v tvář opravdovému (nebo domnělému) nepříteli, postaví se bokem na napjaté nohy, ocas vztyčí vzhůru a rozježí jej jako štětku na láhve a s ním i do výšky prohnutý hřbet. Takováto hrozba je míněna smrtelně vážně a protivník má poslední zlomek vteřiny na ústup, jinak dojde ke krutému boji!
Uši
Podobně dobrým ukazatelem kočičí nálady jsou uši. V klidu směřují jejich špičky dopředu, ve strachu do stran a na nejvyšší míru rozzlobená kočka je pevně přitiskne k hlavě.
Feromonové značky
Kočka projevující radost a dobrou náladu si otírá tvářičky o okolní předměty nebo o vaše nohy, popřípadě o ruce při hlazení. Přitom na těchto předmětech nechává nepatrné množství vůně feromonu ze svých tvářových žlázek. Kdykoli pak ucítí tuto příjemnou vůni z předmětů, ale i z označených lidí nebo zvířat, uvolní se a ví, že tady je dobře a nic zlého jí nehrozí.
Aby své území zajistila před případnými vetřelci, obejde kočka každý den svoje škrabadla a nechá na nich pach ze žlázek umístěných na tlapkách mezi polštářky. Ovšem dojde-li ke skutečnému narušení jejího výsostného teritoria nebo se tam přihodí něco, co kočku velice vyvede z míry, udělá pro výstrahu mnohem výraznější značku svou močí. Nejčastěji značkují nekastrovaní kocouři, ale dokáže to i kočka. Postaví se při tom zadkem ke stěně nebo hraně, na kterou chce značku umístit, zvedne ocas do výšky, maličko jím zatřese a při tom vystříkne proud moči. Kocouři (výjimečně i kočky) značkují také trusem – úmyslně své výkaly nezahrabávají a nechávají je na nepřehlédnutelných místech. Pokud najdete doma takové značky nebo přistihnete kočku při značkování, snažte se především přijít na to, co ji tolik vyděsilo, a zapomeňte na tresty – ty celý problém jen zhorší!
Naučte kotě pár užitečností
Vzpomínám si, že moje maminka i všechny sousedky v dobách mého dětství vystačily v komunikaci s kočkami se dvěma slovy: „čičí“ a „jedeš!“. Obě obsahují sykavku, kterou žádná kočka nepřeslechne, a jistě správně hádáte, že první slovo sloužilo k přivolání a druhé k odehnání kočky. A protože „čičí“ bylo spojeno s jídlem, kterého tenkrát pro kočky moc nebývalo, a „jedeš!“ zvěstovalo přetáhnutí proutěným koštětem, kterým se tenkrát běžně metlo, kočky to nikdy nespletly. Sama tato dvě kouzelná slůvka často používám, ovšem s o poznání menším úspěchem. Chybí mi k nim hlavní atributy – kočičí hlad a pořádné koště.
Přivolání
Nicméně touto vzpomínkou se dostáváme ke správné motivaci. Začněme nácvikem přivolání: Místo osvědčeného „čičí“ můžete klidně používat jméno vašeho kotěte. Je dobré, když obsahuje sykavku. Ale nenechte se omezovat – i jména bez sykavky mohou být libozvučná, nebo si poradíte zdrobnělinou (Moureček). Každé vyslovení jména musí kotěti oznamovat něco příjemného. Takže ve chvíli, kdy nesete kotěti misku s voňavým jídlem, volejte jeho jméno. Až přiběhne, vyslovte znovu jeho jméno, zatímco stavíte misku na podlahu. Toto cvičení opakujte alespoň týden pokaždé, když kotě krmíte. Po týdnu zkuste přivolat kotě i mimo dobu krmení. Když přiběhne, dejte mu hned kousek jídla. Můžete to párkrát zopakovat – důležité je, aby dostalo sousto okamžitě, když k vám doběhne. Jeho jméno vyslovte také vždy, když k vám samo přijde, a přidejte pohlazení. Když se přivolání daří v kuchyni, zkuste to i v jiné místnosti, popřípadě i na terase nebo venku. Tam byste však měli kotěti nabídnout o poznání atraktivnější odměnu, než je ta, kterou používáte doma. A připravte se na to, že kotě zaujaté lovem nebo pozorováním něčeho obzvlášť zajímavého „ohluchne“. Nevadí, zkuste to za chvilku, až se trochu unaví a nabaží těch báječných zážitků. Důležité je, abyste jméno koťátka vyslovili vždycky klidným hlasem a s přátelským výrazem. Nikdy kotě neokřikujte nebo nenapomínejte jménem.
Zákaz
Tím se dostáváme k druhému důležitému povelu, a to k zákazu. Ten byste měli použít pokaždé, když chcete přerušit činnost, kterou kotě právě provozuje, nebo ještě lépe, když chcete kotě od této činnosti předem odradit. V zákazovém povelu by měla být opět sykavka, pořádně ostrá. Některé kočky dobře reagují jen na zasyčení. Povel je dobré doprovodit alespoň zpočátku něčím, co kotě mírně(!) vyděsí, například tlesknutím, plácnutím prázdnou PET láhví o stůl nebo o zem, zacinkáním klíčů nebo upuštěním prázdné plechovky od piva. Musíte kotěti vytvořit podmíněný reflex: Jakmile se ozve zasyčení, je lepší všeho nechat a vytratit se. Z toho je zřejmé, že je třeba být důslední a při okřikování kočky používat vždy stejný výraz. Pokud jednou zařvete „Jedeš dolů!“, podruhé „Co tam zas děláš!?“a potřetí „Zatracená kočko!“, ta chudinka sice taky uteče, ale příliš ji nevychováte a zbytečně ztrácíte nervy.
Čistotnost
Čistotnosti většinou není třeba kočky učit (na rozdíl od psů). Už maličká koťata bývají vzorně čistotná, pokud ovšem měla dobrý příklad ve své matce a příležitost naučit se používat záchod. Koťata nalezená venku nebo pocházející ze špatných podmínek se mohou zpočátku záchodku vyhýbat prostě proto, že netuší, k čemu to zařízení slouží. Takové kotě něžně posaďte na záchod ve chvíli, kdy je pravděpodobné, že bude močit či kálet – tedy hned po vyspání, po divočejší hře, půl hodinky po jídle. Někdy je lepší pro začátek omezit pobyt kotěte na jednu místnost, prostřít někde v koutku noviny a na jejich střed nasypat trošku steliva. Až když kotě začne samo vyhledávat stále stejné místo, dají se noviny s větším množstvím steliva na mělký tác nebo plech a posléze se stelivo přesune do opravdového záchodku.
Vodítko
Chcete-li naučit kotě chodit na vodítku, začněte s tím co nejdřív. Nejprve mu nasaďte jen postrojek nebo obojek a odveďte jeho pozornost k jídlu, hračce nebo mazlení. Po chvilce postrojek sundejte – pokud možno dříve, než se kotě pokusí zbavit se ho samo. Opakujte několikrát denně, a až si kotě zvykne v postrojku se i pohybovat, můžete připnout vodítko. Nečekejte však, že kočka bude chodit za vámi jako pes. Bude to úplně obráceně – vy musíte chodit tam, kam vás vede kočka, jinak se připlácne k zemi nebo vám mocným skokem vytrhne vodítko z ruky a bude po procházce.
Česání a kartáčování
S česáním a kartáčováním srsti začněte také včas, hned u malého kotěte. Aby tuto součást hygieny nepovažovalo za bojovou hru, češte je v době, kdy je unavené a přijde se přitulit, a upoutejte jeho pozornost nějakou hračkou nebo pochoutkou. Buďte klidní a mějte s malým neposedou velkou trpělivost. Každý nepříjemný zážitek v souvislosti s česáním si kočka velmi dlouho pamatuje a znám mnoho perských koček (především kocourů), které chodí dvakrát třikrát do roka k veterináři, aby jim v narkóze nakrátko ostříhal veškerou srst nebo alespoň zcuchaná místa. Mnohdy už mají pod „dredy“ zánět kůže, ale vyčesat nebo ostříhat se od majitele nenechají.
Nemyslete si, že si ulehčíte práci, když si pořídíte bezsrstou kočku. Její kůže vyžaduje mnohem více péče než kůže chráněná hustou srstí. Budete ji muset šetrně koupat, masírovat, mazat ochrannými krémy. O všech těchto procedurách se předem informujte u zkušeného chovatele nebo veterináře.
Počítáte-li s výstavami, veďte kotě odmalička k tomu, aby se nechalo zvednout a předvést v celé své kráse, aby vydrželo chvíli v klidu sedět na stole, dalo si prohlédnout oči, uši, zoubky, kožíšek. A to nejen od vás, ale také od všech přátel, co přijdou na návštěvu. Vždy v klidu, aby ho vůbec nenapadlo se bránit nebo prchat. Nemusí se podařit vše najednou, důležité je kotě nevyděsit.
Od kočky nečekejte vzornou poslušnost.
(Z knížky MVDr. Hany Žertové Od kotěte ke kočce.)
