Je zajímavé, že kromě vrcholových sportovců, kterých není mezi českými koňmi právě mnoho, zdravotní problémy spojené s ježděním postihují ve velké míře koně rekreačních jezdců, kteří rozhodně nemusejí podávat žádné závratné sportovní výkony. Mnohdy mají za úkol sloužit „pouze“ jako vozidlo pro svého jezdce, který se chce kochat v jejich sedle krásami naší přírody, nebo, v případě těch ctižádostivějších, se jednou dvakrát za sezónu objeví na hobby závodech, aby si jejich majitel zkusil poměřit síly s jinými podobnými dvojicemi či se aspoň trochu se svým koněm „ukázal mezi lidmi“. Právě tito koně totiž velmi často postrádají to, co je u většiny „skutečných“ sportovců naprostou samozřejmostí: systematický a rozumný trénink, čili přiměřeně se zvyšující, pravidelnou práci. A bohužel ta je pro koně, kteří mají být s jezdci na hřbetě v pohodě, naprostým základem. Poflakovat se celý týden ve výběhu a pak si o víkendu střihnout tříhodinovou vyjížďku, ideálně oba dny za sebou, může koni skutečně velmi ublížit; pokud se tato činnost opakuje každý týden po celou „sezónu“, majitel se nesmí divit, že ochota koně se bude rapidně zhoršovat a možná přijde i pokulhávání, výrazné tuhnutí či jiné „zlobení“. To se jen bolavý a přetažený kůň brání činnosti (= vožení jezdce), která mu je nepříjemnou a která mu mnohdy způsobuje bolest, jíž se jinak než „zlobením“ neumí vyhnout.
Ze stavu „flákám se na pastvině / ve výběhu / ve stáji“ do stavu „sportuji / závodím / jedu na dvouhodinovou vyjížďku“ vede klikatá cesta, která prochází křivolakými fázemi „rozhýbávám tělo – nadýchávám se – dostávám se do kondice – zlepšuji svalovou práci – zesiluji svaly – zpevňuji kosti, klouby a šlachy“. Pokud chci jít zkratkou, vynechám některou ze zákrut, vymstí se mi to (tedy, koni …). Přitom projít celou tuto klikatou cestu poctivě není pro nikoho nijak náročné, ani na vědomosti, ani na dovednosti, pouze na vůli a na čas, který přece tak rád/a se svým koněm budu trávit!
Práce? Hra? Relaxace?
Všechno najednou. Chceme-li po koni – svém partnerovi – aby nás vozil na svém hřbetě, zůstal přitom v pohodě a zdráv, musíme mu dopřát dva druhy práce: výcvik a trénink.
Výcvikem se rozumí taková činnost, kdy koně učíme správně reagovat na naše pomůcky, aby vůbec rozuměl, co po něm žádáme, a posléze procvičujeme obratnost a ohebnost jeho těla, správnost a rychlost jeho reflexů, takové používání svých svalů a vazů, aby požadované pohyby byly pro něho šetrné a snadné. Jinými slovy: učíme ho novým dovednostem a gymnasticky procvičujeme. Kůň, který neprojde základní gymnastickou prací, bude pod člověkem často ztuhlý, bolavý, hůře ovladatelný i méně pohodlný. Bude mu připadat těžké a složité svého jezdce vozit a rozhodně se bude jeho ochota plnit jezdecké požadavky neustále snižovat.
Trénink zase spočívá v tom, že připravuje organismus, především dýchací, oběhovou a pohybovou soustavu (ale nejen je), na větší námahu, posiluje jeho pracující tkáně. Tréninkem budujete kondici, vytrvalost, sílu koně. Díky tomu se koni bude práce zdát snadnější, méně se unaví a vydrží déle zdráv. To obecně také zvýší jeho ochotu pracovat pro člověka.
Výcvik a trénink mají probíhat současně, snad kromě prvních fází, kdy se kůň učí pomůckám, tedy základní komunikaci, tedy trénink jako takový neprobíhá (vlastně probíhá, volný pohyb na pastvině!). Pouze pak může jezdec koni „říct“, jak se vlastně má pohybovat, aby bylo možné provádět gymnastickou práci i zlepšovat jeho kondici. Na upevnění základní komunikace navazují první „gymnastická“ cvičení – psali jsme o nich už v předchozích dílech: prostřednictvím ohýbání, obratů, změn tempa a směru učíme koně ovládat své tělo, a to pokud možno symetricky. První trénink většinou probíhá při lonžování koně, které je součástí přípravy na jeho obsednutí. Neznamená to, že by bylo nutné ho honit dokola, to rozhodně ne, ale už jen požadavek klusat dvě až tři kolečka ve stálém, živém a plynulém tempu, provést řadu přechodů, a to vše na obě ruce, je pro nenavyklý organismus skutečná práce. Natož chození s jezdcem na hřbetě! Dá se říct, že nošení jezdce je prvním řádným posilovacím tréninkem obsednutého koně.
Po zimním lenošení
Pojďme se ale podívat na to, jak zprovoznit koně po lenošné zimě. Jak mu oživit původní pohybové návyky nebo je zlepšit, a hlavně jak ho dostat do kondice potřebné pro nastávající jezdeckou sezónu.
Než se vydáte koně poprvé po delší době nasedlat, uvědomte si několik zásad správného a šetrného tréninku, které byste měli vždy dodržovat, pokud chcete mít pohodového, ochotného a zdravého koně:
1. Pracujte s koněm pravidelně. Nemusí to být denně, ale rozhodně je třeba rozdělit práci rovnoměrně v týdnu, tedy nikoli pouze o víkendech.
2. Pracujte s koněm přiměřeně často. Ideálně je ob den dělat jeden druh práce (například vyjížďky do terénu spojené s delšími klusovkami, později cvalovkami), zbylé dny lze dělat něco jiného, například práce na jízdárně. Aby měl trénink smysl, tedy aby si kůň svoji kondici zlepšoval, měl by pracovat aspoň třikrát týdně, později, až budete pracovat mnohem intenzivněji, bude stačit trénovat jednu věc dvakrát týdně (například zdolávání prudkých kopců).
3. Začněte od základu. Nejdříve musíte obnovit základní kondici svého koně, která dost možná utrpěla během zimní zahálky. Abyste v tréninku postupovali skutečně od základů, musíte nejdříve svého koně „nadýchat“. K tomu slouží pomalejší a delší práce. Později budete zlepšovat jeho fyzické schopnosti, a to tím, že začnete pracovat na jeho rychlosti; budete jeho tělo učit nejen běhat rychleji, ale v rychlejším pohybu vydržet stále déle. Díky této práci rozvinete všechny systémy, které dodávají jeho svalům kyslík a živiny a které z nich odvádějí odpadní produkty (např. kyselinu mléčnou), budete zpevňovat kosti a klouby, aby zvládly větší zatížení v budoucnu. Nakonec přijde na řadu posilování; tělo koně už bude na tuto náročnější práci připravené díky nadýchání a díky rozvinuté rychlosti a vytrvalosti. Posílené tělo bude všechnu dosavadní fyzickou práci provádět mnohem snáze a vydrží více, což oceníte především v situacích, kdy se budete chtít „blýsknout“ nebo kdy přijdou neočekávané komplikace (zabloudíte v terénu apod.).
4. Myslete na to, že nejenže musí mít kůň přiměřenou práci, tedy ani velkou, ale ani malou, ale musí mít také přiměřený odpočinek. Zde platí pravidlo, že nikdy nedělejte (netrénujte) stejnou věc dva dny po sobě. Pracující tkáně tak budou mít možnost se po tréninku regenerovat, než budou pracovat nanovo. Méně náročnou práci je proto dobré dělat ob den, náročnou práci (rychlou či silovou) ob dva dny. Denně však můžete s koněm „komunikovat“, uvolňovat ho a protahovat, popřípadě mu dopřávat aktivní odpočinek v podobě nenáročných krokových procházek s krátkými pasážemi klusu.
5. Práci postupně zvyšujte, až nad úroveň, která je vaším cílem („nad“ píšu proto, že je vždy dobré dát koni trochu rezervy na nenadálé situace, ať už v soutěžním kolbišti nebo třeba během vyjížďky). Obvykle se doporučuje zvyšovat zátěž po týdnu, čili každý týden koni přidám na práci. Pokud ho chci nadýchat, prodloužím dobu vyjížďky nebo prodloužím klusový úsek, pokud chci zlepšovat jeho rychlost, zrychlím či prodloužím úsek sprintu, pokud chci posílit jeho svaly, zvolím například vyšlápnutí strmějšího svahu.
6. Při jakékoli práci, ať už v terénu nebo na jízdárně, je třeba dodržovat pravidlo skladby výcvikové / tréninkové hodiny: zahřátí / uvolnění Ú práce prokládaná přestávkami na protažení, uvolnění a odpočinek Ú konečné protažení / uvolnění a vychlazení. Bez toho nejenže nebude tělo (a mysl) koně pracovat správně, ale může dojít i k jeho poškození.
7. Nebojte se být na jedné straně důslední a systematičtí, ale na druhé straně také pružní. Naplánujte si práci se svým koněm na měsíc či dva dopředu; hlavní osnovu dodržujte, přesto samozřejmě přesné složení své práce obměňujte podle momentální situace. Berte ohled na počasí, terén, ale také na momentální zdravotní stav koně či jeho (i vaše) psychické rozpoložení.
Namažte si zatím uzdečky a sedla, zkontrolujte své zazimované chlupáče – a příště můžeme začít. Řekneme si, jak vlastně všechno zahájit, jak začít s budováním kondičky svého koně.