Shagya–arab
Původ a historie
Jak již napovídá jeho jméno, šlo původně o arabské plemeno, jež bylo šlechtěno pro vojenské účely v několika maďarských hřebčínech – Radovci (1792), Bábolně (1789) a Mezöhegyesi (1785) ve druhé polovině 18. století. Protože chov koní byl po válkách s Turky zdecimován, bylo životní nutností dodat armádě dobré koně. Cílem byl chov koně evropského typu, kostnatějšího s korektním fundamentem, mimořádně tvrdého a odolného, použitelného pro armádu i zemědělství. Maďarští chovatelé zvolili jednoduchý, ale velmi účinný postup – osvědčené klisny (z Moldávie, Sedmihradska či Ukrajiny) z vojenských hřebčínů kryli originálními arabskými hřebci. Díky precizním zápisům a evidenci tak lze vystopovat historii některých rodin až do roku 1775. Za zakladatele, díky kterému dostalo plemeno svůj název, považujeme hřebce Shagya, kterého dovezl v roce 1836 do Bábolny přímo od beduínského kmene baron E. von Herbert. Hřebec byl tehdy šestiletý, bělouš s KVH 160 cm a jím založený kmen se úspěšně rozšířil po celé Evropě. Ačkoli bylo tehdy využíváno poměrně velké množství arabských hřebců, jen několika z nich se podařilo založit stávající kmeny. Patří k nim již zmiňovaný Shagya, dále Siglavy, Amurath, Gazlan–Gazal, Dahoman, Jussuf, Koheilan, O'Bajan, Hadban, Siglavy Bagdady, Mersuch a Kemir. Později založené jsou kmeny Kuhaylan Zaid, Kuhaylan Haifi, Kuhaylan Afas, Nedjari a El Sbaa. Po skončení 1. světové války byla stáda rozdělena mezi nástupnické státy rakousko–uherské monarchie: Polsko, Československo, Rakousko, Rumunsko, Maďarsko a Jugoslávii. Shagya– –arab byl chován nejenom v Bábolně a Radovci, ale také v Piberu, Topolčiankách, Janowě Podlaski a dalších hřebčínech. V této době byly zakládány plemenné knihy a původní pojmenování „arabské plemeno“ bylo příliš obecné a nejasné. V roce 1978 při příležitosti světové konference WAHO (Word Arabian Horse Organization) v Hamburku bylo předloženo 200 rodokmenů jako důkaz čistokrevnosti Shagya–arabů. Díky těmto dokladům byl přítomnými delegáty uznán Shagya–arab za speciální čistokrevné arabské plemeno. Svaz chovatelů Shagya–araba byl v ČR založen v roce 1993 a o rok později se stal členem mezinárodního svazu ISG.
Charakteristika plemene
Hlava je ušlechtilá, suchá s typickým štičím profilem, s velkými žuchvami, oko je velké, výrazné. Krk je výše nasazený a ušlechtile klenutý, kohoutek výrazný. Hřbet je pevný s kratšími bedry (někdy mají Shagya–arabové jen 5 bederních obratlů – – dědictví po plnokrevných arabech). Záď je kulatá, ocas výše nasazený a při vzrušení praporovitě nesený. Plec může být s mírně strmější, ale s dobře vázanou lopatkou, prsa jsou široká. Fundament je přiměřené velikosti a suchý, šlachy se čistě rýsují, klouby jsou výrazné a pevné, postoje pravidelné, dostatečně široké, v hleznech může být mírně sblížený. Kopyta jsou pravidelná s pevnou kvalitní rohovinou. Dospělí koně by měli dosahovat tělesných rozměrů KVH mezi 150–160 cm. Chody jsou energické, klus s vyšší akcí, vznosný, prostorný a elastický; cval méně prostorný, ale rychlý a hlavně vytrvalý. Barva převládá obvykle bílá, ale mohou se vyskytovat i jiné (hnědáci, vraníci). Shagya–arab se vyznačuje ušlechtilostí, tvrdou konstitucí a dlouhověkostí. Dospívá později, až kolem šestého roku. Vyniká velmi dobrou plodností, výbornou krmitelností, živým temperamentem a učenlivostí.
Využití a povaha
Shagya–arab je kostnatější a silnější než plnokrevný arab, díky tomu je vhodný i pro těžšího jezdce. Využívá se nejen pro jezdecké účely, ale také pro zápřahový sport a zvládne i menší parkur, pro skákání má přirozený talent. Stejně tak je oblíbeným rodinným koněm, který zvládne Hubertovu jízdu či hobby závody. Má obvykle dobrý charakter a po plnokrevných arabech často dědí fixovanost na jednoho člověka. Cílem chovatelů zůstává zachování stavby těla a mohutnosti tak, aby Shagya–arabové byli všestranně upotřebitelnými koňmi.
Současnost a chov
Významný chov Shagya–arabů najdeme u našich slovenských sousedů, v Národním hřebčíně Topolčianky. Základ chovu tvořilo 30 klisen, většina pocházela z Radovce. V roce 1923 až 1934 zde působil hřebec Shagya II., do zemského chovu bylo po něm zařazeno 23 synů a vytvořil velmi dobrou a vyrovnanou linii. Dalším hřebcem byl Shagya I., který tady působil v letech 1924–26. Mezi vynikající hřebce počítají i Shagyu VII. Z Bábolny (působnost v letech 1937–1945), do chovu zařazených 19 synů (z toho tři působili jako kmenoví hřebci) a ve stádu matek měl 16 dcer. Čistokrevné stádo Shagya–arabů, jež tvoří genovou rezervu, čítá přibližně čtyřicet klisen a čtyři až pět hřebců. Přibližně sedmdesát klisniček a hřebečků tvoří stádo dorostu. Jedinečným úspěchem se může pochlubit MVDr. Jana Pašková, která zakoupila z Topolčianek klisnu Shakiru CZ–Sha 211. Ta se posléze stala několikanásobnou šampiónkou domácí a také evropskou šampiónkou plemenných klisen a šampiónkou Evropy – Best in show!
Také v ČR je mnoho chovatelů zaměřených na chov Shagya–arabů, velké stádo najdeme v Hřebčíně Jeníkov. Svaz chovatelů pořádá každoročně přehlídku tohoto plemene a tyto ušlechtilé koně úspěšně prezentují na populárních výstavách v Pardubicích a v Lysé n. L. Obvykle tyto akce doprovází slovem odborník na slovo vzatý a prezident svazu – Otto Dlabola, který o nich dokáže poutavě hovořit doslova hodiny a hodiny. Více informací najdete na www.shagyaarab.org.
