Jak a proč dopřát koním péči o zuby
Pokud je vše tak, jak má být, zuby jsou na svém místě, horní a dolní stoličky se setkávají a správně rozmělňují potravu, pohyb spodní čelisti není nijak omezen, je vše v pořádku. Kůň dobře žere, je spokojený, nebrání se ježdění. Pokud se ale objeví nějaký problém, např. zakrnělý či chybějící zub, nesprávný úhel zubů, vybočení, nebo jakákoli jiná nepravidelnost ve vývoji nebo při výměně mléčných zubů za trvalé, stává se často, že vlivem přerůstání zubů či jejich okrajových hran dojde k omezenému pohybu dolní čelisti. Kůň nebude dobře žrát, nebo jen s obtížemi, při ježdění bude „zlobivý“, neochotný k určitým úkonům. Zkuste se zamyslet: když vás bolí zuby, jste podráždění. Sice můžete do práce, ale příliš výkonní nebudete a nemůžete se dočkat, až vás těchto obtíží zubař zbaví. V nejhorším případě volíte pohotovost nebo prášek od bolesti. Kůň se cítí podobně, jenom zubaře si sám nezavolá ani si nedojde pro prášky.
Koňské zuby
Základní informací je, že koňské zuby celý život odrůstají (na rozdíl od lidských). Představte si to tak, že plně vyvinutý zub se neustále posouvá čelistí / dásní: spodní zuby směrem nahoru, horní směrem dolů (přibližně 2–4 mm za rok). V momentě, kdy se jeden zub prořeže dásní, je žádoucí, aby se ve stejnou dobu prořezal i protilehlý zub. To proto, aby se horní a dolní zuby potkaly současně, a byla zachována okluze neboli rovnoměrný kontakt protilehlých zubů. Ta je důležitá pro správné uchopení a zpracování potravy. Pokud se některý zub opozdí nebo nevyroste vůbec, protilehlý zub se nemá o co opřít a roste pořád dál, až přeroste výšku ostatních zubů ve své řadě. Takto se tvoří jeden z mnoha problémů u koňských zubů – přerostlý zub nebo také „schod“, který nadále brání růstu protilehlému zubu, omezuje pohyb čelisti a znesnadňuje koni žvýkání.
Koňské zuby jsou tvořeny třemi různými složkami – základ tvoří zubovina, dentin (druhá nejtvrdší), kterou obklopuje sklovina (nejtvrdší a nejhustější substance), a tyto vrstvy kryje tzv. cement (angl. cementum). Uvnitř každého zubu najdeme dutiny, v nichž je uložena zubní dřeň. Ta zajišťuje zubu výživu a dává mu citlivost. Přední řezáky mají jednu dřeňovou dutinu, premoláry a moláry se směrem k povrchu zubu větví na pět dřeňových kanálků. Na rozdíl od lidských jsou koňské zuby dost dlouhé, stoličky měří cca 8 až 9 cm. Mají krátký kořen, rezervní korunku (ukrytou pod dásní) a vlastní korunku. Během života se korunka postupně spotřebovává, takže u starých koní (25 let a více, ale tento údaj nelze zobecnit, protože kvalitu a intenzitu opotřebení zubů ovlivňuje mnoho faktorů) se můžeme setkat s úplně spotřebovanými, téměř bez korunky nebo dokonce chybějícími zuby.
Při samotném žvýkání se pohybuje spodní čelist – správný žvýkací pohyb je dolů, do strany, nahoru, a zpět dovnitř – a spodní stoličky se třou o horní, aby došlo k rozemílání potravy. Zvíře žvýká vždy pouze na jedné straně, po čase ji vymění. Při vzájemném tření zubů dochází k obrušování jejich vrchní vrstvy (plochy), čímž se zajistí stále stejná výška všech zubů. Naopak v místech, kde se zuby o sebe netřou, tato vrstva přerůstá a tvoří ostré hrany, které po delším čase mohou omezovat pohyb spodní čelisti. Ostré výrůstky způsobují koním bolest a ti se jí samozřejmě snaží vyhnout: mění styl žvýkání, při ježdění se brání určitým prvkům. Důsledkem nesprávného žvýkání je špatná okluze, přerůstání a ostré hrany, což má za následek nadále se zhoršující okluzi a pohyb spodní čelisti.
Kdy volat zubaře?
V ideálním případě by bylo dobré kontrolovat již hříbata, aby se včas odhalily anomálie (např. podkus nebo předkus se dá opravit, ale pouze do určitého věku, kdy je lebka koně ve vývinu). V období kolem 18 měsíců (z praxe je však známo, že tento údaj může být velmi různý) se objevují vlčí zuby, které jsou v těsné blízkosti stoliček. Jelikož udidlo může narážet na tyto zuby, je vhodné provést úpravu zubů a případnou extrakci vlčích zubů ještě před tím, než dostane kůň udidlo.
Všechna plemena koní kolem dvou a půl let začínají měnit mléčné zuby a na jejich místo se tlačí zuby trvalé. V období mezi 2. a 5. rokem koně vymění celkem 24 zubů, proto jsou pravidelné úpravy důležité. Může se tak předejít velkým problémům (např. opožděný mléčný zub může nevratně poškodit či deformovat zub trvalý).
Pokud pravidelně pečujete o zuby svého koně, obvykle stačí úprava jedenkrát do roka. Za předpokladu, že nemá žádné obtíže ani abnormality, které by vyžadovaly pečlivější dohled a úpravu. U starších koní (asi 15 let a více) již zuby odrůstají pomaleji, a lze tedy tento interval prodloužit. Každý případ si ale zaslouží individuální posouzení.
Prohlídka zubaře je namístě vždy, když má váš kůň jakékoli potíže při zpracování potravy, nebo mu dokonce žrádlo vypadává z huby (tvoří tzv. žmolky), není v dobré kondici, nebo dokonce hubne. Je vhodné zkontrolovat zuby nově zakoupenému koni, u něhož neznáte veterinární nebo dentální historii.
Pokud máte jakékoli problémy při ježdění, uzdění nebo kůň nemá rád manipulaci a doteky na hlavě, případně v oblasti uší (všechna tato místa mohou souviset se zuby), je dobré zuby prohlédnout a vyloučit spojitost. Je to rychlejší a efektivnější postup než se trápit nad výběrem vhodného udidla nebo prodávat „zlého“ a „nezvladatelného“ koně.
V případě, že zjistíte zápach z huby koně, který typicky ukazuje na zánět, už to může být velký problém. Zánět může souviset např. s poraněnou tkání nebo poškozeným zubem. Případně se někde usazuje nezpracovaná potrava.
Na problémy s horními stoličkami může ukazovat unilaterální výtok z nozder (výtok pouze z jedné nozdry). Pokud je spojen navíc se zápachem, věnujte tomu pozornost okamžitě. Horní stoličky totiž svými kořeny zasahují do horních dutin, takže při problému či zánětu v zubu často dochází ke komunikaci s dutinami.
Úprava zubů – co obnáší?
Běžná úprava koňských zubů spočívá v obroušení ostrých hran přerostlých, vybočených či jinak problematických zubů. Tedy těch, u nichž nedochází k obrušování při žvýkání. Sportovním a pracovním koním bez rozdílu plemene se doporučuje upravit a zaoblit první premoláry: ostré háky mohou působit velkou bolest i poranit tkáň v hubě, nepříjemný je i kontakt udidla s těmito neupravenými zuby. Pokud je vhodný čas, odstraňují se tzv. mléčné čepičky (pozůstatky mléčných zubů), aby se trvalému zubu udělalo místo a kůň se zbavil tlaku v dásni. Doporučuje se i extrakce vlčích zubů, protože mohou díky své typické poloze v blízkosti premolárů znepříjemnit ježdění. Některým koním je třeba pomoci od zubního kamene. Ten se usazuje nejčastěji na řezácích a špičácích, a bývá bolestivý.
Prevence
Úprava koňských zubů je především o prevenci, kterou domestikovaní koně potřebují. Jedná se o prevenci potíží, které běžně bez odborného nahlédnutí do huby koně nelze rozpoznat, které jsou nepříjemné a které vzhledem k fyziologii koňských zubů se časem jenom zhoršují. Tvrzení „Můj kůň zubaře nepotřebuje, zatím žere dobře“ pramení z neznalosti věci, protože když už kůň nežere, může být pozdě a žádná úprava již nepomůže.
Mnoho koní mívá zuby v pořádku a úprava zubů je čistě preventivní. U mnohých ale zásah zubaře pomáhá od již vzniklých nebo vrozených nepravidelností, bolesti a stresu. Jelikož jsme koně vzali z jejich přirozeného prostředí a od některých navíc vyžadujeme práci nebo sportovní výkony, je důležité poskytnout jim zubařskou péči pravidelně.
Více o zubech a jejich úpravě se dozvíte příště.
