Jack Russell teriér a sportovní aktivita Část 3. – Chůze u nohy

Chůze u nohy je základním prvkem celé poslušnosti. Využíváme jí všude tam, kde potřebujeme mít psa pod kontrolou, když nechceme, aby se nám pletl pod nohy nebo obtěžoval okolí. Navíc dobře vypadá, když i malý pes se při chůzi po městě drží těsně u nohy svého pána a na každém přechodu si ukázněně sedne a čeká na pokyn k přechodu přes silnici, o zkouškách a závodech zatím nemluvím, protože tam už se hodnotí každý detail.

Každý z nás zažil mnoho situací, kdy pes běží po chodníku a nikdo neví, kde je jeho páníček, do okamžiku, kdy se mu jeho pes ztratí z dohledu a on jej kolikrát bez úspěchu volá k sobě. Nedávno jsem zažila, kdy takový pes v Praze vběhl do vozovky a rovnou pod tramvaj, zkuste odhadnout, jak to dopadlo, samozřejmě špatně, pes střet s tramvají nepřežil a další tramvaje pak hodinu stály, než pejska vyprostili. Navíc všichni cestující museli vystoupit a tramvaj pak odjela na technickou kontrolu do depa. A pokud nemá majitel sjednáno pojištění odpovědnosti za škody způsobené v běžném občanském životě, tak se nedoplatí, protože toto mu dopravní podnik může naúčtovat jako nehodu z nedbalosti, protože svého psa měl mít na vodítku nebo vycvičeného tak, aby neodbíhal od nohy. Takže chůze u nohy nemá jen estetický význam, ale je to důležitý prvek základní výchovy psa k poslušnosti, pokud nechceme, aby celý svůj život strávil na procházkách na vodítku.

Samonavíjecí vodítko

Mnozí z vás teď namítnou, že existují komfortní samonavíjecí vodítka, kdy můžete psa vypustit na 20 až 30 m od sebe a pohodlně bez volání zase psa stáhnout k sobě, když je to potřeba. Ano, je to velmi pohodlné, páníček ignoruje psa a věnuje se svým myšlenkám s tím, že má psa bezpečně uvázaného, a pes se také věnuje svým aktivitám, aniž by vnímal svého pána. Zažila jsem příhodu, kdy takhle pes tahal na dlouhém samonavíjecím vodítku svého pána, a zkřížili cestu kolaři, který byl docela dobře rozjetý a nevšiml si tenkého lanka vedoucího od páníčka ke psu dobrých 15 metrů. Udělal pěkný kotrmelec, aniž by stačil reagovat a dát ruce před sebe, sletěl z kola přímo obličejem k zemi, ruce měl připažené k tělu. Když vstal, hned hledal kapesník, protože si ošklivě rozbil nos a bradu, měl však ke své smůle i veliké štěstí, že se mu nic horšího nestalo. Proč však nereagoval páníček a svého psa neusměrnil žádoucím směrem? Protože si kolaře, který k němu přijížděl zezadu, vůbec nevšiml. Dnešní kola jsou velmi tichá a bohužel naprosté většině chybí zvonky, takže kolař ani páníčka se psem nemohl upozornit, že se blíží. Nicméně samonavíjecí vodítko, na cvičáku se mu říká ,,flexa“, je výborná pomůcka při nácviku psa na přivolání ke mně, nebo k noze, nebo při aportu, kdy se nám neplete 10 až 20 m šňůra do cesty a pod nohy. Já však tuto metodu vůbec použít nemusela, protože jsem svého psa měla od začátku na sebe tak fixovaného, že přiběhl na každé zavolání. Můj problém je opačný, nechce ode mě odbíhat a neustále se drží do dvou metrů u mě, nebo se motá kolem mě. Poslední dobou skáče kolem mě a štěká – pes „na zabití“. Prostě je to pravý Jack, do každého cviku si musí vložit něco svého, jinak ho to nebaví a já jsem na mrtvici.

Škola hrou

S Artušem jsem s výcvikem a chozením na cvičák začala hned, jak jsme si ho přivezli domů, v jeho pěti měsících. Jeho bratra Merlina jsme učili hned od jeho osmi týdnů a současným štěňátkům se věnujeme již od narození. Víme, že jednou půjdou do nového domova, ale díky tomu, že u nás dostanou dobré základy výchovy, neměli by mít noví majitelé našich štěňat větší problémy s jejich další výchovou, pokud důsledně navážou na to, co se u nás naučili a budou se jim dál intenzivně věnovat. Ale vraťme se ke sportovní kynologii. Chůze u nohy je definována takto: pes musí jít těsně u nohy psovoda tak, aby byl neustále svým pravým ramenem na úrovni myšlené osy mezi koleny psovoda, nesmí psovodovi překážet v pohybu a má jej těsně sledovat. Pes nesmí také zůstávat pozadu, nebo psovoda předbíhat, nebo od nohy odbíhat – tolerance je maximálně 0,5 m. Každá chyba, kterou pes provede, je chybou psovoda, který dělá buď příliš dlouhé kroky a malý pes mu nestačí, nebo naopak dělá kroky malé a pomalé a temperamentní pes pak psovoda předbíhá, nebo nevěnuje pejskovi dostatečnou pozornost a pes od nohy odbíhá. Když se pes má naučit chodit u nohy, jako pomůcku používáme vodítko, které držíme napnuté v pravé ruce tak, aby pes neměl možnost se za námi courat. Pokud nás pes předbíhá, opět napnuté vodítko držíme v pravé ruce, ale za zády, tak aby pes neměl možnost letět napřed, a v obou případech přiměřenou silou za vodítko škubneme v okamžiku, kdy je od nás vzdálen. V okamžiku, kdy chodí pěkně u nohy, tah vodítka uvolníme a máme vodítko mírně prověšené a přímo za chůze psa odměňujeme pamlskem. Zkušení cvičitelé vědí, že v tento okamžik se využívá podmíněného reflexu, to znamená, že v okamžiku, kdy dělá práci dobře, je pochválen a dostává sladkou odměnu a v okamžiku, kdy provádí nežádoucí činnost, je na to upozorněn přiměřeným cuknutím za vodítko a nepříjemným tahem. Já učím svého psa chodit u nohy většinou na volno, to je však veliká chyba, protože nemám se svým psem potřebný kontakt a mohu jej opravovat pouze hlasem, nebo pamlskem, který držím v pravé ruce (měl by se držet v levé, ale mám malého psa a ten by pamlsek v levé ruce neviděl a nereagoval by na jeho podnět), nebo využívám pískací hračky (které Artuš miluje). Na druhou stranu mám svého psa tak rozmazleného, že jiný způsob výcviku by asi nepřijal a měla bych veliký problém, protože by poznal, že mu nevěřím, a to bych ho asi velmi zklamala. Když ho mám na vodítku, tak vodítko držím v levé ruce, aby mi nepřekáželo při podávání pamlsků pravou rukou, a levou ruku s vodítkem buď dávám před tělo, když se mi pes opožďuje, nebo za tělo, když naopak předbíhá. Jak už jsem se jednou zmínila, výcvik psa je věc o blbostech, kdy nevíte, která na našeho psa zapůsobí, a tak já se učím využívat všechno možné v průběhu výcviku, tak jak si myslím, že je to v ten daný okamžik správně. Prostě se snažím svého psa učit nenápadně hrou tak, aby to mně i mého psa bavilo.

Znovu od začátku

Je namístě připomenout, že výcvik psa by neměl ze začátku trvat víc než pár minut, potom je potřeba se cvičením skončit, dát psovi volno, odměnit ho pamlskem a pohrát si s ním. Za několik minut cvik znovu opakovat. Síla výcviku je v opakování, ne v délce, kdy svého psa dusíme tak dlouho, že je výcvik pro něj za trest. Ze začátku jsem ho všechno učila jen tak pro zábavu, abychom upevňovali náš dobrý vztah. Později jsem se rozhodla, že bych mohla zkusit absolvovat nějakou tu zkoušku. Chvíli nám trvalo, než jsme našli způsob, který by nám při výcviku vyhovoval, protože u zkoušek musíte předvést přesně stanovené cviky, které jsou předepsány různými řády. Nakonec se nám podařilo znovu se sladit. Můj manžel, který Merlina od samého počátku vede tak, jak je předepsáno, má teď menší problémy než já s Artušem, který si myslí, že si může všechno dovolit. A tak jsem se já i Artuš museli začít učit všechno od začátku tak, jak je to definované v řádech – chodit u nohy tak, aby pes šel těsně u nohy psovoda, aby byl neustále svým pravým ramenem na úrovni myšlené osy mezi koleny psovoda, nesmí psovodovi překážet v pohybu a má jej těsně sledovat. Pes nesmí také zůstávat pozadu, nebo psovoda předbíhat, nebo od nohy odbíhat a spolu s psovodem se musí pohybovat pozorně, radostně a svého pána zrakově kontaktovat. Psovod a pes musí tvořit naprosto sladěnou dvojici a působit dojmem, že to oba nesmírně baví. Cílem cvičení je, aby pes sledoval přesně a ukázněně psovoda při chůzi, poklusu, nebo pomalé chůzi, změnách směru pochodu, nebo při obratech na místě, nebo za pochodu. Ale to už trochu předbíhám, protože ke zkouškám se dostaneme až v nějakém dalším čísle Fauny.

Obraty

Dalším prvkem, který se učí za chůze u nohy, nebo na místě, jsou obraty vpravo, vlevo a čelem vzad. Ve skupině jsou to navíc povely vpravo, nebo vlevo protichodem, vpravo, nebo vlevo zatočit a vpravo, nebo vlevo utočit. Obraty u nohy se provádí buď za chůze, nebo na místě a pes musí být vždy těsně u nohy a pozorně a rychle obraty plnit. Ze začátku, abychom mohli pomoci psovi úkol splnit, musíme mu pomáhat a to tím způsobem, že vodítko máme v pravé ruce a při povelu vlevo bok – nejdříve dáme psovi povel k noze, současně pleskneme levou rukou o stehno a pak se točíme za levým loktem a přitom tlakem levou rukou na jeho stehno pomáháme psovi obrat dokončit a jdeme dál, nebo psa posadíme při otočce na místě. To samé cvičíme na pravou stranu, kdy dostaneme povel vpravo bok, nejdříve dáme psovi povel k noze a pleskneme levou rukou o stehno, a točíme se za pravým loktem, pravou rukou táhneme vodítko doprava a levou rukou pomáháme psovi obrat dokončit a jdeme dál, při otočce na místě pomůžeme psovi posadit se. Obrat čelem vzad je trochu složitější, přesto se jej pokusím vysvětlit. Jsou dva způsoby, první, když při povelu čelem vzad dá psovod psovi opět povel k noze a pleskne levou rukou o stehno a pak se psovod točí za svým levým loktem a tlakem na stehno donutí psa otočit na opačnou stranu a jde dál, nebo psa posadí při obratu na místě. Cvik je podobný obratu vlevo bok jen s tím rozdílem, že vlevo bok provádí o 45°, kdežto čelem vzad je obrat o 180°. Druhá metoda obratu čelem vzad je taková, kdy pes svého pána po směru hodinových ručiček obchází. Psovod se točí za svým levým loktem a pes ho obchází otočkou doprava. Cvik vypadá takto: psovod má vodítko v pravé ruce a v okamžiku, kdy se otočí za svým levým loktem o 45°, si přendá vodítko za zády do levé ruky, a když obrat dokončí, přendá si jej opět do ruky pravé a současně s tímto pohybem pes psovoda obchází a posadí se u nohy psovoda při otočkách na místě, nebo pokračují dál v chůzi. Povolené jsou oba způsoby a je jen na psovodovi, kterou variantu obratu čelem vzad využije.

Cvičíme s radostí

Jackové jsou nesmírně bystří, rychle a snadno se učí nové věci, mají i dlouhou paměť a cviky si pamatují, i když měsíc cvičení vynecháte, ale mají také tu vlastnost, že si neustále svoje cvičení vylepšují. Co se budu s tebou rozčilovat, řekla jsem si, a to že si můj pes vymýšlí nové věci, jen vítám a snažím se je vylepšovat. A tak jsme náš výcvik obohatili o chůzi s proplétáním mezi nohama na povel ,,šněruj“. Na povel ,,okolo“ mě Artuš obíhá, jako bychom dělali čelem vzad, a přitom jdeme stále dopředu nebo se učíme couvání. Jsem zvědavá, co se ještě naučíme za pitomosti, ale při ukázkách je to docela efektní. Ke zkouškám však potřebujeme umět pouze předepsané cviky, a tak novinky používám za odměnu. Každá činnost je radost pro mého psa, který pak vydrží být dlouhou dobu hodný, protože se nenudí. Každá činnost, kterou provádím se svým psem, je i moje radost, protože oba umíme čím dál tím víc věcí.