Kůň v pohodě Díl 27.: Začínáme budovat kondičku
První podmínkou šetrného a přitom úspěšného startu do nové „pracovní sezóny“ je koni vrátit základní kondici. Vybudovat tu nejzákladnější vytrvalost, připravit jeho tělo lehčí prací, která nepoškozuje, ale naopak rozvíjí jednotlivé systémy, na práci těžší. Laicky řečeno snažíme se koně „nadýchat“, odborně řečeno zahajujeme kardiovaskulární trénink. Proč?
– Zlepšujeme schopnost těla získávat kyslík a předávat ho pracujícím svalům (to je to nadýchání, protože takovou prací vlastně trénujeme dýchací systém, srdce a celý krevní oběh).
– Zlepšujeme schopnost svalů přijatý kyslík co nejlépe zužitkovat (trénujeme i pracující svaly).
– Zlepšujeme získávání, uskladňování a využívání zásob energie (trénujeme celý tělesný metabolismus).
– A hlavně základní vytrvalostní trénink tolik nezatěžuje podpůrné struktury pohybového aparátu (kosti, klouby, šlachy, vazy …), kterým trvá výrazně déle, než se přizpůsobí zvyšující se zátěži.
Kdy, po jak dlouhé pauze je třeba začít trénovat „od začátku“?
A kdy můžeme čekat, že po správném pravidelném tréninku se začnou různé tkáně a systémy zlepšovat?
Nejrychleji se natrénuje dýchání a oběhová soustava. Už za 10 dní je možné pozorovat jisté zlepšení v „udýchání“ zátěže koněm, „nadýchaný“ pak je kůň asi za 4–6 týdnů vhodného tréninku, čili jeho plíce a krevní oběh jsou schopné do svalů dostat potřebné množství krve. Samozřejmě s dalším tréninkem se tato schopnost ještě zlepší. Jenže to platí i naopak: pokud kůň přestane pracovat, už za 2 týdny začne docházet ke snížení jeho schopnosti dodávat svalům kyslík. Obecně se považuje za přijatelnou dobu nicnedělání asi 4–5 týdnů, pokud začneme pracovat později, je ho třeba opět „nadýchat“. Samozřejmě vše pak ale půjde rychleji, než kdybyste pracovali s dlouhodobě „odpočívajícím“ koněm.
Rychle se tréninkem zlepšují i svaly: funkce svalových vláken se výrazně zlepší za asi 2–3 měsíce, přibližně za 3–6 měsíců prorostou svaly novými vlásečnicemi, které k nim vedou více krve. Za stejnou dobu se svaly celkově „posílí“ – čili zbytní jejich svalová vlákna a dokážou pak vykonat větší práci. Naštěstí svalům také déle trvá, že začnou neděláním „zakrňovat“, mluví se přibližně o 1–2 měsících podle stavu původní kondice.
Problém však dělají kosti, klouby a šlachy: počítejte s tím, že tyto struktury se zpevní nejdříve za 6 měsíců systematického tréninku. Za nějaké 4 měsíce tak začne kostní tkáň houstnout. Ale zase pár měsíců vydrží jejich připravenost i během pracovní pauzy. Pro zpevnění kostí například potřebujete rychlejší cval; krok a klus rozhodně nestačí. Trochu jinak jsou na tom šlachy, ty nenatrénujete! Bylo zjištěno, že jakmile šlacha dozraje, což je asi ve dvou letech věku koně, její struktura už nijak nezesílí, už se může jen poškodit. Takže na klusové tréninky po tvrdém pro zpevnění šlach zapomeňte, jen tím koni poškozujete klouby …
Jak tedy začít budovat základní kondici svého koně
Na začátek ještě připomenu, že tato práce je vhodná pro tyto případy:
– začínám trénovat mladého, obsednutého koně, který dosud nic nedělal,
– vracím do kondice koně po přestávce (po zimě, po březosti či hříběti, po vyléčeném zranění, kde má podobu rehabilitace, apod.),
– chci, aby zhubl můj obézní kůň,
– slouží i jako aktivní odpočinek později v tréninku, vždy v dny po náročném intenzivním tréninku nebo například po závodech.
Podle situace pak tato fáze tréninku trvá asi od 1–2 měsíců (pokud kůň je zdravý a období jeho nicnedělání nebylo příliš dlouhé) až po asi 10 měsíců (především u koně mladého, začínajícího, kde je třeba opatrně posilovat podpůrné struktury, nebo u koně v rehabilitaci po zranění). Lze také říct, že koně „vysoko v krvi“ touto fází tréninku projdou rychleji.
Podstatou je pomalá práce, v anglicky mluvících zemích je známá pod zkratkou LSD (= long slow distance), která trvá více než 30 minut. Jedná se o krok, pak příjemný živý klus, později se do tréninku začleňuje i příjemný cval, tzv. „kentr“.
Trénujeme 3–4× týdně, vždy obden (zbylé dny lze trávit výcvikem, například na ruce či podle situace i přiježďováním na jízdárně).
U úplně syrového koně (nebo u koně po zranění) začínáme s 10–15 minutami kroku, u koně, který již nějakou kondici má, lze začít s půlhodinou, kdy budeme především krokovat a trochu si naklušeme příjemným „pracovním“ tempem.
Každý týden prodloužíme krokovou práci asi o 5 minut, po nějaké době místo toho zvýšíme intenzitu zátěže (prodloužíme klusový úsek, později včleníme cval v mírném tempu). Prospěšné je využít přitom nenáročně členitý terén.
Ideální je koni měřit tepovou frekvenci, ať už tzv. „tepoměrem“ přímo během pohybu, nebo po překonání rychlejšího úseku zastavit, ihned seskočit a měřit tep na lícní tepně či poslechem srdce. Tepová frekvence nemá po celou dobu tréninku překročit hranici 140 tepů za minutu.
Cílem tohoto budování obecné zdatnosti je schopnost koně pohybovat se asi 60 minut krokem, klusem, cvalem (ten budou představovat dvě až tři minutové cvalovky ve středním tempu) o průměrné rychlosti asi 6–8 km / hod a o tepové frekvenci nižší než 140 tepů za minutu. Prostě zajet normální nenáročnou „pracovní“ vyjížďku bez „zadýchání“.
Jak na to – tip
Každý z vás bude mít jiné podmínky, koně i zkušenosti, každý se svým koněm zamýšlí jinou práci a jinak prožil zimu. Proto je následující tip skutečně pouze orientačním doporučením, jak může vypadat taková jezdecká práce na konci zimy i těch, jejichž koně měli přestávku během bahnitého prosince, zmrzlého ledna a začátku zasněženého února:
1. Začíná se skutečně zlehka. První týden či dva by se měl kůň brát na krokové procházky trvající 20 až asi 40 minut, koně v lepší počáteční kondici na nich mohou i trochu klusat. Pokud se nedá jezdit v terénu, může kůň místo toho začít chodit pravidelně na lonž. Nezapomeňte, že na začátku je třeba minimálně 5 minut jít pouze krokem a stejně tak na konci. Pokud klušete, pak volte mírné tempo, snažte se pracovat na pevném, ale ne tvrdém povrchu, ideálně ne ve svazích. Takto trénovat byste měli ob den, u skutečně syrového koně i ob dva dny, zbylé dny s koněm můžete pracovat na ruce, ohýbat ho, uvolňovat, učit poslušnosti a koordinaci (například na překážkách typu jednoduchých trailových soutěží).
Během těchto prvních týdnů budete postupně prodlužovat dobu pod sedlem. Pamatujte, že vždy je třeba prodloužit dobu, a až pak včlenit rychlejší pohyb! Především v tomto časném stadiu tréninku byste neměli prodlužovat ježdění více než asi o 5 minut týdně. Takto bude kůň po těchto prvních asi dvou (ale u skutečně netrénovaného koně i po více!) týdnech chodit ob den na asi 40minutové procházky prokládané klusovými úseky v mírném tempu.
2. Následující přibližně 2–3 týdny můžete prodloužit dobu vyjížďky přibližně na hodinu, více to není nutné ani vhodné. Stále můžete trénovat ob den, pokud máte pocit, že je to na koně příliš, trénujte ob dva dny. V rámci vyjížďky začněte prodlužovat klusové úseky. Opět ne více než o 5 minut za týden. Místo prodloužení doby klusu můžete po koni chtít i rychlejší tempo, aspoň část klusovky. Opět nezapomeňte koně řádně vykrokovat na začátku (asi 10 minut) a na konci (dtto).
Ke konci tohoto období – pokud se kůň jeví ochotně a stávající práce ho neunavuje – začněte do práce vkládat i kratší cvalové úseky v mírném tempu. Zpočátku si takto zacválejte dvakrát (vždy s dostatečnou dobou na oddechnutí v pomalém klusu či kroku), později může být těchto úseků víc. Vhodné je vždy cválat na jinou nohu. Je možné, že v tuto chvíli bude lepší trochu zkrátit celou vyjížďku, místo hodiny jet třeba jen na 45 minut.
3. Další zhruba 3–4 týdny budete v rámci svých 45–60minutových vyjížděk stále více a svižněji klusat a prodloužíte i cvalové úseky, kterých však nebude moc (2–3) a budou stále v příjemném pracovním tempu. Tréninky (obvykle formou vyjížděk) můžete stále provozovat ob den nebo ob dva dny (2–3× týdně), ale nyní je můžete rozdělit na pomalejší a delší a na rychlejší a kratší. Opět je prokládáte uvolňovací, protahovací a gymnastickou prací na ruce, na lonži nebo pod sedlem (přiježďování). Ke konci tohoto období už můžete do tréninku začlenit i krok či klus do mírných kopců.
Končíme? Raději ne!
Dá se říct, že pro některé způsoby využití koně může být vybudování obecné zdatnosti tím prvním i posledním, co je nutné u koně natrénovat. Například pro westernové disciplíny pleasure a trail, částečně i pro drezurní ježdění (tam pak bude důležitý specifický výcvik na jízdárně) nebo pro nenáročné jezdecké / vozatajské využití starších nebo lehce nemocných koní (artróza, dýchavičnost apod.), nebo třeba pro natrénování koní určených k výcviku začátečníků, pro koně vozící turisty – nejezdce, pro koně v hiporehabilitaci apod. Přesto se přimlouvám, aby i tito koně podstoupili další fáze všeobecného tréninku, a to rozvoj aerobní i anaerobní vytrvalosti a aspoň základní silový trénink. Výrazně jim to usnadní jejich práci, byť nebude fyzicky příliš náročná. Rozhodně však u nich nelze zapomínat na kvalitní výcvik a dostatečné uvolňování.
Příště se podíváme, jak zlepšovat vytrvalost koně, jak si ho ještě lépe nadýchat, jak začít zlepšovat jeho rychlost a posilovat kosti.
