Rozela pestrá > nádherná > golden mantled > zlatá

Je rok 1997 a já píšu svůj první článek o chovu rozel. Psal jsem o svém velkém problému. Sehnat kvalitní rozely pestré. V této době se také začalo mluvit o rozelách nádherných. Papoušky chovám od svých deseti let, rozely pestré od patnácti a za chvíli mně bude skoro padesát.

Srdeční záležitost

Po celou tu dobu nikdy nechyběla rozela pestrá v mých voliérách. A byly to i doby zlé, jak pro chovatelství, tak i pro rozely pestré. Také mě zasáhla móda mutací. V mém chovu se objevily mutace zpěváků, korel, neofém, kakariků, penantů a taky rozel pestrých. Byly jenom červené, lutina a rubina, ale nebylo to to pravé. A tak jsem zkusil i jiné druhy papoušků. Ve voliérách začali létat papoušci nádherní, horští, červenokřídlí, alexandři, límčáci i králováci. Ale pořád to nebylo ono. Nastala další výměna. Na řadu přišly další rozely. Žlutohlavé, žlutolící, žlutobřiché, slámožluté a znovu přírodní penanti. O co jsem měl doma méně pestrých, o to více jsem jich měl u svých známých. Tehdy jsem však taky usnul na vavřínech …

Rozely pestré se prodávaly dobře. Většina byla zamluvena známými, zbytek jsem prodal na burzách. U pestrých jsem neznal slovo výkup. Myslel jsem si, že chovám pestré nádherné. O mém zanícení svědčí případ, kdy jsem po svém nejnádhernějším samci (tedy od kolegy) po deseti sezónách a čtyřech samicích neodchoval ani jedno mladé. I trpělivost má své meze a dneska dělá nádheru ve voliéře u bazénu kolegy. Rozely jsem měl pořád zařezané, žlutější v zádech, ale začala se ztrácet velikost a robustnost. Po celou tu dobu jsem sháněl nové rozely a jejich chovatele. Dneska je jich několik, kteří chovají dva až čtyři páry, a pár chovatelů, kteří mají osm až deset párů. Pak přišel rok 2009 a Exota Olomouc. Vystavoval tam rozely pan Gajda a jeden z jeho samců dostal 93 bodů a tím i zlatou medaili. To bylo probuzení z letargie. Do té doby jsme se znali jenom po telefonu a jedenkrát jsem si od něj koupil pár rozel. K němu na návštěvu jsem se zatím nedostal, protože to máme k sobě skoro přes celou republiku. Pak mně nahrála náhoda a chovatel z našeho okresu, pan Sikora, koupil tohoto samce i s jeho bratrem. To už jsem musel vyrazit na obhlídku a domluvit další spolupráci.

Současnost

Dalším bodem zlomu byl rok 2010 a inzeráty na iFauně paní Šárky Ksandrové na prodej rozel golden mantled. To už bylo nakopnutí … Po několika telefonátech jsem se s manželkou a synem vydal na další chovatelskou návštěvu. Teď už i přes celou republiku. Cesta ubíhala rychle a hladce. Už ve vratech nevěděly naše oči, kam se dříve podívat. Z jedné strany voliéry s perličkami, holuby, agapornisy a blok voliér s papoušky. Z druhé strany veliké jezírko s okrasnými kačenkami, veliká voliéra se sovicemi sněžnými. Můj klukovský sen. Další blok rozestavěných voliér a veliké voliéry pro ary. Manželku, protože je zahradnice a milovník zahrad, uchvátila založená okrasná zahrada, která vše vkusně doplňovala. Přivítání bylo úžasné, stihli jsme i ranní kávu. Hned jsme našli společnou řeč a nebyla jen o papoušcích, ale i o pejscích, rybičkách, ještěrkách, želvách, strašilkách … Prostě o všem, co se dá doma chovat, jako bychom se znali a rozuměli si desítky let. Ještě, že tak, jinak bych asi poprvé v životě vypil vařící kávu, jak mě to táhlo ven. A pak to přišlo, prohlídka voliér. Samozřejmě jsme museli začít u pestrých. To, co jsme pak viděli, nejde ani popsat. Nádherné a účelné voliéry plné krásných a zdravých papoušků. Ani jeden načepýřený, a to jich tady lítalo. Některé voliéry ještě nebyly hotové, ale i ty už čekaly na své osídlence. Viděli jsme spoustu papoušků různých kontinentů a mutací. Pár papoušků jsem zatím viděl jenom na fotkách. Jako chovatele, který se převážně věnuje rozelám, mě nejvíce zaujala mutace zlatá. To je ale na další odstavec … Dále modrá a rubino, které jsem si spletl s lutino penantem, jak byli robustní. Manželce se zase nejvíce líbili modří límčáci, jak větší, tak i červenočelí. Nemohu zapomenout na krásné ary, amazoňany, kakady, eklektusy a papoušky žako. Vše vyjádřeno jedním slovem – paráda! Naši prohlídku jsme zakončili jak jinak než u rozel. Zůstal jsem překvapený a v údivu, když jsem si mohl vybrat ze čtyř samečků a pak pomoci ze zbylých kusů sestavit další chovné páry. Toho si velice cením a tímto ještě jednou paní Ksandrové děkuji. Syn mezitím vše nafotil. Každá chovatelská návštěva má trvat hodinu. My jsme stihli za toto sobotní dopoledne tři návštěvy. Odjížděli jsme unešení, plní dojmů a s konstatováním, že je veliká škoda, když máme k sobě tak daleko. Děkujeme za vřelé přijetí, krásnou prohlídku a rozelku.

Přání, bohužel už nežijícího, chovatele

Ještě bych se chtěl vrátit k rozele pestré zlaté – zlatohřbeté. Psal se rok 1992 a já jsem poznal poprvé pana Zelného a jeho rozely. Byl jsem z nich taky unešený, ale měl jsem smůlu. Všechen odchov byl prodaný nebo zařazený do chovu a já musel čekat. Následující rok, po ukončení chovné sezóny, jsem prodal všechny své rozely a jel jsem si do Rožnova pro dva vysněné páry. Pan Zelný byl učitel, výborný vyprávěč a zkušený chovatel, který se rád rozdělil o své zkušenosti. Dokonce jsme v Rožnově v autokempu strávili dvě dovolené po sobě. Manželka s dcerou u bazénu a já s klukem na zahradě pana Zelného. Jeho snem bylo vypěstovat rozelu s čistě žlutými zády. Rozely měl opravdu krásně žluté v zádech a taky zařezané. Jedno rozloučení po dovolené končil slovy, pane Konvička, letos to mám tak sestavené, že příští rok to vyletí celé žluté. A po Novém roce jsem se dozvěděl, že pan Zelný zemřel … Dneska je řada na mně a doufám, že se k těm zlatým rozelám jednou dopracuji a budou okrasou mých voliér. Jednu voliéru mají pořád rezervovanou.

Společná záliba

A nebyl by to článek o rozelách, kdybych se v něm aspoň pár řádky nezmínil o svém dlouholetém kamarádovi a příteli, panu Honzovi Kytlicovi. Většina z vás ho bude znát především jako zapáleného chovatele poštovních holubů, ale i papoušci jsou nedílnou součástí jeho života. Už ani pořádně nevím, jak dlouho se známe. Naše přátelství přerostlo i v rodinné. Honza s Olinkou jsou tím nejlepším, co nám mohla naše společná záliba přinést. Vždy, když přijedeme do Bezměrova, jako by se zastavil čas. Tolik pohody a klidu, co z nich vyzařuje, jsme ještě nezažili. Je to právě Honza, který mě teď vede a radí. Má neuvěřitelný cit pro výběr a sestavování chovných párů, jako nikdo, koho znám. Vždy, když všichni pláčou nad nevydařenou sezónou, my jezdíme na kontrolu plných voliér. Už si u nás vysloužil přezdívku Šaman z Bezměrova. Jinak pro vaši představu. V Bezměrově je více chovatelů papoušků než čísel popisných. A jaká je mezi nimi rivalita… Díky, Honzo!

Tímto článkem bych chtěl poděkovat všem svým známým a kamarádům, žijícím i těm, kteří už, bohužel, nejsou mezi námi. Děkuji za všechno, co pro tohoto krásného papouška udělali. Vím, že je tady veliká chovatelská výzva v chovu mutací a jejich kombinací. Ale nechtěl bych nikomu vysvětlovat, že ten bíločerný papoušek, který tady sedí na bidle, je rozela pestrá nádherná. Pevně věřím, že si udrží své místo ve voliérách, najde i místa nová a přibudou další nadšenci chovu této jedinečné rozely. A vy, které jsem ještě nestihl navštívit, vydržte. Určitě tak učiním. Chovatelský pozdrav všem.