Navštivte s námi zoo v Basileji
I když zoologická zahrada zaujímá plochu pouhých 13 ha, ze všech stran je sevřena rušnými ulicemi a její pozemek navíc protíná železniční trať, nemáte při její prohlídce pocit stísněnosti. Stavby jsou totiž důsledně budovány tak, aby byly co nejvíce skryty pohledům návštěvníků, a navíc je obklopuje bohatá zeleň. Část staveb je dnes chráněna jako historické památky – např. výběh pro lachtany projektoval ten samý architekt, který pracoval pro Carla Hagenbecka v Hamburku – ale většina pavilonů i výběhů již nese punc moderní doby. To, spolu s nemalými chovatelskými úspěchy, dělá z basilejské zoo jedno z nejvýznamnějších zařízení svého druhu na celém evropském kontinentu.
Milostné hry nosorožců
Z chovaných zvířat prosluli pravděpodobně nejvíce nosorožci indičtí, kteří tu pravidelně odchovávají mláďata. Tím úplně prvním bylo v roce 1956 mládě jménem Rudra a do dnešních dnů se jich zde narodilo již 28. Mláďata sama nalákají do zoo jistě úctyhodný počet návštěvníků, ale údajně ještě daleko větší přitažlivost mají nosorožčí milostné hry. Ve dnech, kdy probíhá páření těchto vzácných kolosů, stojí prý – podle vyprávění jejich ošetřovatelů – před výběhy nosorožců dlouhé fronty! K tomu je třeba podotknout, že jinak jsme v celém Švýcarsku žádné fronty ani nezahlédli. Je tedy otázkou, kolik procent z jednoho a půl milionu návštěvníků sem přiláká opravdový zájem o zvířata a kolik zájem o neobvyklý sex. Odchovy nosorožců však nejsou jedinými chovatelskými úspěchy basilejské zoo.
V roce 1958 se zde poprvé na evropském kontinentu vylíhla mláďata plameňáků, v roce 1953 se narodilo první mládě hrošíka liberijského – – těch zde bylo do roku 2011 odchováno rekordních 72 – – a v roce 1975 se zde narodila první antilopa bongo.
(Pokračování příště.)
