Chocholaté andulky
Prodávající chovatel tehdy řekl, že má hejno, které už roky neobměňuje, a tak je možné, že chocholky vznikly vlivem páření příbuzných ptáků. Jednalo se o chocholky vzniklé běžným způsobem, a tedy vlivem příbuznosti.
Dnes je již chovatelství trochu dále a chocholky dostály mnohým změnám. Chov chocholatých andulek je cílené „kočírování“ letálního faktoru a často běh na dlouhou trať.
Jaké jsou vlastně druhy chocholek?
Chocholky mohou být špičaté, částečně kruhové, kruhové zvednuté (podobně jako u některých chocholatých kanárů) a dále chocholky kruhové (v kvalitě obdobné kanárům gloster).
Dále se mohou objevovat chocholky dvojité, chocholky na týlu a také na jiných místech těla.
Asi nejpůsobivější jsou chocholky kruhové se středem na temeni hlavy. Velikost a tvar chocholky jsou často velmi proměnlivé.
V Japonsku se objevují andulky zvané „helicopter“ nebo také japonské chocholaté andulky. Tyto andulky se vyznačují kromě chocholky na hlavě také vírky na křídlech a zádech, které vytvářejí dojem rozcuchaného peří.
Vznik chocholatosti
Chocholatost je, jak jsem již psal, letální faktor, tedy negativum, které je nutné cíleně řídit. V chovu chocholatých andulek platí pravidlo, že se vždy používá andulka chocholatá a andulka nechocholatá.
Chocholatost je dominantní, spojením chocholaté a hladkohlavé andulky vznikne jednofaktorový jedinec, který, není-li chocholatý, je poměrně těžko identifikovatelný. Chovatelé nesprávně nazývají takto hladkohlavé andulky po chocholatých jako chocholatokrevné či štěpitelné. Označení je sice nesprávné, ovšem stále se často mezi chovateli používá.
Také po jednofaktorových andulkách je možné dosáhnout odchovu chocholatých andulek. Ideálním spojením je andulka chocholatá a andulka bez chocholky, optimálně odchovaná po jednom z rodičů s chocholkou. V případě spojení dvou chocholatých andulek negativní faktor chocholatosti může mít vliv na úmrtnost zárodku již ve vejci.
Japonské chocholaté andulky vznikly pravděpodobně právě složením páru ze dvou chocholatých andulek, což vedlo k větší koncentraci letálního faktoru, a tedy více míst, kde se tvoří vírky z peří.
Pro chov chocholatých andulek je velmi vhodné mít dostatek nepříbuzných jedinců, protože pracovat na kvalitních a pěkných chocholkách je záležitostí více let. Dnešní andulky již nejsou malé, velikosti vlaštovky, ale chocholatost se vyskytuje také u výstavních andulek, kde je chocholka vlivem delšího peří na hlavě velmi působivá.
Chovatelské cíle
Chov chocholatých andulek je stejně náročný (snadný) jako chov andulek běžných. Již u mláďat v budce je rozeznatelné, která budou chocholatá a která nikoliv. Vlastní chocholka je u vylétnutého mláděte méně bohatá, kdežto dospělý jedinec má chocholku výraznější, což je způsobeno větším nárůstem per ve vlastní chocholce po přepeření z šatu mláďat.
Tvar chocholky je určen zpravidla již v budce. Nestává se, že by byla chocholka špičatá u mláděte a později se u dospělé andulky chocholka změnila v pěknou, kruhovou. Rovněž rozcuchané peří na křídlech či chocholky v týlu jsou znatelné už u mláděte v budce.
Chovatelské cíle mohou mít různé stupně dosaženého snažení. Někomu postačí chocholka špičatá, někdo má raději chocholku kruhovou či kruhovou v kvalitě kanárů glostrů s přetažením linie peří chocholky přes okraj hlavičky. Mým vlastním cílem je japonská chocholatá andulka, kdy první nadějné v mém chovu odchované andulky již mají náznak rozcuchaného peří na křídlech a v oblasti zad. Dalším stupněm mého snažení bude spojení chocholatých andulek s andulkami duhovými.
Zásady chovu duhových andulek jsou poněkud odlišné od pravidel chovu chocholatých andulek, o čemž jsem psal v pěti dílech miniseriálu o duhových andulkách. Půjde o kombinaci žádané mutace a letálního faktoru, tedy o dva protichůdné cíle snažení spojené v jeden. Věřím, že je otázkou několika let, kdy se vysněné cíle podaří realizovat.
Chov andulek všeobecně je jedno velké čekání na cosi výjimečného, snaha o překvapení, kterým nás andulky za dobrou péči odmění formou zajímavého odchovu. Potenciál stále čiperných andulek je skutečně veliký. To by mělo být pro chovatele a milovníky zvířat výzvou, aby se také oni pokusili o dosažení svého vlastního a osobního cíle v jejich chovu.
