Bažant krvavý – Ithanigis cruentus

Dalším světově velmi vzácně chovaným druhem bažantů, jehož chci nyní trochu přiblížit, je bažant krvavý. U nás chován není a je zde takřka neznámým druhem. Bažanti krvaví se vymykají běžné představě o bažantech, jsou to relativně malí ptáci o něco větší než koroptev polní (Perdix perdix), jejich hmotnost se pohybuje okolo 500 g.

Jedná se o vysokohorské bažanty, kteří obývají horské teritorium Himálaje od Nepálu přes Tibet, severní Barmu až severozápadní Čínu, a to v nadmořských výškách od 2 500 po 4 500 m. n. m. Zde se pohybují převážně v jehličnatých lesích s podrostem bambusů a rododendronů a po přilehlých loukách, až ke hranici trvalého sněhu. Velkou výhodou tohoto druhu je, že obývá poměrně rozsáhlé teritorium, takže dosud není přímo ohroženým druhem a jeho populace v přírodě je i díky tomu poměrně stabilní.

Rod Ithanigis je zastoupen jedním druhem, který má jedenáct poddruhů, a obývají tato teritoria:

Ithaginis cruentus cruentus

Nepál a Sikkim

Ithaginis cruentus tibetanus

východní Bhútán a jihovýchodní Tibet

Ithaginis cruentus kuseri

Assam a jihovýchodní Tibet

Ithaginis cruentus marionae

Maynmar a Yunnan

Ithaginis cruentus rocki

severozápadní Yunnan a Čína

Ithaginis cruentus clarkei

severozápadní Yunnan a Čína

Ithaginis cruentus geoffroyi

jihovýchodní Tibet

Ithaginis cruentus berezowskii

jih Gansu a severozápad Sichuan

Ithaginis cruentus beicki

sever Gansu

Ithaginis cruentus michaelis

severozápad Gansu

Ithaginis cruentus sinensis

Schanxi

Kohout: délka 44 až 48 cm, hmotnost 480 až 655 g.

Slípka: délka 40 až 42 cm, hmotnost 410 až 620 g.

Popis

Své jméno dostali tito bažanti díky krvavě červené barvě peří, která zdobí různé části jejich těl, červených nohou a také podle lysé červené kůže okolo očí kohoutů. Slípky jsou zbarveny v různých odstínech hnědé a obě pohlaví mají chocholku, kterou při rozrušení vzpřimují. Bažanti krvaví jsou monogamní ptáci. V době mimo tok tvoří hejna čítající až 70 kusů, v době toku pak 5 až 30 jedinců. Jsou to spíše běžci, kteří v případě hrozícího nebezpečí prchají z kopce dolů a kryjí se v podrostu. Potravou jim je především pastva různých druhů trav a lišejníků, pupeny, semena a též různý hmyz. Hrabou velmi málo.

Jak jsem se již výše zmínil, jsou to bažanti velmi vzácně chovaní. De facto jediným významným světovým chovatelem je pan François Bernar, který chová a následně i úspěšně množí poddruh Ithaginis cruentus cruentus.

Splněné přání

Tito bažanti mne velmi zajímali a toužil jsem je spatřit. Mé přání se po několika letech splnilo a měl jsem to štěstí, když jsme s přáteli mohli pana Bernara několikrát navštívit a vidět tyto krásné ptáky i voliéry, ve kterých jsou chováni, na vlastní oči. A zároveň získat i nějaké zajímavé informace k jejich zdárnému chovu.

Na přelomu tohoto tisíciletí získal pan Bernar většinu jedinců bažantů krvavých, kteří se v evropských chovech tu a tam vyskytovali. Soustředil je ve svém chovu, kde se mu během několika let podařilo nalézt cestu ke zdárnému chovu tohoto zvláštního druhu bažanta. Dnes tvoří jeho chov asi 6 až 8 chovných párů, od kterých každým rokem produkuje odchovy.

Zvláštnosti chovu

Chov tohoto druhu má svá specifika, jako každý vysokohorský bažant ani krvavému nevadí tuhá zima, nemá však rád přílišná tepla a tak možnost zastínění v letních měsících je velmi důležitá, nejlépe je využít k tomuto účelu ve voliéře přirozeně rostoucí jehličnany. Dalším negativním vlivem je vlhkost, která bývá v našich zemích, zvláště v jarních měsících, díky dešťům značná, a z toho vyplývající větší vnímavost bažantů krvavých k napadení plísněmi, především druhem Aspergilus fumigatus, a citlivost k různým bakteriózám. Velmi zásadní věcí je pak správná výživa. Bažant krvavý je téměř stoprocentní vegetarián, jeho potravou jsou listy, bobule, pupeny, mechy a také v menší míře hmyz. Značné oblibě se dle zkušeností pana Bernara těší mladé výhonky jalovců. Bažanti krvaví snáší na přelomu dubna a května většinou 5 až 12 vajec o rozměru 50×32 mm. Co se týká jejich zbarvení, jsou pokryta skvrnami, jejichž velikost a zbarvení je velmi variabilní. Inkubace trvá 27 až 29 dnů. K umělé inkubaci používá špičkové automatické líhně Grumbach 84. Hodnoty líhnutí jsou: teplota 37,7 °C a vlhkost 48 %.

Odchov mláďat

Kuřata jsou líhnuta a následně chována v odchovnách, společně s různými druhy tetřevovitých ptáků a satyry cabotovými. Přestože jsou drobnější než kuřata ostatních druhů, nečiní to problémy, jelikož jsou velmi živá, poměrně dominantní a velmi rychle rostou. Dno odchovných zařízení pro malá kuřata je pokryto různými druhy trav, mechů a lišejníků, tyto rostliny kuřata ozobávají, čímž je podporováno dobré trávení, a zásadně tak přispívají ke zdárnému vývoji kuřátek. Teplo v odchovnách zajišťují UV lampy s červeným světlem. Kuřata rostou velmi rychle a ve věku čtyř týdnů již lze rozlišit jejich pohlaví, plné vybarvení pak dosahují asi ve věku 5 až 6 měsíců. V této době musíme oddělit kohouty od slípek, neboť jinak dochází mezi kohouty v menších prostorách odchoven k agresi. Pohlavní dospělost je dosažena při dosažení prvního roku věku. Ke kroužkování se používá kroužek o velikosti 9.

Bohužel přílišná náročnost chovu, malá produkce mladých jedinců a současně jejich velmi vysoká cena brání většímu rozšíření těchto zajímavých ptáků. Nezbývá než doufat, že se snad časem dočkáme přítomnosti tohoto neobvyklého druhu bažanta v chovu některého chovatele v naší zemi.