Beranovitá plemena králíků u nás – V. Malý beran

Malý beran je nejmladší beranovité plemeno králíka, vyšlechtěné za cílem spojení neobvyklého vzhledu a dobrého růstu. U nás patří k poměrně rozšířeným králíkům beranům.

Stručná historie
Historie malého berana se začala psát v padesátých letech minulého století v tehdejším Německu. Jako dvě hlavní osoby stojící za vznikem malého berana se uvádějí pánové Erhardt Keiner z Bischmisheinu a Johanes Geerds z Neumünsteru. Šlechtitelé chtěli mít beranovité plemeno velikostně „někde mezi“ francouzským beranem a zakrslým beranem. Proto i tato dvě plemena posloužila jako rodičovský materiál. Kromě FB a ZB se však ke křížení využili také angličtí berani, novozélandští bílí, hermelíni a činčily. Prvně jmenovaný chovatel vystavil své první odchovy v roce 1957, druhý chovatel až v roce 1965. Plemeno bylo v tehdejším Německu uznáno později – v roce 1973. V Německu je dosud známý jako „německý malý beran“ (Deutsche Kleinwidder). Jeho rozšíření je však nestejnoměrné – např. ve své domovině je velmi oblíben, v jiných zemích je naopak téměř neznámý. Poměrně dlouho po vyšlechtění se začala více objevovat strakatá zvířata a také jedinci v raritních barvách. U nás se začal chovat zejména v porevoluční době.

Zevnějšek
Malý beran (zkratka MaB) je plemeno malého tělesného rámce. V rámci skupiny malých plemen králíků se však liší poněkud vyšší hmotností, a sice 2,75 až 3,50 kg. Drtivá většina ostatních malých plemen je asi o 300–400 g lehčí. Tělo je zavalité, široké v přední i zadní partii se silnými končetinami. Na hrudních končetinách by měl králík na výstavě předvést polovysoký postoj. Hlava je kratší, kulatá a široká v celém profilu s výraznými skráněmi a klabonosem – zejména u samců. Krk je požadován téměř neznatelný. Rozpětí uší je 30–60 cm. Plemeno má normální srst – je asi 3 cm dlouhá, hustá v podsadě a velmi pružná (po rozhrnutí se vrací ihned zpět k tělu). V rámci České republiky se malý beran chová hned v několika celobarevných, kresebných či i strakatých rázech. Z celobarevných rázů se nejvíce chová malý beran divoce zbarvený (MaBdiv – obr. 1), železitý (MaBžel), bílý červenooký (MaBbčo – obr. 2) či černý (MaBč – obr. 3) anebo modrý (MaBm). V cizině se více chovají i červení (MaBčerv), žlutí (MaBž) anebo havanovití (MaBhav) jedinci – zpravidla i jako strakáči v těchto barvách. Z kresebných rázů je to ojedinělý japanovitý (MaBjap) anebo rhönský (MaBrh) – ten je charakteristický nepravidelným střídáním bílé a tmavě šedé barvy. A konečně malí berani strakáči (obecně MaBstr) jsou u nás taktéž oblíbeni – jako strakáči divoce zbarvení (MaBstrdiv – obr. 4), černí (MaBstrč), modří (MaBstrm), sporadicky jako strakáči činčiloví (MaBstrči). Vždy se jedná o tzv. plášťový podtyp anglické strakatosti (více v minulých dílech ve Fauně). Často má chovatel doma strakáče a celobarevné MaB ve stejné barvě – tedy např. MaBdiv a MaBstrdiv, protože v rámci jedné (a téže) barvy může králíky mezi sebou křížit a odchovy registrovat, tetovat a vystavovat. Zde konkrétně se jedná o jednu z mála výjimek v registračním řádu. Barva podsady, případě mezibarvy se odvíjí od daného barevného rázu.

Rozšíření v ČR
Malý beran patří u nás k poměrně známým beranovitým plemenům. Na výstavách republikové úrovně se pravidelně setkává okolo asi sedmdesáti a více malých beranů v mnoha rázech. Někteří chovatelé malých beranů jsou sdruženi ve speciálním chovatelském klubu – případní zájemci o chov mohou získat informace u kontaktních osob na webu Českého svazu chovatelů (www.cschdz.eu – sekce Králíci – rubrika Chovatelské kluby). Pravidelné speciální výstavy se pořádají na konci podzimu v Kolíně–Štítarech.

Zajímavosti
Malý beran je nejmladším beranovitým plemenem. Vhodně v sobě snoubí pěkný a netradiční exteriér s poměrně rychlým růstem. Je to velmi vhodné plemeno pro začátečníky.