Ptačí svět v Kwando–Linyanti
Díky diamantům
Botswana je svou rozlohou osmkrát větší než Česká republika, počtem obyvatel se však blíží Praze. V této nádherné zemi s hustotou dvou obyvatel na kilometr čtvereční nejsou žádné chudinské čtvrti jako v ostatních státech Afriky, není v ní žádný průmysl, neprovádí se v ní žádná činnost, která by jakkoliv narušovala ráz krajiny a měnila životní prostředí zvěře. Vláda dokonce velmi přísně reguluje turistický ruch, protože ani ten nemusí být zdrojem příjmů země. Téměř vše, co obyvatelé Botswany potřebují, se dováží z jiných zemí. Zdrojem bohatství této jihoafrické země jsou diamanty. Podle posledních geologických průzkumů se v poušti Kalahari, která zabírá velkou část území, nachází dokonce největší naleziště diamantů na světě. Vláda velmi přísně dbá na zachování panenské přírody na celém území Botswany. V rezervacích i soukromých koncesích povoluje jen velmi omezený počet ekologických turistických kempů, určených vždy jen velmi omezenému počtu návštěvníků. Kempy jsou od sebe vzdáleny často i stovky kilometrů a přístupné jsou jen malými letadly nebo vrtulníky. Jsou vybudovány uprostřed divočiny, do které nesmí nijak rušivě zasahovat. Jsou postaveny jen z přírodních materiálů a nesmějí být nijak chráněny oplocením ani ohradníky. Zvěř tak může kempy volně procházet.
Kwando–Linyanti
Lebala kemp v Kwando–Linyanti je na privátním území o rozloze 2 320 km2 v těsné blízkosti rezervace Chobe, v samotném centru oblasti zvané „four corners“. Four corners je území rozkládající se na hranicích čtyř států – Botswany, Namibie, Zambie a Zimbabwe. Na tomto malém území žije největší populace slonů afrických. Je zde více než padesát procent všech slonů žijících na celém území afrického kontinentu. Kwando–Linyanti je známá také velkým počtem zde žijících šelem. Kromě velké populace lvů, kteří se zde naučili lovit i hrochy a buvoly, jsou to hlavně gepardi. Je zde však i velká šance spatřit levharta jihoafrického nebo i kriticky ohrožené psy hyenovité. Zdejší populace těchto šelem je největší v celé Africe. Oblast Kwando–Linyanti tvoří z velké části travnaté pláně, které jsou jen zčásti zaplavovány vodou. Tu sem z Angoly přes úzký Capriviho pruh, patřící Namibii, přivádí řeka Kwando. Ta v části oblasti vytváří labyrint sezonních kanálů zvaných bažiny Linyanti, odkud pokračuje jako řeka Linyanti. Největší část krajiny tvoří vysoké rákosiny s ostrůvky porostlými buší a místy i palmami. Jsou zde četné mopanové háje i husté, slony a žirafami od výšky dvou metrů neustále spásané mopanové křoviny. Solitérní mohutné baobaby vyčnívají jako jediné orientační body v této zcela rovinaté krajině.
Ptačí druhy
Ačkoliv pozorování výše jmenovaných savců bylo i pro mě velkým lákadlem a zejména stopování lovící smečky psů hyenovitých a nečekané noční setkání s levhartem jsou zážitky, na které se nezapomíná, do Botswany jsem zamířil hlavně kvůli fotografování ptáků. V Kwando–Linyanti žije a hnízdí velké množství ptačích druhů, z nichž velkou část tvoří druhy, jejichž hlavní nebo i jedinou složkou potravy je hmyz. Sever Botswany je rájem zoborožců, mandelíků, vousáků a vlh. Tyto ptáky je zde možné pozorovat na větvích suchých stromů vyčnívajících z rovinaté buše opravdu velmi snadno a téměř nepřetržitě. K pozorování mnoha dalších druhů je již třeba větší trpělivosti a trochy štěstí, neboť větší část jejich života se odehrává ve vysoké husté trávě. Odměnou je spatření dropů, perliček, stepokurů nebo i kriticky ohrožených jeřábů bradavičnatých. Stačí jen rychle a správně zaostřit.
Zoborožci
Na území Botswany se vyskytuje šest druhů zoborožců. Jsou to: zoborožec kaferský, zoborožec rudozobý jižní, zoborožec jihoafrický, zoborožec šedý, zoborožec skalní a zoborožec křiklavý. Všech šest druhů je možné v Botswaně pozorovat společně právě jen v oblasti Kwando–Linyanti. Mně se podařilo spatřit pět z výše jmenovaných druhů. První čtyři druhy jsem dokonce mohl pozorovat při hnízdění, krmení mláďat opustivších hnízdní dutinu nebo v rodinných hejnech. Zoborožce skalního jsem zahlédl jen jednou. Jeho nezaměnitelně oranžově zbarvený zobák doslova svítil v temně zeleném listoví v koruně vysokého mopanu. Šestý druh – zoborožec křiklavý – se na území severní Botswany vyskytuje pouze příležitostně. Je zajímavé, že na druhém břehu řeky Kwando, který je již územím Namibie, je stálým druhem. Nejčastěji pozorovaným zoborožcem byl zoborožec rudozobý jižní. Tento zoborožec je velikostí i zbarvením velmi podobný zoborožci rudozobému severnímu, který je často chován i v naší republice. Tyto dva druhy se liší zbarvením rohovky oka. Severní druh má oči tmavě hnědé, jižní světle žluté. Hnízda těchto ptáků jsem pozoroval nejčastěji v dutinách suchých stromů, stojících velmi často ve volné, otevřené krajině. Obsazené dutiny byly často nízko nad zemí, ve výškách okolo jednoho metru. Zoborožci rudozobí sestupují velmi často na zem, kde sbírají největší část své potravy – hmyz, brouky, larvy, drobné obratlovce a grit. Druhým často pozorovaným druhem byl zoborožec jihoafrický. Tento zoborožec je v literatuře také označován jako toko žlutozobý jižní a je pak zaměňován s často v Evropě chovaným tokem žlutozobým severním. Na první pohled je patrné, že se jedná o dva odlišné druhy, proto se domnívám, že označení zoborožec jihoafrický je výstižnější. Tento druh sestupuje také za potravou na zem, ne však již tak často jako zoborožec rudozobý. Tyto ptáky jsem pozoroval hlavně ve středních výškách stromů či keřů, nejčastěji akácií, kde se ukrývala také jejich mláďata. Nejobtížněji pozorovatelným zoborožcem byl zoborožec šedý. Tento druh obývá horní patra listnatých stromů a je nejobezřetnější. Zoborožce šedé jsem pozoroval v hustších, vzrostlých mopanových hájích, kde sbírali potravu i hnízdili. Tito zoborožci na zem sestupují výjimečně a jejich potravu tvoří zejména létající hmyz, který loví nejčastěji v listoví mopanů. V korunách stále zelených listnatých stromů jsou pečlivě ukryty i jejich hnízdní dutiny.
Zatímco zoborožci rudozobí, jihoafričtí i šedí jsou aktivní v průběhu celého dne, na zoborožce kaferské jsem narazil většinou až v pozdní odpoledne. Občas jsem je mohl pozorovat v korunách suchých stromů, výjimečně za letu a nejčastěji při lovu velkého hmyzu a malých obratlovců (zejména žab) ve vysoké trávě. Hnízdo těchto největších afrických zoborožců, které bývá na zemi, jsem v tomto období již nenalezl. Zoborožci kaferští hnízdí hned na začátku období dešťů a mláďata se pak velmi dlouho zdržují v blízkosti rodičů.
Turakové
Ve stejných místech jako zoborožce šedé jsem často pozoroval i turaky šedé. Až 70 % potravy těchto turaků v období hnízdění tvoří létající hmyz a jejich „hmyzí“ jídelníček je téměř shodný s jídelníčkem zoborožců šedých, patří do něj tedy včely, vosy, můry, motýli, termiti apod. Na rozdíl od zoborožců se turakové velmi rádi „popásají“ na mopanovém a akáciovém listí.
Vlhy
Dalšími „hmyzáky“ v Kwando–Linyanti jsou vlhy. Na jednom společném území je zde možné pozorovat šest druhů. V největším počtu to jsou nádherně zbarvené vlhy karmínové. Ale ani vlhy malé, vlaštovčí, modrolící, běločelé a pestré za nimi v kráse nijak nezaostávají. Vlhy jsem často pozoroval při hřadování ve smíšených hejnech. Největším zážitkem bylo pozorování lovících vlh karmínových. Tito ptáci často usedají jako jezdci na těla savců nebo větších ptáků a společně s nimi postupují buší. Jejich „koně“ (nejčastěji antilopy, sloni, zebry, dropi) jim plaší hmyz z vysoké trávy. Ten pak vlhy téměř akrobaticky loví a odnášejí si zpět na hřbety zvířat, kde jej usmrtí a polykají.
Mandelíci
Dalšími krásnými, ale mnohem méně akčními lovci hmyzu jsou mandelíci. Z pěti druhů žijících na území severní Botswany se mi podařilo pozorovat čtyři – mandelíka fialovoprsého, mandelíka hajního, mandelíka skořicového a mandelíka miombového. Mandelíci dlouho nehybně sedí na vrcholcích keřů nebo nižších stromů a vyhlížejí vhodnou kořist, kterou loví v letu. Většinou se pak vracejí na svá oblíbená stanoviště, kde opět dlouho odpočívají.
Vousáci
Velkým překvapením pro mě byli vousáci. Věděl jsem, že na území Botswany se vyskytují celkem tři druhy. Že však budu moci pozorovat vousáky obojkové, vousáky chocholaté i vousáky strakaté přímo v našem kempu, jsem si nedovedl ani představit. Tito ptáci nejsou plaší a zdržují se často poblíž lidských obydlí. Párek vousáků chocholatých se dokonce nechal krmit z ruky.
Pravým opakem jsou ptáci žijící v travnaté buši. Vyfotografování nádherných perliček damarských, stepokurů kropenatých, dropů chocholatých a jeřábů bradavičnatých bylo asi mým nejobtížnějším úlovkem ze světa ptáků v Kwando–Linyanti.
