Škubání papoušků
Odhodlání, příčiny
Jednalo se o inteligentní druh papouška rodu ara, konkrétně ara marakana (Primolius maracana), jehož stav mi byl předem znám a já jsem chtěl a cítil povinnost mu pomoci.
Vždy s odhodláním změnit stav kupovaného papouška, který je oškubaný, je potřeba ještě od původního chovatele zjistit pravděpodobnou příčinu takového chování. Příčinami může být stres, ztráta partnera, nevhodné podmínky, parazité, nuda, nedostatečná pozornost pečovatele a s tím spojené trucování.
V mém případě se jednalo o samečka, který byl před vylétnutím z budky dokrmen, chován o samotě, kdy si získal částečné pouto k ošetřovateli a následně byl přidán k dominantnímu jedinci do jiného místa pobytu, což vedlo k jeho trucu a oškubání se. Příčina tak pro mě byla známá, šlo o pravděpodobný stres z přesunu k dominantnímu papouškovi, změnu prostředí, trucování a následné sebepoškození v podobě škubání peří.
Když jsem si papouška v jeho stáří 1,5 roku vezl v přepravním boxu domů, všiml jsem si, že je ochoten brát si z ruky piškot namočený ve vodě. Při tomto krmení se choval jako mládě, které žadoní. Odhalil jsem tak další příčinu možného škubání a tou byl pravděpodobně nevhodný odstav a fixace na chovatele či snad nesprávné dokrmování. Vzhledem k faktu, že papoušek pocházel od velmi dobrého a solidního chovatele, mohla být příčina v něčem jiném či od všeho trochu.
Každé škubání tedy nemusí mít pouze jeden důvod, může se jednat o souhru více činitelů najednou a toto je nutné dostatečně promyslet, než se nastartuje procedura vedoucí k očekávanému cíli. Snažil jsem se přistupovat ke škubání mého samečka marakany s rozumem a rozvahou, přesto jsem nevěděl, zda bude mé snažení metodou pokus omyl, což se často stává.
Znalost podmínek dosavadního chovu mi byla velkým pozitivem a výhodou oproti mnohým „odhodlaným zachráncům“, kteří minulost papouška neznají.
Papoušek potřeboval vnitřní klid a vyrovnanost, podporu růstu peří, zábavu a intenzivní péči.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o bázlivější typ ptačí osobnosti, bylo potřeba získat si papouškovu důvěru a podnítit ho k úctě k sobě samému. Papouščí inteligenci lze spojovat s mnohými druhy a možná platí pravidlo, že čím větší je papoušek, tím více inteligentní může být. Vlastní nadání jednotlivce je však záležitostí velmi individuální.
První kroky
První moje kroky vedoucí k nastartování ozdravné procedury po zjištění možných příčin vedly k vlastnímu započetí změny stavu.
Uvědomil jsem si, že pro růst peří je potřeba vitamin H, takzvaný biotin. Protože jsem oškubaného papouška očekával, byl jsem řádně připraven a tento preparát v podobě čistého biotinu jsem již měl zakoupený. Začal jsem podávat jednu tabletu denně rozmačkanou na prášek, který jsem vždy promíchal s piškotem namočeným ve vodě či mléce. Vzhledem k tomu, že piškoty bývají oblíbené u mnoha papoušků, měl jsem s tímto podáváním dobrou zkušenost.
Dalším krokem bylo podávání dostatečného množství vitaminů a minerálů, gritů, vápníku a dalších látek, které jsem shledal potřebnými pro celkové vylepšení kondice. Do krmné dávky, která obsahovala jako základ suché zrniny a ořechy od jedné renomované firmy, jež nabízí čisté a nezávadné produkty, dostával papoušek také máčené zrniny a luštěniny. Závidím svému papouškovi, protože ochutnal snad veškeré dostupné exotické ovoce, které si člověk sám ani nekoupí. Pestrá složka ovoce a zeleniny je důležitá pro svůj obsah mnohých důležitých látek a vitaminů. Přidával jsem také sušené pivovarské kvasnice, které se dají také koupit a mají příznivý vliv na celkové zdraví papoušků a jiných zvířat.
Abych zamezil opětovnému vyškubávání peří, pokusil jsem se marně o nasazení pěnového límce (vystřižený kroužek z dětské pěnové skládačky). Vzhledem k reakci na límec jsem ho urychleně sundal a bylo mi jasné, že tudy cesta nevede. Stresový stav citlivého papouška znamenal, že nebylo možné toto – jinak mnohdy fungující – opatření aplikovat.
Samečkovi jsem sehnal samičku, která měla menší handicap v podobě svěšeného křídla bez možnosti a schopnosti létat. Jednalo se o poškození způsobené v době mláděte v budce a tento neměnný stav nevedl k traumatu a pokřivení osobnosti.
První kontakt proběhl, jak jsem očekával, bázlivost ze strany samečka a zvídavost „mladé slečny“, která byla spíše dítětem, protože byla stará zhruba pět měsíců. Díky této samičce jsem se mohl pokusit motivovat samečka k zábavě a snažit se jeho pošramocenou osobnost napravit. Vzhledem k tomu, že zvídavost samičky byla velmi silná, snažil se jí bázlivý, přestože starší sameček vyhýbat a stále před ní prchal. Trvalo to několik dnů, než došlo ke vzájemnému respektu.
Přísun kvalitní výživy a dalších podpůrných látek, dokonce i kombuchy (tzv. čajové houby) a dalších složek přírodního charakteru, spolu s přítomností dětinské samičky stejného druhu vedly k první jiskřičce naděje, a tedy k prvním znatelně rostoucím pírkům na hrudníku.
Spokojený pár
Následně přišla obava z vytrhávání, bylo však nutné se na toto připravit, a tak byla voliéra vybavena mnohými zábavnými předměty. Pro papoušky je přirozené vše okousávat a destruktivně demolovat, ničit a klovat do všeho, trhat na třísky. Velké množství větví s pupeny a listy ovocných stromů bylo tedy ideální zábavou obou papoušků. Prostor voliéry se zvětšil na úkor místnosti, kde docházelo denně k pohybu lidí – zvýšenému kontaktu, a papoušek tak byl v neustálé pohotovosti, na škubání mu nezbyl čas a opeření se vylepšovalo. Po měsíci a půl se vzájemný respekt mezi oběma ary postupně vyvinul v citlivý vztah a vzniklo silné pouto.
Sameček se rázem změnil a začal být zvídavý, chtěl se předhánět se svou partnerkou a začal se přetvářet ve vyrovnaného a spokojeného papouška, který už dávno nemyslel na škubání se a sebepoškozování. Začal mít smysl života a to byla jeho partnerka. Stále byla denně podávána jedna až dvě tablety biotinu, což mělo přispět k nabuzení organismu k tvorbě opeření, a také se tak stalo.
Během několika měsíců se opeření dostalo do fáze, že by si člověk nepomyslel, že toto mohlo být kdysi psychicky nevyrovnané stvoření. Tento výsledek mi byl patřičnou odměnou za mou vynaloženou snahu. Měsíce plynuly a dnes je z papouška krásný pan „Ara“ se všemi charakteristikami hrdého papouška, který je spokojený a vypadá velmi dobře.
Ještě dodám, že velmi příznivý vliv na opeření a jeho kondici má denní koupel, stálá teplota a dostatek slunečních paprsků.
Aby také mnozí další chovatelé a milovníci ptactva a papoušků měli možnost snažit se a zvítězit, vrátím se ještě k příčinám škubání.
Stres
Osobnost papoušků je a má být v jistém smyslu taková, jakou osobnost mají shora zhlížející na vše, co je pod nimi. Osobnost větších papoušků, například rodu ara, je způsobena částečně životem v jejich domovině. Zde papoušci obývají převážně nejvyšší místa, a tak netrpí jejich vlastní ego, majestátní význam, hrdost a silná osobnost, kterou na nás chovatele a obdivovatele zvířat působí.
V papoušcích je tak pravděpodobně zakódováno, že jsou osobnostmi, které vyžadují respekt a úctu. Ve chvíli, kdy člověk nerespektuje toto vnitřní nastavení, může toto vyvolat v papouškovi stresující situaci. Vlastní teritorium je pro papouška chápáno jako jakési „tady je Krakonošovo“ a papoušek je na své teritorium velmi navázán. Ve chvíli, kdy do tohoto obydlí má vstoupit „nepřítel“, byť třeba opačného pohlaví, je nutné papouška na něco takto zcela nového připravit. Narušení teritoria může vést k sebepoškozování. Stres mohou dále vyvolat hluky či také dění kolem papouškova teritoria, což často souvisí s vlastním psychickým stavem konkrétného jedince.
Stres může na papouška působit zcela odlišně, než jej vnímáme my lidé, proto je v zájmu každého chovatele vytvořit podmínky klidné a bez činitelů vedoucích ke stresovým stavům.
Ztráta partnera
Je známo, že mnohé druhy papoušků tvoří páry na celý život, kdy pouto je tak intenzivní, že by si mnozí lidé měli z papoušků brát příklad. Zvláště silné pouto u párů, kde je dobrá harmonie, může ztrátou partnera utrpět takovou ránu, že papoušek nemá dále motivaci k životu a uzavře se do sebe, začne si ubližovat, stává se zoufalým, škube se, chřadne.
Mnohdy není možné ztrátě partnera předejít, pokud protějšek uhyne. Často se však stává, že chovatelé páry trhají a vystavují tak jednoho či oba papoušky velkému stresu a smutku, který vystřídá spokojený a harmonický život v páru, natolik typický pro inteligentnější papoušky. Rána, která je zasazena do nitra papouška, často vede k nenapravitelným škodám způsobeným na jinak silných osobnostech.
Nevhodné podmínky
Jak jsem se již zmínil o osobnosti papouška a stresu s tím spojeném, mají významný vliv na škubání se a sebepoškozování také nevhodné podmínky.
Větší papoušci by měli mít voliéru na takovém místě, aby v ní měli možnost rozhledu, který je pro ně důležitý. Voliéra zastrčená na místě, kde by se ani nám nelíbilo, může mít špatný vliv na pohodu papouška. Umístění papouščího obydlí má tedy vliv na celkový stav a často platí, že to může mít negativní vliv až z dlouhodobějšího hlediska.
Nevhodné je držet papouška v šeru či na místě, kam nemůže denní světlo a alespoň část slunečních paprsků. Nadarmo se neříká: „Kam nemůže slunce, tam chodí lékař.“ Dobré světelné podmínky jsou předpokladem dobrého naladění, v opačném případě může docházet ke zhoršení kondice a dále ke škubání.
Chlad, střídání teplot či vysoké teploty mají co do činění s termoregulací ptačího organismu a tyto vlivy mohou být také dalším spouštěčem neřestí. Příliš suché prostředí může u papouška vyvolat svědění kůže, to je doprovázeno častým probíráním peří a to je jen malý krůček k jeho vytrhávání.
Nevhodná hygiena chovu a s tím spojení parazité jsou poslední „třešničkou na dortu“ a snaha zbavit se jich stojí papouška spoustu nervů, problémů a změnu z klidového stavu až k chronické nervozitě. Podmínky určuje chovatel, který je plně zodpovědný za svého svěřence. Je velkou nezodpovědností pořizovat si papouška do nevhodných podmínek, kde je živý tvor nucen přežívat, a ne v pohodě žít.
O malých klecích, neznalosti druhu a péče o něj, o dalších nešvarech a zvyklostech lidí není asi nutno dlouze psát. Každý se musí rozhodnout, zda dokáže vytvořit podmínky a zavázat se tak k dobré péči po mnoho let či desetiletí, nebo se spokojí s občasnou návštěvou u někoho, kdo tyto podmínky vytváří dobře, ku prospěchu papouška.
Minimální pozornost, nuda, trucování
Tyto příčiny často vedoucí ke škubání vycházejí v podstatě ze svého názvu. Pokud je papoušek fixovaný na člověka jako svého druha, nese těžko odloučení či trvalou ztrátu člověka tolik oblíbeného, jako by šlo o ztrátu partnera vlastního druhu se všemi dopady.
Častým problémem bývají pobyty na dovolené, kdy papoušek putuje s klecí k babičce, která chodí po návštěvách, a papoušek tak je v cizím prostředí a zcela sám. Nedostatek pozornosti a další vlivy mohou vést k oškubání z trucu. Ve finále není problém v babičce, ale ve změně prostředí a nedostatečné pozornosti spojené s odloučením papouškova partnera v podobě ošetřovatele, na kterého byl doposud zvyklý.
Nuda může nastat u papouška také poté, co vyprchá prvotní nadšení majitele nad krásným a novým papouškem. Ten, kdo bere zvíře jako rozptýlení či módní doplněk, by vůbec nad jeho pořízením přemýšlet neměl. Kromě denního kontaktu člověka s papouškem je vhodné pro chvíle, kdy není možné se zvířeti věnovat naplno, mu dát k dispozici nějaké předměty ke kousání, na hraní a k zábavě. Mnohé takové předměty je možné vyrobit si doma s použitím přírodních materiálů (kůra, dřevo, lana z kokosových vláken apod.). I zdánlivé maličkosti mají významný vliv na vnitřní svět papouška a jeho pohodu.
Závěrem
Škubání papouška může být způsobeno mnoha příčinami a jejich odhalení je často možné vyřešit pouze metodou pokus omyl. Aby pokusy byly pozitivní a efektivní, je třeba vyvarovat se omylů …
V boji se škubáním je velmi důležité nahlédnout do charakteru a osobnosti oškubaného papouška a nepodceňovat jeho stav a s ním spojené pocity. I my lidé máme mezi sebou různě vnímavé osobnosti, které různě reagují na stresové situace, které buď dokážou, nebo nezvládnou řešit.
Ve snaze pomoci papouškům, kteří se z různých důvodů škubou, je nutné pochopit jejich situaci a pomoci jim ke zlepšení. Kdo se nevzdá a dosáhne vytouženého úspěchu v podobě krásného opeření svého oblíbeného papouška, ten bude náležitě odměněn vnitřním štěstím a radostí z úspěchu nejen ptačího, ale především svého osobního.
