Kočka a dítě

Máte-li už doma kočku a čekáte děťátko, dbejte hlavně na to, aby kočka byla zdravá a neměla žádné vnitřní ani vnější cizopasníky. Rozhodně není třeba se jí zbavovat. Pro děťátko bude brzy úžasným objektem pro pozorování, zkoumání a navazování vztahů. Aby však soužití kočky a miminka bylo co nejlepší, je dobré se předem připravit na možná úskalí.

Dlouho před narozením miminka už kočku učte, že nebude mít přístup do všech místností bytu, aby potom zákaz vstupu do dětského pokoje nebo do ložnice nebrala jako příkoří spojené s miminkem. A protože kočky jsou přímo posedlé pravidelností a zavedenými rituály, snažte se pozměnit už předem denní rytmus a zvláště pravidelnou chvilku péče o kočku budoucímu stavu. Doporučuje se také opatřit si nahrávku pláče maličkého dítěte a přehrávat ji doma kočce nejprve s mírným stupněm hlasitosti a pomalu zesilovat na reálný počet decibelů. Kočky se svýma velice citlivýma ušima totiž obvykle těžce nesou narušení klidu křikem miminka. Připravte proto kočce také bezpečný úkryt pokud možno daleko od dětského pokoje.

Poté, co si děťátko přinesete domů, nechte kočce očichat jeho oblečení, počuranou plínku a poté pod bedlivým dohledem i miminko. Nesetkala jsem se dosud s tím, že by kočky na miminko zaútočily. Často se však chovají vyplašeně, méně žerou, tráví hodně času ve skrýši a pohybují se velmi obezřetně. Někdy si postěžují na nové poměry loužičkou mimo záchod. K rychlému uklidnění kočky přispěje kromě pečlivé přípravy zmíněné výše například feromonový odpařovač v zásuvce (nemusíte se bát, miminku nijak neškodí) nebo podávání kapslí s alfa kasozepinem. Jediné, čím by mohla kočka miminko ohrozit, je jeho zalehnutí. Kočky instinktivně hledají k odpočinku klidná „zašitá“ místečka, nejlépe se zdrojem příjemného tepla, a postýlka obsazená spícím miminem může přesně splňovat jejich představu. Proto nelze-li zavírat dveře do dětského pokoje, opatřete raději postýlku alespoň sítí proti hmyzu, aby se do ní kočka tak snadno nedostala, a často děťátko kontrolujte.

U batolete je třeba dbát především na to, aby s kočkou nezacházelo necitlivě. Naučte je, ať se hlavně dívá. Pohladit kočku by mělo jen s vámi a tak, aby to kočce bylo příjemné. Nikdy by ji nemělo rušit ze spánku, při jídle nebo při hře. Nikdy nepořizujte malým dětem kotě na hraní!

Pro předškoláky a malé školáky už naopak může být kočka skvělým partnerem, jehož prostřednictvím se učí soustředěně pozorovat, správně komunikovat, o někoho se starat, vcítit se do jeho nálad, znát a uspokojovat jeho potřeby a soucítit s jeho trampotami. I zde je však zapotřebí dohled a dobrý příklad dospělých, aby děti správně poznaly, co kočku potěší a co už je jí nepříjemné. Nedovolte dětem kočku týrat! Kočka by měla mít vždycky možnost před dítětem utéct a schovat se na místě, kam za ní dítě nemůže. Naučte děti respektovat kočičí skrýše! Uchráníte je tak zbytečných poranění a rozčarování a vychováte z nich citlivé a ohleduplné jedince.

(Z knížky MVDr. Hany Žertové Od kotěte ke kočce.)