Beranovitá plemena králíků u nás – VI. Zakrslý beran
Stručná historie
V rámci původu zakrslého berana můžeme uvažovat o více historických datech. Obecně se soudí, že je to plemeno pocházející z Nizozemska z cca padesátých až šedesátých let minulého století (viz dále). Nicméně při hledání králíků podobných dnešním zakrslým beranům jsem v dobovém časopise „Rádce z Předmostí“ narazil na velmi zajímavou informaci. Již v čísle 3/1937 se píše o „trpasličích beranech“ importovaných i do tehdejšího Československa. Z Německa je k nám nemohl dovézt nikdo jiný než p. Bohuslav Folprecht z Dolního Bousova (velký příznivec a propagátor beranovitých plemen obecně), který v tomto čísle podává stručnou informaci o jejich zevnějšku. Ve svém krátkém příspěvku uvádí, že vznikli pravděpodobně křížením hermelínů s jinými plemeny v Německu v příslušné době. Pan Folprecht je k nám importoval v zajímavé žluté barvě a na skenované fotografii č. 1 vidíme pár těchto králíků. Hmotnost těchto králíků je v článku uváděna okolo dvou kilogramů, tudíž relativně velký pokrok na tuto dobu. Tento příspěvek považuji za velmi důležitý v rámci mapování historie zakrslých beranů v cizině i u nás, protože se často opomíjí fakt, že toto plemeno vzniklo již dříve, a dokonce bylo rozšířeno, i když jen omezeně, na našem území. Vzhledem k úmrtí p. Folprechta se však můžeme s jistotou domnívat, že v žilách současných zakrslých beranů již nekoluje krev těchto původních králíků.
V Nizozemsku byly snahy o vyšlechtění miniaturní verze beranovitého králíka v počátku padesátých let minulého století. Jako přední „tvůrce“ zakrslého berana se uvádí p. Adrian de Cock z Tilburgu. Tento chovatel a posuzovatel králíků chtěl vyšlechtit beranovité plemeno malého vzrůstu, které by nemělo takové nároky na chov a prostory jako francouzští berani. Se šlechtěním začal v zimě roku 1949. Křížil mezi sebou samce francouzského berana s králicí zakrslého bílého (patrně hermelína). Po třech neúspěšných pářeních až napotřetí získal hnízdo s šesti mláďaty – žádné z nich však nemělo svěšené uši. Poté na jednu takovou kříženku připářil anglického berana. S tímto spojením měl větší úspěch – vyskytla se mláďata se vzpřímenýma ušima, s jedním uchem stojícím a druhým visícím a jedna samice již oboustranně klapouchá. Později opět přikřížil zakrslé králíky pro korekci hmotnosti. V lednu roku 1964 již měl zvířata odpovídající jeho představě. Ve stejném roce své nové plemeno poprvé vystavil v počtu čtyř kusů v Nizozemsku na výstavě a došlo k uznání plemene. Do Anglie se první „Holland Lops“ (někdy známí jako „Dwarf Lops“) dostali z Nizozemska v roce 1969. Na britských ostrovech jsou známí jako „Miniature Lops“. Do Ameriky se plemeno poprvé dostalo v roce 1974 prostřednictvím p. Alecka Brookse III. (a jeho rodičů) z New Yorku přímo od šlechtitele A. de Cocka, který jim zajistil samce a dvě králice.
U nás se o vyšlechtění zakrslého berana pokoušel p. Jiří Schönfelder z Olovnice v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ten v roce 1976 dodal na Celostátní výstavu mladých králíků v Děčíně první dva divoce zbarvené jedince. Tito pocházeli z křížení zakrslých divoce zbarvených a francouzských beranů. V pozdějších letech se vyštěpovaly i další barevné rázy – např. žlutí, madagaskaroví, činčiloví, bílí červenoocí anebo různí strakáči. V roce 1985 však s chovem králíků skončil. Současná populace zakrslých beranů v ČR tak pochází jednoznačně ze zahraničních chovů. S pádem „železné opony“ se počátkem 90. let začalo provádět masivní importování plemen a rázů u nás do té doby známých jen z cizojazyčné literatury. Dovozy byly nejznatelnější v průběhu devadesátých let a počátkem milénia. V současné době importování obecně spíše kulminuje či klesá. Především z Německa a Nizozemska byly dovezeny zajímavé a atraktivní rázy.
Zevnějšek
Zakrslý beran (ZB) je plemeno zakrslého tělesného rámce vážící 1,5 až 2 kilogramy. Upřednostňováno je však rozmezí 1,50 až 1,75 kg, protože ZB mají poměrně velkou tendenci k případnému přerůstání (zapříčiněnému zejména nesprávnou krmnou dávkou a krmením). Trup je kratší, zavalitý a široký v celém průběhu. Končetiny jsou silné a efektivní je, když králík na výstavě předvede polovysoký postoj. Krk je neznatelný. Hlava je typická „beraní“, tedy kratší, kulatá, široká v celém profilu a s výraznými skráněmi – zejména u samců. Rozpětí uší je 22 až 28 cm, přičemž silné boltce jsou podkovovitě svěšené a mají otvory obrácené ke skráním. U kořenů uší jsou zřetelné hrboly, tzv. korunky. Srst je normální, dlouhá asi 2 centimetry, pružná a velmi hustá v podsadě. Barevné rázy jsou velmi pestré a zahrnují celobarevné, kresebné či strakatostní varianty. Právě ZB bývá na velkých výstavách plemenem s největším počtem vystavených rázů. Barva podsady – případně mezibarvy – odpovídá danému barevnému rázu.
Rozšíření v ČR
U nás je zakrslý beran vysoce populárním plemenem, osobně bych si troufnul tvrdit, že nejvíce rozšířeným vůbec, a to jak v organizovaných drobnochovech (pod Českým svazem chovatelů – ČSCH), tak u laické veřejnosti, kde je velmi oblíbený jako tzv. „pet“ zvíře. Drtivá většina zakrslých beranů je navíc velmi klidného temperamentu, a tak si ZB často pořizují rodiče pro své děti či se plemene využívá v rámci tzv. zooterapie. Jeho vzhled je velmi sympatický a pro své svěšené uši je velmi přitažlivý. V rámci čistokrevného chovu a vystavování je zakrslý beran předváděn již na skoro každé (i menší) výstavě. Na republikových akcích bývá pravidelně vystaveno více než dvě stovky zvířat asi ve dvaceti rázech. Nejvíce je oblíben ZB divoce zbarvený (ZBdiv), černý (ZBč), činčilový (ZBči), bílý červenooký (ZBbčo), bílý modrooký (ZBbmo – foto č. 2), madagaskarový (ZBmad) či modrý (ZBm). Méně se vyskytují žlutí (ZBž) nebo havanovití (ZBhav) či bílopesíkatí černí, resp. modří (ZBBíč – foto č. 3, resp. ZBBím). Z kresebných rázů se u nás nejvíce chová ZB rhönský (ZBRh), méně japanovitý (ZBjap) či ZB siamský žlutý, resp. modrý (ZBSiž, resp. ZBSim) anebo kuní hnědý, resp. modrý (ZBKuh, resp. ZBKum – foto č. 4), případně ještě ruský černý (ZBRč). V rámci strakatostí je u ZB povolen pouze plášťový podtyp tzv. anglické strakatosti (viz minulý seriál v časopise Fauna), nicméně u „pet“ zakrslých beranů jsem měl možnost vidět jedince také s holandskou strakatostí (a to někdy i velmi zdařilou). U čistokrevných chovů na výstavách vídáme zakrslé berany strakáče (obecně zkratka ZBstr), divoce zbarvené (ZBstrdiv – foto č. 5), madagaskarové (ZBstrmad), černé (ZBstrč) či činčilové (ZBstrči – foto č. 6). Kromě ZB strakáčů s anglickým typem strakatosti jsou u nás uznáni i ZB s tzv. hototskou kresbou (ZBHb), kteří se u nás začínají teprve více rozšiřovat.
Největší výběr zakrslých beranů (a obecně všech zakrslých plemen) bývá na speciálních výstavách Klubu chovatelů zakrslých králíků. Členem tohoto klubu se může stát každý člen Českého svazu chovatelů (tj. zájemce o vstup do klubu musí být již řádným členem v nějaké místní, tzv. základní organizaci ČSCH). Členství ve speciálních klubech (obecně) je určitou nástavbou pro chovatele – členy ČSCH a v Klubu chovatelů zakrslých králíků je registrováno 51 chovatelů. V letošním roce se speciální (a nejspíše i celostátní) výstava zakrslých králíků bude konat ve dnech 3.–4. 11. v prostorách Základní organizace ČSCH Tečovice. Jedná se o periferii města Zlína, kam se nyní dá poměrně pohodlně dojet po dálnici. Předpokládá se účast asi 400 a více zakrslých králíků, přičemž poslední roky byla více než polovina z tohoto počtu tvořena právě zakrslými berany. Kontaktní informace i předběžný počet přihlášených zvířat se případní zájemci dozvědí na www.zakrslykralik.unas.cz.
Zajímavosti
Zakrslý beran je sice řazen k zakrslým plemenům, avšak není typickým „zakrslíkem“. Vzrůst u ZB není podmíněn kvalitativně, jako je tomu naopak v případě např. hermelínů, zakrslých barevných či třeba zakrslých rexů. V rámci chovu zakrslých beranů se proto nevyštěpují tzv. recesivní homozygoti (dwdw), kteří jsou přirozeně méně vyvinutí a hynou zpravidla do týdne po porodu. Osobně chovám zakrslé berany více rázů od svých asi třinácti let a za jedenáct let se mi v chovu nikdy podobní jedinci nevyštěpili. Další zajímavostí jsou u ZB jedinci s rexovitou anebo saténovou srstí (či dokonce obojí dohromady). Tito sice nejsou uznanými plemeny, ale jako „pet“ králíci se u nás vyskytují. Podobně je tomu i u zakrslých beranů teddy, kteří mají dlouhou a hebkou srst a obecně se šlechtí na maximálně klidnou povahu.
