Vejce nad zlato – 2. část, O krmení drůbeže

Jistě mi dáte za pravdu, že odpovídající výživa patří k tomu nejpodstatnějšímu, co musíme my chovatelé svým zvířatům zajistit. Správná výživa je to, co podpoří užitkovost tím správným směrem, co vytvoří u našich zvířat odpovídající kondici, ovlivní jejich zdravotní stav. Také náklady na krmiva představují podstatnou část investic do chovu. Proto se právě výživě budeme věnovat v tomto seriálu.

Než se pustíme do vlastního sestavování krmné dávky, podívejme se, jak je drůbež krmiva schopna zpracovat, „jak to v ní funguje“, co všechno může ovlivnit příjem krmiva a jeho využití. Kuři jsou všežravci, živí se především rostlinnou potravou, důležitým doplňkem je potrava živočišného původu. Mají krátké trávicí ústrojí. V porovnání s jinými zvířaty je délka střev u slepice pouze pětkrát delší než délka těla, kdežto např. u prasat jsou střeva patnáctkrát delší, u skotu dokonce dvacetkrát delší než délka těla. Výměna živin u drůbeže musí probíhat velmi intenzivně. V porovnání se savci jsou rychlejší jak trávicí procesy, tak vstřebávání a využívání živin, činnost mikroorganismů v trávicím ústrojí má výrazně menší význam. To se projeví zejména ve využití hůře stravitelných krmiv. Pokud jich zařadíme do krmné dávky nepřiměřeně velké množství, nejenže je drůbež nevyužije, ale zhorší se i využitelnost ostatních krmiv. Při sestavování krmných dávek musíme pamatovat i na to, že drůbež poměrně rychle roste a v krátké době dospívá. Zabezpečit musíme dostatek živin jak pro růst, tak pro produkci. Dokonalá výživa má význam i pro biologickou hodnotu vajec určených k líhnutí. Složení krmné dávky se značnou měrou podílí na snášce, oplozenosti vajec, líhnivosti a životaschopnosti mláďat. Také to, jak drůbež krmivo přijímá, závisí na jeho kvalitě, popř. době a způsobu podávání. Drůbež se při hledání potravy řídí především zrakem a hmatem, méně využívá chuť, téměř se neorientuje pomocí čichu.

Zrak

Pro to, aby slepice mohly krmivo najít pomocí zraku, je potřebné světlo. Množství přijatého krmiva a tím i přírůstky a produkci vajec výrazně ovlivňuje doba, po kterou zvířata mohou zobat. Důležitá je tedy délka světelného dne. Vzdálenost vnímání drůbeže zrakem je krátká, tomu musí odpovídat i rozmístění krmítek a napáječek. Zejména v prvních dnech života by měly být napáječky i krmítka snadno dosažitelné. Délce světelného dne, krmítkům a napáječkám bude věnována zvláštní kapitola. Oči ptáků jsou podstatně větší než oči savců. Hmotnostní poměr očí a mozku je u nich 1:1. Zorné pole je díky postrannímu postavení očí široké. Oko domácích ptáků je ploché, má krátkou optickou osu, což umožňuje jen omezené zaostřování. Vidění drůbeže na krátkou vzdálenost je ostré, dobře rozeznává velikost částic. Přednost dává větším částicím krmiva, ty malé sezobává až nakonec. U sypkých směsí je potřebné dokonalé promísení. Pokud jsou promíchány nedokonale, drůbež nechává malé části směsi bez povšimnutí. A právě nejmenší částice bývají nejpodstatnější částí směsi. Ideální je krmení granulovanými krmivy, kde drůbež nemůže vybírat, a dostane tak všechno v určeném poměru. Drůbež má také dobře vyvinuté barevné vidění. Přednost dává škále od žluté po červenou, lákavá je pro ni také zelená barva. Můžeme toho využít např. zbarvením krmítek.

Hmat

Hmatem – uchopením krmiva do zobáku – drůbež zjistí především konzistenci krmiva. Uvádí se, že hrabavá drůbež dává přednost hrubším a tvrdším krmivům. Zobák kachen je přizpůsobený k příjímání měkkých částic.

Chuť

V minulosti se obecně rozšířil názor, že ptáci nemají chuť a že chuťový orgán je u nich nedostatečně vyvinutý. Novodobé poznatky to vyvracejí. U některých druhů ptáků, včetně domácích, je chuťový orgán vyvinutý poměrně dobře. Tvoří roztroušené chuťové pohárky na sliznici zobákové a hltanové dutiny, na patře, v okolí vyústění slinných žláz a na hrotu, kořeni i po stranách jazyka. Celkový počet představuje u kachny asi 375, u kura 125–350 a u holuba jen 50–70 pohárků. Ve srovnání ze savci to není mnoho, např. člověk má asi 10 000, králík 17 000 pohárků. Přestože zastoupení chuťových receptorů není velké, hrají společně s hmatovým smyslem významnou roli při získávání potravy. Drůbež rozeznává hořkou, sladkou a kyselou chuť. Kuři dávají přednost nahořklým krmivům před kyselými. Vodní drůbež nahořklá krmiva přijímá méně.

Čich

Čich má drůbež vyvinut velmi slabě a při hledání potravy ho téměř nevyužívá. Zapříčiňuje to, že slepice většinou nejsou schopny rozlišit závadná krmiva.

Sluch

Sluch drůbež k vyhledávání potravy nevyužívá. Optimální sluchové vnímání u ptáků je v rozsahu frekvence 1 000–6 000 Hz.

Trávicí ústrojí

Podívejme se na trávicí soustavu drůbeže. Začátkem je zobák a zobáková dutina. Ptáci nemají zuby, a tak musí být mechanické trávení řešeno jinak. Potrava je přijímána právě pomocí zobáku a jazyka. Tvrdý zrohovatělý zobák je přizpůsoben k zachycování drobných částic krmiva a k rozmělňování a trhání větších kusů krmiva. Mechanickému rozmělňování potravy pomáhá i dobře vyvinutá svalovina krku. Jazyk slouží také k rozlišení potravy a k jejímu posunu do dalších částí trávicího traktu – do hltanu a jícnu. Slinné žlázy, které u savců napomáhají trávení cukrů, jsou u drůbeže jen málo vyvinuty a produkují malé množství slin. Potravu provlhčují a obalují, usnadňují tak její polykání. Drůbež přijímá potravu v libovolné poloze hlavy, ale vodu pije se zvedáním hlavy. Jícen u hrabavé drůbeže má vole. U vodní drůbeže plní funkci volete rozšíření jícnu. Je-li svalnatý žaludek prázdný, potrava ve voleti nezůstává a přechází ihned do žaludku. Také voda se ve voleti nezdržuje, ale přechází přes žaludky rovnou do střev. Vole a jícen jsou roztažitelné, plní funkci zásobárny potravy. Ve stěně volete jsou sekreční buňky, které vylučují hlen. Potrava se ve voleti zvlhčuje a bobtná, což usnadní její další chemické a mechanické zpracování. Částečně se natravuje enzymy krmiva a bakteriální činností. Trávení napomáhají i pohyby volete, probíhají po dvou až patnácti s jedno- až čtyřicetiminutovými intervaly. Doba, po kterou je potrava ve voleti, závisí především na naplnění žaludků, množství a konzistenci krmiva, obsahu vlákniny. Při krmení drůbeže sypkou směsí nebo granulemi, které se rychle rozpouštějí, se vole vyprazdňuje rychle. Naopak zrno nebo zelená hmota vydrží ve voleti delší dobu. Stěny prázdného volete jsou ochablé, v jeho horní části se může nacházet vzduchová bublina. U hus a kachen přechází rozšířenina jícnu plynule do žláznatého žaludku. Drůbež má dva žaludky. Do prvního z nich – žláznatého – ústí jícen. Žláznatý žaludek je stejně široký jako jícen, ale má mnohem širší stěnu. Potrava se v něm nezdržuje, hned přechází do svalnatého žaludku. Potrava se netráví, jen se k ní přimíchává žaludeční šťáva. Šťáva se začne vylučovat po podráždění žaludku procházející potravou. Obsahuje především pepsin, HCl a mucin. Její množství a chemické složení se mění zejména podle věku, vlastností a množství krmiva, fyziologického stavu drůbeže. Vylučování žaludeční šťávy je podporováno zejména bílkovinami z přijatého krmiva. Potrava dále přechází do svalnatého žaludku, ten nevylučuje žádné trávicí šťávy. Potrava se zde narušuje mechanicky a promíchává se. Pro důkladné rozmělnění potravy je potřebný grit nebo písek. Začínají se trávit bílkoviny. Svalnatý žaludek s dvanácterníkem spojuje vratník. K nejintenzivnějšímu trávení dochází ve dvanácterníku, první části tenkého střeva. Druhou, nejdelší částí tenkého střeva je lačník, na něj navazuje kyčelník. Trávení pokračuje v tenkém střevě, slepých střevech a v tlustém střevě. Podobně jako u savců působí na trávenou potravu ve střevech drůbeže žluč, pankreatická šťáva a střevní šťáva. Slinivka břišní je žláza s vnitřní i vnější sekrecí. U kura a holuba má dva vývody, u husy a kachny tři – ty ústí do dvanácterníku. Slinivka produkuje pankreatickou šťávu, ve které jsou enzymy pro trávení všech základních složek krmiva. Játra vylučují do trávicí trubice žluč. Žluč je důležitá při trávení tuků, emulguje je na drobné kapénky, které jsou dále přístupné enzymům. Vzhledem k celkové hmotnosti těla jsou játra u ptáků mohutně vyvinutým orgánem. U husy představují až 3,6 %, u kachny 4,1, u kura 2,3 a u holuba 2,6 % celkové hmotnosti. Mají velmi dobrou regenerační schopnost. Slepé střevo, které má u ptáků velký význam zejména pro mikrobiální trávení, není u všech druhů vyvinuto stejně. Některé druhy slepé střevo vůbec nemají, některé mají dokonce tři. Slepice mají dvě slepá střeva dlouhá 1–25 cm, husy 22–34 cm, kachny 10–20 cm. Ve slepých střevech se vlivem enzymů bakterií zpracovává vláknina. Rozštěpené látky se mohou ihned vstřebávat. Slepá střeva vyúsťují do tenkého střeva na jeho přechodu do střeva tlustého. Tlusté střevo drůbeže je krátké a pokryté klky. Natrávená potrava se zde vstřebává. Poslední částí tlustého střeva je konečník, ten ústí do kloaky. Kloaka je vyústěním jak trávicí, tak vyměšovací a rozmnožovací soustavy.

Spotřeba krmiva

Také množství spotřebovaného krmiva není jednoznačné. Závisí na velikosti zvířat, na okolní teplotě (v zimě spotřebují více energie, a tím i krmiva na udržení tělesné teploty), délce světelného dne (čím delší, tím déle mohou přijímat krmivo). Na spotřebu krmiva má vliv i zatížení zvířat a možnosti výběhu. Větší spotřebu budou mít dobré nosnice, malou naopak např. kvočny. Tam, kde si slepice mohou část potravy „dosbírat“ ve výběhu, bude určitě potřeba dodaného krmiva menší. Dospělé slepice sezobou 30–100 g krmiva za den. Volně pasoucím se slepicím se doporučuje dávat krmivo na večer do kurníku, popř. pod přístřešek. Potřeba jednotlivých součástí krmiva je různá podle věku, užitkovosti i zaměření. Čerstvě vylíhlá kuřata krmíme jinak než kuřice, ty mají jinou potřebu než nosnice produkující konzumní vejce. Krmení musíme přizpůsobit, i pokud sbíráme vejce násadová. Na jednotlivá krmiva, stanovení potřeby živin pro drůbež a sestavování krmných dávek a techniku krmení se podíváme příště.