Kůň v pohodě Díl 30.: Tréninkové tipy do přírody
Příroda, členitý terén nabízí nepřeberné možnosti zlepšování fyzické kondice koně, ale i jeho přiježděnosti, obratnosti či poslušnosti. A přitom bývá takové ježdění mnohem zábavnější, koně mají venku často „lepší motivaci“, větší chuť jít dopředu a pracovat. A ani jezdec neotupí neustálým kroužením dokola po jízdárně. Mám pro vás pár tipů, jak využívat to, co vám vaše okolí nabízí:
Stezky, pěšiny, polní cesty, okraje cest
Doprava a doleva je vidět ohraničení, před vámi je prostě jasně vyznačená cesta vpřed. Tyto cestičky jsou většinou hliněné, někdy travnaté, jindy přikryté napadaným jehličím či listím. Podle toho je můžete využít ke krokování, nebo k rychlejšímu chodu. Koně většinou po cestách chodí rádi, je to pro ně přirozené. Neuhýbají do stran, takže ani horším jezdcům nečiní potíže udržet je ve správném směru. Co můžete na těchto cestičkách nacvičovat?
– Rozpohybování koní na začátku vyjížďky, tedy vykrokování či vyklusání na volnějších otěžích. Stejně tak vykrokování koní po práci.
– Přechody. Nemusíte si hlídat směr, pouze ovlivňujete tempo svého koně. Přechody jsou úžasným cvikem nejen na poslušnost, ale i na sílu zádě koně. Zpočátku můžete přechody provádět pozvolna, později můžete po koni chtít přechody okamžité, náhlé zrychlení a bleskurychlé zabrzdění na nejjemnější pomůcky.
– Stranové chody, například ustupování na holeň, dovnitř plec, dovnitř záď, pokud je cesta širší, pak i překroky. Výhodou je zde to, že vás okraj cestičky dobře vede, stejně tak i vašeho koně. Vy se můžete soustředit pouze na rychlost pohybu a stranovou práci. Podle tvrdosti cesty můžete pracovat v kroku, ale i klusu či přechodech.
Ale cesty mohou nabízet i jinou zábavu:
– Pokud vede cesta mírně do kopce, je úžasná pro táhlé klusovky či cvalovky, pro nadýchání koně. Takové místo často mírně zbrzdí příliš utíkající koně, především tehdy, když je cesta lemovaná stromy.
– Jsou-li na cestě kořeny, větve či menší klády, můžete s koněm procvičovat obratnost, skoro jako přes kavalety. Pokud je všechno přehledné, povrch cesty měkký, lze si přes tyto přírodní překážky také skočit.
– Louže na cestě jsou úžasnou přírodní překážkou, kterou s koněm budete překonávat a tím procvičovat jeho poslušnost i obratnost. Pokud je cesta širší, můžete mezi kalužemi kličkovat. Louže ale mohou sloužit jako výborný optický bod pro provedení přechodu; například ke kaluži doklusat, přejít do kroku, kaluž přebrodit krokem, za ní zase naklusat…
Než však vstoupíte na pěšinu či jakoukoli jinou cestičku a cestu, uvědomte si několik potenciálních problémů a omezení:
– Pokud je cesta tvrdá nebo jsou na ní kameny, přecházejte tento úsek pouze krokem, bez ohledu na to, jestli je kůň bosý, nebo okovaný. Chráníte tím nejen jeho kopyta, ale i klouby, šlachy, kosti, svaly. Klusat a cválat se má pouze po pružném rovném povrchu!
– Totéž platí i v případě, že je cesta blátivá. Může klouzat! Dávejte pozor i na podmáčená místa, abyste se na nich nepříjemně nezabořili.
– Pokud jsou na cestě vyjeté hluboké koleje, také zvolněte tempo, abyste svému koni nezpůsobili zdravotní poškození.
– Zachovávejte dobré sousedské vztahy, a když jezdíte po cestách, snažte se je nezničit. V období mokra choďte pouze po jednom kraji, ve svých stopách, abyste cestu nerozšlapali. Především v příměstských lesích si budete rozšlapáním pěšin vyrábět zbytečně a právem nepřátele!
– Respektujte soukromé pozemky, a to i cesty. Lepší je se majitele zeptat a domluvit se na průchodu. Respektujte také značky, ať už se jedná o zákaz vjezdu či označení pěší zóny; nemáte tam s koněm co dělat.
– Pokud jezdíte po trávě vedle cesty (silnice), dávejte velký pozor, zda tam nejsou odpadky, díry či jiné nebezpečné předměty. Může se stát, že svému koni nebo sobě těžce ublížíte.
Louky, strniště a jiné širé pláně
Cválat po louce s rozevlátou hřívou (i vlasy) je jistě sen mnoha mladých romantických jezdkyň. Skutečně travnaté plochy mohou velice dobře sloužit k tréninku koní i k jejich přiježďování. Co se dá na takových prostorách dělat?
– Pokud je louka poměrně rovná, dá se po jejím okraji jezdit dokola, například klusem či cvalem tehdy, když potřebujete koně nadýchat a okolní cesty nejsou dostatečně dlouhé, jsou příliš tvrdé nebo vedou do a z kopce.
– Okraj louky je zároveň dobrým optickým vodítkem pro koně a lze ho použít například k jízdárenských cvikům, projížděním kruhů, přechodů či k práci na dvou stopách.
– Pokud si na protějším okraji louky vyhlédnete nějaký viditelný bod (strom, stožár…), můžete se učit jezdit napříč loukou rovně, bez kličkování. Můžete takto procvičovat rovné čáry „od bodu k bodu“ skoro jako na drezurním obdélníku.
– Louku lze samozřejmě použít jako jízdárnu nebo jako místo procvičování sprintů, náhlých změn rychlosti či směru v rámci posilování koně a zlepšování jeho obratnosti.
– Pokud je louka do kopce, můžete trénovat záď koně, například rázným klusem nebo cvalem do kopce. Zpátky dolů můžete jít krokem, aby si kůň „odfouknul“.
– Výborné jsou tyto plochy, pokud je zasněží. Několik centimetrů sněhu dobře tlumí nárazy a vyšší sněhová pokrývka je pro koně dost slušnou posilovnou.
I na loukách či jiných rovných plochách musíte dbát na několik pravidel:
– I zde je nutné se nejdříve zeptat majitele, zda tuto plochu vůbec smíte využívat.
– I když máte svolení, jezděte v období mokra skutečně jen po okrajích louky a co nejpomaleji, abyste neudělali díry.
– Rozhodně nejezděte po louce, na které je již vysoká tráva; pokud je poválená, bude se špatně sekat a majitel vám nepoděkuje.
– Dávejte pozor, kam šlapete. Především na neznámých místech můžete koně snadno navést do díry, mokřiny apod. Dokonce i na známých místech se mohou najednou objevit díry, například po hraboších.
– Nikdy nejezděte po polích, která jsou upravená a na kterých jsou zaseté plodiny. Pokud musíte polem projít, pak jeďte skutečně úplně po kraji. Nejlepší je, pokud se domluvíte s majiteli polí, jestli smíte využívat například koleje po traktorech nebo jestli smíte jezdit po strništích.
Dávejte pozor na oranice či hluboké povláčené plochy; můžete svému koni poškodit šlachy a klouby!
Kopečky, svahy, náspy či příkopy
Tyto šikmé plochy jsou výborným prostředkem pro práci s koněm, a to hned v několika směrech:
– Prudší svahy jsou výbornou posilovnou břicha a zádě koně, pokud je vycházíte přímo nahoru krokem nebo cvalem. Myslete na to, že mají být krátké, ideálně pouze pět (u trénovaného koně až asi deset) kroků či cvalových skoků.
– Krátké kopečky dolů posilují předek koně a mají se scházet krokem.
– Náspy či příkopy nebo podobné svahy lze vyskakovat nahoru nebo seskakovat dolů. Dávejte vždy pozor na to, kam kůň dopadne, neměla by to být tvrdá cesta nebo naopak hluboký povrch či bláto. Můžete je využívat i tak, že například vyjedete/vyskočíte násep nahoru, otočíte koně a sejdete/seskočíte ho dolů.
Většina náspů či mezí koncem jara zaroste neproniknutelným „šáším“ – roštím, kopřivami, lopuchy apod. Bohužel s tím často končí jejich využitelnost, protože koním není příjemné v takto nepřehledném terénu jezdit, o nebezpečí, že šlápnete do něčeho ostrého nebo skončíte v díře, ani nemluvě.
Nejste tady sami
Pamatujte si, že v přírodě nejste sami! Je nutné dodržovat zákony (například nejezdit mimo lesní cesty!) a hýčkat si dobré „sousedské“ vztahy tím, že nebudete bez svolení jezdit po cizích pozemcích, ničit cesty, louky, pole či jiné části naší krajiny.
Pokud potkáte v přírodě jiné sportovce, například cyklisty, běžce, běžkaře nebo i maminky s kočárky či pejskaře, vždy s koněm zpomalte, udělejte místo, pozdravte. Budete se divit, jak takové příjemné chování z vaší strany prosvětlí vzájemné vztahy s okolím a možná vám i umožní dělat věci či využívat prostory, o kterých by se jiným koňákům ani nesnilo!
