Ptačí svět delty Okawanga a papoušci Meyerovi
Okawango
Botswana je vnitrozemský jihoafrický stát obklopený Namibií, Jihoafrickou republikou, Zimbabwe a Zambií. Celých sedmdesát procent rozlohy této liduprázdné země tvoří poušť Kalahari. Vláhy se dostává jen její severní části, kde se na sedmnácti tisících čtverečních kilometrech rozprostírá delta řeky Okawango. Řeka pramení v angolské vysočině Bie, kde nese název Kubango. Na hranicích s Namibií přebírá jméno Kawango a po opuštění Capriviho pruhu pokračuje v Botswaně jako řeka Okawango. Celá severní oblast Botswany je téměř dokonalá rovina (maximální sklon je 0,01 %!). Řeka se zde rozlévá do širokého okolí a vytváří zde jedinečný ekosystém tvořený nepřehlednými zálivy, kroutícími se kanály a nedostupnými ostrovy. Širokými travními porosty se vinou čiré říčky s písčitým dnem a vodní hladinou pokrytou krásnými lekníny mnoha barev. Kanály lemují nekonečná papyrusová bludiště, na četných ostrůvcích se tyčí vysoké palmy a mohutné solitérní baobaby. Husté mopanové háje se střídají se savanou. Výjimečný ráz této nepřístupné krajiny se navíc i vlivem četných místních srážek neustále mění. Pouhá tři procenta z mnoha milionů kubíků vody přiváděné do delty odtékají dál směrem na jih. Tečou pouští Kalahari 300 km až do jezera Xau. Tento odtok je pro život v deltě určující, neboť stačí pro odvod usazujících se solí. Jen díky tomu se dosud delta Okawanga nestala solnou pánví a je dodnes jedním z míst s největší koncentrací zvěře na světě. Spodní vody i dostatečné místní srážky jsou blahodárné pro 1 060 rostlinných druhů vyskytujících se v této oblasti. Kromě více než 70 druhů ryb, desítek druhů obojživelníků a plazů a 32 druhů savců zde žije 650 druhů ptáků.
Vodní ptáci
Na stále zelených pláních v deltě Okawanga se zdržují obrovská stáda velkých kopytníků. Sloní stáda jsou zde nejpočetnější v celé Africe, kaferští buvoli zde dorůstají úctyhodných rozměrů, hroši a krokodýli obývají snad každou „kaluž“, dlouhé krky žiraf vyčnívají z mopanových hájů a rozvodněné cesty křižují stáda vodušek, kudu, pakoní a jiných antilop. V Okawangu se vyskytuje značné množství velkých šelem, zejména lvů, hyen a gepardů, ale početní jsou zde i servalové, leopardi a psi hyenovití. Oblast je však především opravdovým ptačím rájem. Nejpočetnější skupinu zde tvoří ptáci vodní. Snad na žádném jiném místě Afriky není tak velká koncentrace nesytů, kolpíků, zejozobů, kladivoušů, čápů, ibisů, bahňáků, zobounů, jeřábů, volavek, ledňáčků a dalších ptačích druhů zdržujících se poblíž vodní hladiny. Při pozorování vodních ptáků mě kromě krásy čápů sedlatých velmi zaujalo chování zejozobů afrických. Tito ptáci se živí hlavně velkými plži, k jejichž dobývání z ulit mají uzpůsobený tvar zobáku. Tuto potravu často sbírají v mělké vodě, ale pro ryby se dokážou potopit i do větší hloubky. Pozoroval jsem tyto ptáky, jak se z velké výšky vrhají za kořistí do vody podobně jako pelikáni. Zajímavé bylo také pozorování páru kladivoušů afrických při stavbě hnízda. Tito ptáci, jejichž hlava má tvar kladiva, si v korunách stromů budují největší ptačí hnízda. Velkým zážitkem je pozorování lovících volavek černých. Brodí se v mělké vodě a pod roztaženými křídly nabízejí stín malým rybkám. Ty se zde ukryjí před slunečními paprsky a stanou se snadnou kořistí volavek. V deltě však žije také obrovské množství ptáků plodožravých a hmyzožravých, jako jsou mandelíci, vlhy, zoborožci, kukačky, turakové, timálie, bulbulové nebo vousáci. Nejčastěji jsem pozoroval vousáky obojkové, kteří se zde vyskytují ve formě červenohlavé a vzácně i žlutohlavé. Žije zde jedna z největších kukaček, až padesát centimetrů velká kukačka měděná. Vyskytuje se zde také mnoho druhů astrildů, snovačů a dravců, ale žije zde jen jeden druh papouška. Tím je Papoušek žlutotemenný (Meyerův).
Papoušek žlutotemenný (Meyerův)
Pozorování a fotografování tohoto druhu bylo pro mě v ptačím světě Okawanga největší výzvou. Tito ptáci, podobně jako všichni afričtí papoušci, jsou velmi obezřetní a plaší. Nejčastěji je prozradí jejich křik při rychlém přeletu, obvykle poměrně nízko nad zemí. Jen v tu chvíli se také ukáže sytě žlutá barva jejich křídel. Po usednutí na keře a stromy se okamžitě stávají neviditelnými. Ačkoliv jsem malá hejnka nebo i jednotlivé páry pozoroval relativně často, nedalo se k nim přiblížit. Jedoucího auta si téměř nevšímali, jakmile jsme se ale přiblížili na vhodnou vzdálenost a zastavili, okamžitě odlétli. Udržovali si stále dostatečný odstup znemožňující fotografování, ale snadné bylo alespoň jejich pozorování dalekohledem. Nejčastěji jsem je pozoroval při požírání mladých lístků a květů na nízkých akáciích, výjimečně při sběru potravy na zemi a jedenkrát jsem byl svědkem útoku jestřába na hnízdící pár. Papoušek žlutotemenný se v Botswaně vyskytuje ve dvou poddruzích, přičemž ani jeden z nich nemá žlutě zbarvené temeno hlavy. Jsou to papoušek žlutotemenný jihoafrický (Poicephalus meyeri transvaalensis), který má jen tenký žlutý pás těsně nad očima, a papoušek žlutotemenný damarský (Poicephalus meyeri damarensis), kterému žlutá barva na hlavě zcela chybí. V oblasti Okawanga se nachází hranice těchto dvou poddruhů, dochází zde k jejich křížení a vzniku přechodné formy obou subspecií. Pozorování divoce žijících zvířat patří k obrovským zážitkům, pozorování afrických papoušků v divoké přírodě patří k zážitkům nejvzácnějším.
