Knabstrupský kůň
Historie
Knabstrupští koně jsou zřejmě vzdálenými předky appaloos, o skvrnitých koních se dozvídáme již z jeskynních maleb v Lascaux a Péche Merle. Ty dokazují, že geny pro skvrnité zbarvení byly přítomny už u pravěkého koně a migrací zvířat se rozšířily do celého světa. Když pak byli koně domestikováni, tyto geny se u nich stále vyskytovaly a mohly být posíleny cíleným šlechtěním. Dánsko – země Vikingů, vynikajících mořeplavců, mělo však i výborné chovatele koní. Dochoval se dopis francouzského kněze francouzskému králi ze 12. století, ve kterém uvádí: „Dánové mají k dispozici výjimečné stádo koní, kteří překonávají všechno, co jsem až dosud viděl …“ V kostele ve Skibby, nedaleko panství Knabstrup Hovedgaard, jsou nástěnné vlysy znázorňující tři mladé prince, kteří jedou na skvrnitých koních. Tyto vlysy nesou název „Memento Mori“ (pamatuj na smrt), varování před vším světským, které se stejně časem obrátí v prach. Skvrnití koně tehdy symbolizovali bohatství, aroganci a „joie de vivre“ – užívání si života. Když do Dánska přišla v roce 1536 reformace, majetky šlechty připadly koruně. V této době král Frederik II. založil královský hřebčín ve Frederiksborgu. Během panování jeho syna, krále Christiana IV., se královský dvůr stal přehlídkou dosud nevídané honosnosti a to vyžadovalo také patřičně atraktivní koně. V roce 1662 pobýval král Christian na dvoře Krále slunce – Ludvíka XIV. Tento rozmařilý panovník byl velikým milovníkem skvrnitých koní a nechával se na nich často portrétovat. A tak se zřejmě skvrnití koně dostali i do Dánska poté, co se v nich zhlédl i Christian IV. Kupci z celého světa přijížděli na každoroční aukce ve Frederiksborgu, aby nakoupili pro krále a šlechtice jedinečné dánské koně. V roce 1683 byl do hřebčína ve Frederiksborgu zakoupen černý španělský hřebec Superbe, který pocházel z nejlepšího chovu v Jerez de la Frontera. Chovatelé si od něj slibovali zlepšení chodů frederiksborského koně, aby byl využitelný pro klasickou vysokou drezuru. Tento hřebec očekávané předpoklady splnil a založil linii, ze které později vznikl knabstrup. Dnes téměř všichni současní knabstrupové pocházejí z linie založené tímto hřebcem díky jeho pokračovatelům – zakladatelům tří významných linií. Těmi jsou: The Silverking, Hermolin a Hugin. V roce 1812 byla přímým potomkem Superba nakryta klisna Flaebe, o jejímž původu jsou různé teorie. Jisté je, že se z tohoto spojení narodil v roce 1813 hřebeček Flaebe a jeho matka se stala prapředkem knabstrupských koní. Srst této klisny měla tolik barev, že bývala často žertem označována jako „zelená“. Byla tmavě červená s bílou hřívou a ocasem, tělo bylo bíle prokvetlé, záď byla hnědá s bílou dekou. Bíle narození, stejně tak jako skvrnití koně byli zařazováni do výcviku v dvorní jezdecké akademii na zámku Christiansborg, uplatňovali se jak ve vysoké drezuře, tak jako atraktivní koně kočároví. Když skončil královský hřebčín na zámku Frederiksborg, přešel chov pod veřejnou správu. Frederiksborský kůň se začal využívat v zemědělství a knabstrupové byli nejčastěji využíváni k tahání lehkých kočárů. V období mezi válkami byl pozměněn chovný cíl – byli zapotřebí těžší jedinci, kteří by zastali práci v zemědělství, a tak byl vyšlechtěn o něco těžší typ knabstrupa. Když tyto nároky po 2. světové válce pominuly, docházelo ke křížení s plnokrevníky a teplokrevníky. Výsledky však nebyly optimální. Jiní chovatelé se snažili zachovat původního klasického jezdeckého koně s atraktivní barvou a tito koně nacházeli široké uplatnění v cirkusech. Když opadl zájem o tento druh umění, stal se knabstrup téměř zapomenutým plemenem.
Popis plemene
Ideálního knabstrup ve své skutečně čisté podobě už neexistuje a změnil se i frederiksborský kůň, z něhož se knabstrupové vyvinuli. Parametry chovu jsou poměrně široké, větší důraz je kladen na barvu než na stavbu těla, což je samozřejmě dáno i poptávkou po atraktivní barvě.
Dnes v Dánsku rozlišují čtyři typy se samostatnými standardy – sport, klasik, pony a miniaturní pony. Knabstrupský pony se dělí do tří kategorií: první 140,1 až 148,0 cm v kohoutku, druhá 130,1 až 140,0 cm v kohoutku, třetí 105,0 až 130,0 cm v kohoutku. Miniaturní pony musí mít výšku do 104 cm při zachování typických znaků knabstrupského koně. V německé asociaci barokních knabstrupských koní preferují koně s typickými barokními znaky.
Nejcharakterističtějším znakem je specifické zbarvení – tedy skvrnité, které se však v průběhu života mění a nemá vliv při posuzování koně, zapsáni nemohou být koně strakatí nebo s dekou na zádi. Výška v kohoutku je mezi 148 cm a 160 cm, hlava je výrazná a ušlechtilá, s velkým jasným okem klidného výrazu, krk je dobře nasazený i nesený, lopatka je dlouhá a šikmá, kohoutek dobře vyznačený. Hřbet je silný, bedra krátká a osvalená, záď se mírně svažuje. Končetiny jsou silné, suché a korektně postavené, s dobrou mechanikou pohybu, kopyta mají mít kvalitní rohovinu. Knabstrupský kůň musí být živého temperamentu, dobrého charakteru, přívětivý a ochotný.
Současnost a využití
V roce 1970 vzniká Knabstrupperfornigen for Danmark – KNN, v době vzniku se ale uchovňuje vše, co má atraktivní barvu. Mnoho hřebců nebylo příliš kvalitních, a přesto jim k zápisu stačilo jediné – puntíky. Chovatel Fred Nielsen použil k oživení krve knabstrupů, kterých bylo v té době velmi málo, i tři plemenné hřebce plemene Appaloosa. Plemeno se však stále potýkalo s nedostatkem dobrých chovných jedinců a chovatelé se tehdy rozdělili na dva tábory, jedni chtěli udržet plemeno za pomoci křížení s dánským teplokrevníkem, druzí preferovali příliv krve trakénů a holštýnů. Trakén se nakonec ukázal jako správná volba, díky největší podobnosti s knabstrupperem chovaným na Knabstrupgaardu a Emosegaardu. V dnešní době jsou knabstrupové chováni v Dánsku ve čtyřech typech – jako sport, klasik, pony a miniaturní pony. V Německu tyto koně sdružuje pod svou plemennou knihu organizace Zuchtverbant für Deutsche pferde – ZfDp, která se snaží o návrat k původnímu typu, baroknímu knabstrupovi. Tito koně jsou označováni jako original knabstrupper. Plemeno není využíváno jen pro rekreační ježdění a hobby, ale také pro nejnáročnější jezdecké disciplíny včetně drezury, všestrannosti, parkúru, honů, moderního pětiboje a také pro airs – cviky nad zemí. Stále více lidí podléhá zvláštní kráse těchto koní a pořizuje si je pro různé show či stále oblíbenější barokní ježdění. Skvrnitý impozantní kůň s půvabnou jezdkyní v dobovém kostýmu je vždy atraktivní podívanou.
Knabstrupský chov v Čechách
U nás je zatím minimum chovatelů. První veřejné představení knabstrupských koní absolvovala klisna Conny vom Wethaul a roční hřebeček Mönchshof´s Kleiner Onkel – „Onyx“ v majetku Johany Spáčilové v rámci loňské výstavy v Lysé nad Labem, kde se těšili velkému diváckému zájmu. V únoru letošního roku se narodil první original knabstrupper hřebeček konečně i v Čechách právě z klisny Conny. Navíc s překrásným zbarvením černý tygr, dostal jméno Frederik a přízvisko de Bohemia, aby bylo všem ve světě hned jasné, odkud je. Vzhledem k jeho původu, barvě a neuvěřitelně přátelskému charakteru, pokud se bude vše vyvíjet, jak má, je to v budoucnu aspirant na plemenného hřebce velmi slušných kvalit.
Jeho otec – plemenný hřebec Diabolo, je v chovu poměrně krátce, ale za tu dobu dal již několik překrásně zbarvených a velmi dobře stavěných hříbat. Diabolo je homozygotní hřebec s velmi kvalitním původem, ve kterém naleznete také celou řadu významných předků. Dědečkem Diabola je slavný hřebec Baron aus der schützenden Hand z chovu pana Hackmanna, který je největším a nejvýznamnějším chovatelem knabstrupů vůbec. Samotný Baron dal celkem devět plemenných hřebců a koně z této původové linie si pořídil také známý jezdecký mistr Bent Branderup jako nástupce za svého hřebce Hugina. Baron dosahuje nejen špičkových chovných kvalit, v Německu je i v genové rezervě, zvládá klasickou drezuru až do nejvyšších cviků, ale ovládá také ty nejtěžší prvky vysoké školy a je hojně využíván v jezdeckých show. Bylo by krásné, kdyby šel Frederik de Bohemia v jeho stopách!
Autorka děkuje za spolupráci na článku Johaně Spáčilové.
