Jak a proč dopřát koním péči o zuby
Koňské zuby neustále odrůstají a při vzájemném tření se obrušují. Jelikož domestikovaní koně žvýkají – a tudíž obrušují – méně, je zásah zubaře žádoucí, aby se upravily zuby a jejich okraje, které přerůstají, tvoří ostré hrany nebo háky a působí bolest. Samozřejmě úpravu potřebují také všechny zuby, které jsou nějak problematické a neodpovídají zdravému vývoji.
Horní a dolní stoličky (premoláry a moláry) by měly být při žvýkání v okluzi – rovnoměrně doléhat a třít o sebe celou plochou. Pohyb dolní čelisti by měl být bez omezení, aby mohl kůň dobře žrát a při nauzdění pohodlně přežvýknout. Také je nutné zachovat správný úhel sevření zubů, jelikož horní a dolní stoličky nemají plochu vodorovnou, ale zešikmenou pod určitým úhlem.
Úpravu potřebují i řezáky, protože u nich je okluze důležitá nejen pro přijímání potravy, ale také pro správné fungování v systému komunikace horní a dolní čelisti. Pokud bychom nechali řezáky příliš vysoké, může se stát, že broušené premoláry a moláry zůstanou bez kontaktu. Vybočený či přerostlý řezák také může dělat potíže pohybování čelisti. Problematický je předkus nebo podkus u koní. Zde je pravidelná úprava nutností, protože řezáky se vlivem této anomálie dostanou pouze do částečné nebo vůbec žádné okluze, a tedy mají tendenci neustále přerůstat.
Viz obrázek, jak kůň žvýká.
Čemu věnovat pozornost a kdy
Majitelé koní, trenéři, jezdci a vůbec všichni okolo koní by se měli zaměřit na celkový stav. Pokud kupujete koně, je dobré nechat mu prohlédnout zuby. To o minulosti a celkovém stavu koně hodně napoví. U koní s neurčitým původem nebo bez dokladů lze určit věk (pouze přibližně, protože u každého koně probíhá vývoj a růst zubů odlišně a ne vždy se můžeme řídit „podle tabulek“). Pokud jste si již koně koupili a mnoho o něm nevíte, opět se (kromě jiných vyšetření) doporučuje prohlídka zubů, aby se co nejrychleji odhalily případné potíže a mohlo se koni pomoci.
O koních chovaných ve stájích a o sportovních koních jsem psala minule. Pozornosti by však neměli uniknout ani koně chovaní na pastvinách, i když jsou celoročně venku a žerou, kolik se jim zlíbí. Volnost v podobě nekonečné pastviny totiž kůň, který má bolesti a nemůže žrát, příliš neocení.
Podobné je to s péčí o hříbata a mladé koně. Zaprvé proto, aby se včas odhalily případné anomálie, a zadruhé proto, že mladí koně ve stádě často řeší sociální hierarchii a může dojít k úrazu. Kopnutí do hlavy může být dost silné na to, aby došlo ke zlomenině čelisti, což může mít vliv na růst zubů. Může samozřejmě dojít i k poškození samotného zubu: zlomí se, praskne, uštípne se kousek a utvoří se prostor nebo díra, kde se bude hromadit žrádlo a může dojít k zánětu. Také poranění jazyka může mít vliv na zpracování potravy a celkový stav koně. Ve stádě je vždycky šance, že dojde k nějakému konfliktu a zranění, které zůstane bez povšimnutí. I z tohoto důvodu je pravidelná kontrola zubů doporučována.
Koně v období 2,5 až 5 let vymění 24 mléčných zubů za trvalé. Proto se doporučuje mladé koně pravidelně (nejméně jednou za rok) kontrolovat a upravovat jim zuby, aby se předešlo potížím s tím spojeným (deformace trvalého zubu mléčnou čepičkou, nadměrný tlak a bolest v dásních apod.). Pokud už mají koně zuby pouze trvalé a nikde se neobjevila žádná anomálie, je doporučováno provádět broušení zubů jedenkrát za rok.
Je důležité všímat si neobvyklých projevů koně. Například když kůň dlouho a opatrně žvýká, nedožírá nebo si sám máčí seno, v alarmujícím případě tzv. žmolkuje (žmolky nezpracované a nestrávené píce zůstávají na zemi). Nebo vylučuje nedokonale rozmělněnou stravu, z těchto důvodů může trpět kolikami, jelikož větší části krmení mají větší tendenci ve střevech uváznout. Při ježdění hází hlavou, nejde na tzv. přilnutí, nadměrně se opírá do udidla, při posbírání otěží utíká, zkrátka ukazuje na nepohodlí nebo bolest v hubě svým vlastním způsobem.
Na potíže se zuby nebo bolest v hubě může ukazovat i celkový stav koně a celkové chování.
Úprava zubů a nástroje
Úpravou koňských zubů rozumíme broušení tak, aby byla především zachována okluze. Je nutné odstranit hrany na okrajích zubů a jakékoli nepravidelné výrůstky v ploše zubu. Pro větší pohodlí v hubě při kontaktu s udidlem se speciálně upravují první premoláry a je vhodné snížit a zaoblit příliš vyrostlé špičáky. U jezdeckých koní se provádí extrakce vlčích zubů. Dále se odstraňují mléčné čepičky (pozůstatky mléčných zubů, které již vytlačuje zub trvalý). Každý případ se musí posuzovat individuálně a následně se zvolí nejvhodnější postup při úpravě zubů.
Úpravy lze provádět ručně prostřednictvím různých druhů rašplí. Další variantou je elektrická bruska, ke které často náleží několik výměnných hlav (diamantové disky, válečky a další nástavce). Ty se používají podle toho, které zuby chcete upravovat nebo jaký konkrétní problém se snažíte odstranit. Osobně se domnívám, že preciznější a důkladnější obroušení zubů je možné právě elektrickou bruskou. Navíc některé extrémní případy, určitá místa a určité problémy jsou pouhou rašplí neřešitelné. Měla bych se však na pozoru s tvrzením, že jeden nebo druhý typ nástrojů je pro koně nebezpečný. Není to pravda, vždy je to o zručnosti a zkušenostech zubaře.
Nezbytnou součástí výbavy zubaře je tzv. rozvěrák (rozvěrač), který slouží k tomu, aby měl kůň během úpravy zubů hubu otevřenou a zubař měl dostatečně vhodné podmínky pro svou práci. Tímto se také zamezí nebezpečí, že kůň kousne. Stisk v čelistech má dost velký na to, aby člověka snadno připravil o kus prstu.
K extrakci vlčích zubů se používá speciální „dláto“ pro oddělení zubu od okolní tkáně, následně kleště. Podobné nebo stejné kleště se dají použít k odstranění mléčných řezáků. Pro mléčné čepičky premolárů se používají masivnější kleště s dlouhou rukojetí, aby se dosáhlo na určený zub.
Neméně důležitou součástí je baterka nebo tzv. čelovka, aby mohl zubař provést prohlídku uvnitř ústní dutiny.
Kompletní seznam věcí, které koňský zubař používá, je mnohem delší a u každého bude asi jiný. Důležité je využít všechny potřebné nástroje a zkušenosti, aby se dosáhlo kýženého výsledku.
