Kostarický deník – Pura Vida

Čtvrtek, 6. ledna 2011. Kupodivu se probouzíme ještě předtím, než nám zazvoní budík. Asi je to časovým posunem, protože nyní je v Čechách už odpoledne. Ještě před snídaní se jdeme projít do zahrady hotýlku. Najednou jsme obklopeni překrásnou přírodou, spoustou zeleně a květů s výhledem na horské hřebeny. Je to úplný balzám pro oči. Vždyť ještě včera jsme byli ve studené mrazivé zimě a během chvilky jsme se ocitli v tropech. Pořizujeme první fotografie ptáků a květin. Zaujme nás keř, který se jmenuje včera, dnes a zítra. Prý kvete tři dny – jeden den je květ fialový, druhý den bílý a třetí den odkvétá.

Snídáme čerstvé ovoce, gallo pinto a míchaná vajíčka. A po snídani opouštíme San José a vydáváme se na cestu ke karibskému pobřeží. Čeká nás přibližně čtyři a půl hodiny dlouhá cesta minibusem a cíl cesty je Puerto Viejo (oblast Limon). Po cestě zastavujeme na kávovníkové plantáži. Uždibujeme červené sladké kávové bobulky a zkoušíme z nich vycucat nějaký kofein. Je to dobrota, ale jako káva to ještě nechutná. Podle Kosty je zdejší káva nejlepší na světě. No uvidíme, vždyť ještě budeme mít spousty příležitostí si toto tvrzení ověřit.

Ani ne hodinu cesty od San José projíždíme mlžným lesem, očima doslova hltáme tu šťavnatou zeleň. Zastavujeme pod vysokým stromem, abychom v jeho koruně pozorovali tři lenochody. Jsme nadšení. Jen je mi smutno, když pod stromem najdeme mrtvé mládě jednoho z nich. Asi se chudinka neudrželo mámy. Chceme se podívat do motýlího domu, ale předběhla nás jiná výprava. Nám to ale nevadí, protože v okolí fotografujeme spousty ptáků – kolibříky, strakapouda, tyrany a také motýly, kterým se nelíbilo v motýlím domě. Dále po cestě pozorujeme rybáka a vřešťany.

Obědváme na pláži Karibiku v malebném hotýlku. Podle lahůdek, které nám servírují, vidím, že tato cesta bude i gurmánským zážitkem. Ani se nedivím, že se Kolumbus vylodil právě tady.

Poslední hodina cesty a jsme v Puerto Viejo, tedy v místě, kde budeme následující dvě noci ubytovaní. Přijíždíme do lodge, která leží kousek od písčité pláže a přitom je ukrytá v džungli. Jsou to krásné kontrasty. Hned jak se ubytujeme, vyrážíme na pláž a spolu s námi se jdou vykoupat i dva místní psi – skorolabradoři. Jsem ve svém živlu, protože i doma jsem neustále obklopena smečkou psů. Jen máme trošku jazykové bariéry, psi neslyší na povely, jako je „zůstaň“ nebo „fuj“, ale na to jsem v podstatě zvyklá i od svých psic, takže mě to nijak zvlášť nerozhází. Později už psi aportují klacky, které jim házíme do oceánu, a my skotačíme v jeho vlnách. Stmívá se, jsme sami na liduprázdné pláži, džungle se začíná probouzet k nočnímu životu a my odcházíme spát. Usínáme při zvláštní směsici zvuků, kdy se mísí příboj s pralesními zvuky a přicházejícím deštěm.