Popis
Řeč bude v první řadě o středně velkém papouškovi, kterým je Ara malý. Už jeho název není přesný, jedná se o papouška, který je z „malých arů“ svými až 50 centimetry vlastně největší. Daleko výstižnější je jeho anglický název – Chestnut–fronted Macaw – – což znamená ara s kaštanovým čelem. Nejnápadnější je ovšem červeně zbarvené ohbí a okraj křídla a tmavě oranžovočerveně zbarvená spodní část ocasu a letek, které vyniknou především z podhledu na letícího ptáka. Roztahováním křídel se ptáci projevují při rozčilení, ale také působí impozantně při námluvách. „Arovský“ výraz dodává malým arům typická nahá žlutobílá lícní oblast s až sedmi řadami malých černých peříček a černý zobák.
Nebudeme zde polemizovat, zda rozlišujeme dvě subspecie, které se ostatně dle některých autorů liší jen velikostí (46 až 48 cm), a přikloníme se k názoru, že se skutečně jedná jen o monotypický druh. Ostatně rozdílnost velikosti je zřejmá z velkého areálu jeho rozšíření a i v zajetí se setkáváme s jedinci v tomto rozmezí délky. Dá se totiž předpokládat, že v tak velkém areálu se uplatňuje i tzv. Bergmanovo pravidlo, kdy druhy žijící v chladnějších oblastech jsou zpravidla mohutnější než jejich příbuzní z nižších zeměpisných šířek.
Výskyt
Dotkneme se ale areálu jeho výskytu. Zde se už jednotliví autoři do značné míry liší, jak je zřejmé z mapek rozšíření, které jsou seřazeny podle letopočtu vydání. Ve Střední Americe obývá pouze oblast Dariénu, což je pás deštného lesa a stejnojmenný národní park ve východní Panamě, odkud zasahuje na tichomořské úbočí And v západní Kolumbii až po jižní Ekvádor. Vzhledem k tomu, že se ara malý vyskytuje jen do nadmořské výšky 1 000 až maximálně 1 500 m n. m., přirozenou hranicí výskytu na západní straně Jižní Ameriky jsou Andy; jeho výskyt se táhne od Kolumbie přes Venezuelu, obě Guyany, Surinam a na jihu až po brazilské Mato Grosso. Zřejmě však, jak je patrné z novějších výzkumů, zcela chybí na většině území Amazonské pánve. Alespoň podle Forschawa z roku 2006. Jak by bylo zajímavé se takového výzkumu zúčastnit osobně!
V Peru se vyskytuje na západ od And do nadmořské výšky asi 500 m n. m. A skutečně jsme pozorovali hnízdící pár arů malých v odumřelé palmě poblíž ekolodge, kde se neustále pohybují lidé, na břehu Rio Madre de Dios v nadmořské výšce necelých 600 m n. m. To potvrzují i údaje různých autorů, podle nichž obývá především oblasti kolem řek, otevřený les, zalesněné savany a okraje deštného pralesa, mokřady se sekundární vegetací a palmami. Příležitostně se vyskytuje i přímo ve vesnicích (kde hnízdí dokonce i na návsích). Vyhledává především oblasti s palmami rodu Mauritia, které využívá nejen k hnízdění, ale jejich plody poskytují i oblíbenou stravu bohatou na vitamin C, a to i místním obyvatelům. V obydlených oblastech se přiživuje na kulturních plodinách. V USA byl vysazen na jižní Floridě.
Údaje o velikosti populace se rovněž mohou lišit, jeho výskyt je charakterizován jako hojný až poměrně častý (což se nám zdá i podle našeho pozorování v Peru pravdivější). Největší množství ptáků se shromažďuje na odkrytých jílových březích – collpách, ale jak v rezervaci Manu, tak v Tambopatě jsme najednou neviděli větší hejno než 15 až 20 ptáků! V Manu dokonce společně asi s desetihlavým hejnem vzácných arů horských! Někteří autoři však uvádějí výskyt hejn až o stu jedincích …
Faktem však je, že u ary malého se jedná o stabilní populaci. Kritériem pro zranitelnější populační trend je třicetiprocentní pokles populace v průběhu desetiletí nebo v průběhu tří generací, což zatím u ary malého naštěstí nebylo pozorováno. Ale i v Peru jsme viděli rozsáhlé vypálené plochy deštného pralesa, často ještě s doutnající vegetací, postupně obsazovaného dobytkem … Kácení deštného lesa je samozřejmě největším nebezpečím pro všechny živočichy, především však pro papoušky, kteří ztrácejí možnost hnízdit. V přírodě vyhledávají k hnízdění především odumřelé palmy, často s ulomeným vrškem, nebo si rozšíří dutinu vytvořenou třeba datlem, vzhledem k tomu, že dřevo palem je tvrdé a odolává i zobáku arů. Hnízdní dutina bývá ve značné výšce, někdy až 25 metrů. Pozorovaný hnízdící pár u Rio Madre de Dios měl hnízdo ve výšce asi 12 m, záleží samozřejmě na možnostech a situaci.
Pozorování, domácí mazlíčci
Nejlépe (kromě pozorování na collpě) jsme měli možnost pozorovat ary ráno, kdy přelétávali přes řeku z hřadovacích stromů za potravou, a k večeru se zase vraceli zpět. (Při hřadování byli pozorováni společně s amazoňany oranžovokřídlými a ary rudobřichými.) Většinou létali v páru nebo i společně s mláďaty. Jejich let je přímý a prudký, doprovázený drsným, krákavým křikem. Pokud máte štěstí, můžete zastihnout malé skupinky ptáků, většinou tak do 15 jedinců, hodujících na fících, mangu nebo plodech palem apod. Ale to se odbývá až v nejvyšším patře pralesa a vzhledem k husté vegetaci a převážně zelenému zbarvení, nemáte velkou šanci je spatřit. Prozradí je jen křik a padající zbytky plodů …
Místní obyvatelé, a v Peru jsme to viděli na několika místech, ochočené ary malé chovají často jako domácí mazlíčky. V jedné vesničce prodavačka, když jsme se dotazovali na papoušky, vyšla za dům a volala do pralesa tak, jako se volá u nás na slepice. Skutečně se po chvíli objevil polokrotký ara malý. Druhý, Amazoňan pomoučený, který s ním na půdě kolny přebýval, byl asi za potravou dál v pralese. Toho jsme se nedočkali.
Zkušenosti s chovem
Rádi bychom se zmínili i o některých zkušenostech z chovu a chtěli bychom se zaměřit především na skutečnosti, které se nějakým způsobem liší od publikovaných údajů. Ary malé chováme posledních sedm let, chovný pár zasedl až pátým rokem. Samice je odchovaná ručně, samec pod rodiči. Na kvalitě hnízdění se to nijak neprojevilo, naopak, samice postupem času „zdivočela“ a samec zase „zkrotl“. Chováme je ve venkovní voliéře 3×1,5×2 metry bez možnosti záletu, zimujeme v menších voliérách při teplotě 9 až 14 stupňů Celsia. Vzhledem k tomu, že se jedná o „tvrdé“ ptáky, dáváme je do venkovní voliéry nejdříve, už začátkem dubna, a to i s ohledem na to, že přespávají v budce, a tak jsou ještě více chráněni před ranními mrazíky. Hnízdní budka je přírodní, výška asi 90 cm. Tady bychom se rádi zmínili o nutnosti použít na voliéru kvalitní pletivo o síle drátu nejlépe 3 mm, se slabším bodovaným pletivem si dovedou poradit, dokonce lépe než velcí arové!
Přestože se jedná i po zdravotní stránce o otužilé ptáky, trpí na dilataci žláznatého žaludku, tak jako většina arů, a úmrtnost mladých ptáků při sestavování páru byla na tuto diagnózu dvacetiprocentní, což je poměrně vysoká mortalita. V tom jsme velké štěstí neměli. Starší ptáci však už většinou bývají po zdravotní stránce bezproblémoví.
Zmíněný pátý rok snesla samice tři vejce, odchovali jedno mládě, samičku, zbývající dvě vejce nebyla oplozena. V dalším roce snesla čtyři vejce a odchováni byli tři samečci; v jednom vejci byl odumřelý zárodek. Začátek hnízdění probíhal až v měsíci červnu. Kroužkování mladých probíhalo vždy pohodově, asi i s ohledem na to, že samice je polokrotká, což má nesporně rovněž i svoje výhody. Doba sezení se shoduje s údaji v literatuře, tedy zhruba 28 dní, mláďata opouštějí budku až tak ve 13 až 14 týdnech, ale na noc se do ní zase vracejí a přespávají zde i se svými rodiči. Zajímavé bylo, že v té době začal samec být na samici agresivní, odháněl ji a později ji už ani nestrpěl v budce a výchovu mladých prakticky převzal sám. Úplné odstavení mláďat trvalo hodně dlouho a samec některé mladé dokrmoval ještě třetí měsíc po opuštění budky! Po celou dobu až do odstavu mladých samici odháněl, a to bez rozdílu toho, o které pohlaví mláďat se jednalo.
Při hnízdění praktikujeme krmení, které se nevymyká běžně doporučovanému, to znamená asi 40 procent různého sezonního ovoce, naklíčeného zrní v krmné směsi pro ary s přídavkem piškotů, nepražených buráků a granulí firmy ZuPreem a samozřejmě klasické vaječné míchanice.
Rádi bychom upozornili ještě na jednu skutečnost, která by pro některé chovatele mohla být limitující. Tou je křik malých arů, který samozřejmě není tak silný jako křik velkých arů, ale zdá se pronikavější a pro naše uši nepříjemný. Ozývají se také daleko častěji i v průběhu dne a prakticky při každém vyrušení. Nechtěli bychom tím nikoho od chovu arů malých odrazovat, zkrátka je třeba s tím počítat. Určitě mají spoustu kladných vlastností, pro které si je zamilujete na první pohled. A pokud nemáte právě možnost a podmínky pro chov velkých arů, je to jejich plnohodnotná zmenšenina! V každém případě ale stojí za to zajet se na ně podívat do jejich domoviny.