Úspěšný odchov sojkovců šupinkatých
Popis druhu
Sojkovec šupinkatý (Trochalopteron subunicolor, Blyth, 1843, Nepál) je středně velký (25 cm, 70 g), na první pohled nevýrazně zbarvený pták patřící společně s dalšími 308 druhy sojkovců, timálií, sibií a juhin do čeledi timáliovití (Timaliidae). Zbarvení sojkovce šupinkatého připomíná smrkovou šišku. Celé leskle olivově šedohnědé tělo je pokryto peřím připomínajícím šupiny. Konce křídel jsou zbarveny žlutě. Kromě nominátního Trochalopteron subunicolor subunicolor jsou popsány ještě dva poddruhy T. s. griscatum (Rotchild, 1921) a T. s. fooksi (Delacour a Jabouille, 1930). Jednotlivé poddruhy se od sebe odlišují kromě lokalit svého výskytu pouze různou sytostí barev. Pohlavní dimorfismus u žádného z nich není patrný.
Životní prostředí a výskyt
Sojkovci šupinkatí obývají nejčastěji stálezelené listnaté lesy s hustým podrostem tvořeným nejčastěji bambusy. Vyskytují se v širokém výškovém pásmu od 1 500 do 3 960 m n. m. Při krutých zimách sestupuji někde i pod tuto výškovou hranici. T. s. subunicolor je hojný zejména ve středním Himálaji v Nepálu, vyskytuje se i ve východním Nepálu, v Bhútánu, v severovýchodní Indii a v jižní Číně. T. s. griscatum obývá severní a severovýchodní Myanmar a západní Yunnan. T. s. fooksi se vyskytuje v jihovýchodním Yuannu (Čína) a sporadicky i v severním Vietnamu.
Potrava
Sojkovci patří mezi „měkkožravé“ ptáky, a jejich potravu tak tvoří hlavně hmyz, ovoce a bobule různých druhů. Potravu sbírají nejčastěji na zemi, kde kromě brouků, kobylek, housenek, larev a spadaného ovoce sbírají také např. šneky. Potravu vyhledávají buď v párech, nebo ve skupinkách do deseti kusů.
Hnízdění
Doba hnízdění v domovině tohoto druhu začíná v březnu a končí v srpnu. Hnízdo staví oba rodiče, má tvar misky a je umístěno velmi nízko nad zemí ve výšce 60 až 90 cm. Ke stavbě hnízda pár používá hlavně mech, traviny a uschlé bambusové listy. Snůška čítá dvě až čtyři bledě zelenomodrá vejce. Doba inkubace a délka hnízdní péče v přírodě nejsou známy.
Sojkovci v našich chovech
V dobách nedávno minulých byli sojkovci zcela běžně a za velmi přijatelné ceny dováženi do České republiky firmou Farma Aves. Ceny těchto ptáků byly natolik nízké, že se žádný chovatel nesnažil o jejich chov a většinou je „jen přihodil“ jako doplněk k pestře zbarveným zlatým nebo stříbrným bažantům. Do České republiky byly importovány desítky druhů timálií a sojkovců, které se rychle rozptýlily po celé Evropě, neboť u našich chovatelů vždy byl a bohužel dosud je zájem o „nebarevné“ ptáky minimální. Většina párů byla navíc sestavena jen „podle vzhledu“, neprováděla se endoskopie ani testy DNA (náklady převyšovaly pořizovací cenu ptáka), takže řada chovatelů několik let držela dva samce, dvě samičky nebo samce a samici různých druhů. Chovu sojkovců a timálií se věnovala jen hrstka nadšenců a podařilo se i některé druhy odchovat. O těžce a draze odchovaná mláďata však nebyl zájem, což časem odradilo i ty největší „srdcaře“ a sojkovci zcela vymizeli z voliér českých chovatelů. Situace došla tak daleko, že dnes tito ptáci patří v Evropě mezi nejvzácněji chované druhy. Se sojkovci se téměř neobchoduje a sporadicky odchovávaná mláďata si mezi sebou přenechávají nebo vyměňují specializující se ptačí parky, zoologické zahrady a soukromí chovatelé. Od mnoha druhů jsou již dnes v Evropě jen jednotlivé páry, nebo dokonce poslední kusy. Podobné je to i se sojkovci šupinkatými. V celé Evropě je v současné době s největší pravděpodobností chován pouze jediný chovný pár v České republice a dva až tři liché kusy v západní Evropě. Odchov každého mláděte je tak obrovským úspěchem.
Úspěšný odchov sojkovců šupinkatých
Pár sojkovců šupinkatých společně s několika dalšími sojkovci se nám podařilo získat od staršího chovatele v Německu, který ze zdravotních důvodů končil s chovem ptactva. Pár pocházel z odchytu a chovatel jej před několika lety získal od chovatele z Belgie. Dle informací se tito sojkovci v průběhu let několikrát pokoušeli o hnízdění, ale nikdy nebyli úspěšní. Pár jsme přivezli na podzim a umístili jej do venkovní prostorné voliéry (délka 6 metrů, šířka 2,5 metru a výška 4 metry). Voliéra je velmi hustě zarostlá bambusy několika druhů, přírodní dno je porostlé mechem. Voliéra je situována na jih, nemá zálet, má zděnou zadní stěnu, ze dvou stran je krytá průhledným plastem a krytý má i strop. Vláha je zajišťována mlžícími tryskami. Ptáci byli mimo hnízdní období krmeni komerčně vyráběnou vaječnou míchanicí s přídavkem hmyzu, granulemi pro měkkožravé, ovocem a příležitostně moučnými červy. V květnu začal pár se stavbou hnízda. I když mu bylo nabídnuto několik podkladků ke stavbě hnízda, ani přes několik neúspěšných pokusů v různých místech voliéry je nikdy nevyužil. Po pár dnech se páru podařilo mezi stonky hustého bambusu nanosit ve výšce jednoho metru asi čtyřiceticentimetrovou pevnou vrstvu mechu, na jejímž vrcholku si pečlivě postavil úhledné miskovité hnízdo spletené ze suchých lístků bambusu a kokosových vláken. Do hnízda snesla samička tři světle zelenomodrá vajíčka s hnědavou kresbou. Po sedmnácti dnech se vylíhla dvě mláďata, o které pár velmi pečlivě pečoval a před námi je agresivně bránil. V přinášení potravy, kterou tvořili mouční červi, muší larvy a cvrčci, se pravidelně střídali oba rodiče, přičemž v těsné blízkosti hnízda se vždy zdržoval alespoň jeden z nich. Po osmnácti dnech opustilo hnízdo první mládě, které ihned po vylétnutí odmítalo potravu přinášenou rodiči a snažilo se uniknout z voliéry. Neustále prudce naráželo do pletiva a druhý den uhynulo na vyčerpání. Druhé mládě opustilo hnízdo o den později. Toto mládě bylo zcela klidné, nechalo se ještě několik dní rodiči přikrmovat a již od druhého dne se s nimi zdržovalo i na nejvýše umístěných bidlech. Ve stáří asi tří měsíců bylo mládě sojkovce šupinkatého přemístěno do Zoo Plzeň.
