Současné české holubářství (22) Ostravská bagdeta
Vznik plemene
Víme, kde ostravská bagdeta (OB) vznikala, kdy se přibližně jako plemeno ustálila, kdy došlo k její standardizaci a jaká plemena byla při jejím zrození využita, ale skutečné původní informace se nedochovaly, neboť vymezení plemene spadá nejpozději do poslední třetiny 19. století. V Ostravě a jejím okolí ji postupně vyšlechtili ostravští horníci a pracovníci hutí, jejichž zásluha na vzniku ostravské bagdety byla zásadní. V druhé polovině 19. století patřila různá plemena ze starobylé skupiny bradavičnatých holubů k nejpopulárnějším, na ústup se dostala až ve století dvacátém. Ve vícenárodní Ostravě se sešli z různých koutů Evropy dovezení holubi a ti byli dále kříženi mezi sebou. Podle pamětníků se nejvíce holubářů rekrutovalo z řad havířů, neboť v hornických koloniích se snad nenašla jediná střecha, na niž by nebyl instalován holubí výlet, nazývaný „klapou“. Z jakých plemen bagdeta vznikala, se pokusili zrekonstruovat Jindřich Voráček a Karel Hoření v nejlepší naší holubářské publikaci České holubářství z roku 1940: „Klínovitý zobák ostravské bagdety se velmi podobá zobáku bagdety francouzské. Šikmé jeho nasazení i držení hlavy dokazuje i vydatnou pomoc bagdety norimberské, víme-li, jak při nevhodném křížení těchto holubů slábne zobák a ztrácí se i typické ohnutí hlavy a zobáku. U ostravských bagdet v tomto směru převládla však bagdeta francouzská. Naopak zase krásný tvar velikého „S“, které tvoří zobák, čára hlavy, krku a přední část prsou, jsou zase dědictvím po bagdetě norimberské. Krk ostravské bagdety je však značně delší a slabší, s nepostradatelným, dobře znatelným ohryzkem. Ten je zase dědictvím po bagdetě francouzské. Ozobí jemné struktury, vyvinuté na horní čelisti zobáku, úzká hlava, přecházející v dobře zakulacené a ostře spadající záhlaví, a konečně i tvar obočnic jsou přínosem anglických karrierů. Rozčísnutá pernatá náprsenka a pěkně vyklenutá i zakulacená prsa a konečně i barva obočnic jsou výslednicí křížení s rackem.“
Že v těchto plemenech chybí poštovní holub, který přinesl OB její barevnost, není náhodné. V tehdejší složité době bylo potřeba odlišit toto okrasné plemeno od poštovního holuba, kterého bylo možné využít k vojenským účelům a jeho chov provázela zvláštní nařízení. Proto byly v odborných textech záměrně potlačovány letové dovednosti OB i uvedení poštovního holuba jako jednoho z výchozích plemen. Mezi další použitá plemena můžeme přiřadit koburského skřivana, který pomohl zvětšit velikost, a antverpského výstavního, ovšem využito bylo také anglického indiána. Zajímavý je vznik názvu plemene, které se původně nazývalo holub ostravský. Tak ho pojmenoval a popsal chovatel A. Surma v roce 1936 v Československém holubáři. Surma v tomto článku zdůraznil exteriérové odlišnosti od poštovního holuba. Redakce v doslovu navrhla pro toto plemeno název ostravská bagdeta, který byl na rozdíl od Surmova označení bezvýhradně přijat samotnými chovateli. Nedlouho poté, dne 27. května 1937 v Praze, v tzv. odborné komisi došlo po náročné diskusi k uznání ostravské bagdety za svébytné bradavičnaté plemeno, přičemž první vzorník byl publikován v roce 1940 v knize České holubářství. Pro ostravskou bagdetu je příznačné, že vlastnosti, které se jinde považují za nežádoucí, jsou zde požadavkem.
Postupně vzniklo svérázné plemeno, které si pro svoje výjimečné plemenné znaky získává obdivovatele na celém světě, ale vlastně až dosud se drží na úrovni lokálního plemene. Přesto zájem o tyto bagdety v zahraničí je a bude, o čemž svědčí třeba to, že nedávno byly vyvezeny do Francie a dalších evropských zemí. Zvláště pevně se zabydluje v Polsku.
Speciální klub
Tradice organizovaného ostravského chovatelství sahá do přelomu třicátých a čtyřicátých let, kdy došlo k ustanovení Spolku holubářů, který sdružoval chovatele z Ostravy a okolí. Podle dochovaných informací měl v dobách největšího rozmachu až 400 členů, přičemž nejrozšířenějším chovaným plemenem byla ostravská bagdeta. Speciální klub pro chovatele ostravských bagdet byl založen 10. 11. 1964, přesto se za celou dobu uskutečnilo jen 5 speciálních výstav, což je žalostně málo. Na těchto výstavách, uskutečňovaných v chovatelském areálu v Klimkovicích, bývá k vidění mezi 60 až 75 jedinci, kteří soutěží o tituly šampion, nejlepší holubice, nejlepší výletek a čestné ceny. Dále také o Pohár chovatelů, jejž obdrží jedinec, kterého vyberou hlasováním samotní chovatelé. Zvláštností je, že se posuzuje tzv. evropským systémem, který připouští nejlepšímu holubovi dát až 97 bodů. Oceňovací lístek je rozdělen na přednosti, přání a vady, což umožňuje na specializované úrovni lépe odlišit plemenné znaky. Je dobře, že klub, ač velmi malý, se podařilo v posledních letech znovu „nastartovat“. Dlouhodobě sdružuje mezi 17 až 20 členy ze Slezska, Moravy a Čech, ale také ze Slovenska. Internetové stránky klubu naleznete na www.ostravskabagdeta.estranky.cz. Klubisté využívají k setkání a soutěžnímu zápolení také hojně navštěvované speciálky Klubu bradavičnatých plemen holubů v Holicích, kde bývá k vidění podobný počet ostravských bagdet. Posuzuje se ovšem českým způsobem a nejlepší jedinci jsou vybíráni bez přístupu veřejnosti. Do budoucna bude vhodné dostat toto dosud lokální plemeno na akce celostátního a mezinárodního významu.
Graciézní plemenné znaky
Vývoj ostravské bagdety pokračuje v elegantního holuba ladných tvarů s důrazem na tělesné formy. V posledních letech se postupně podařilo poctivou plemenářskou prací starší typ, charakteristický nižšíma nohama, menší vzpřímeností a delší zadní partií, nahradit moderními holuby, jejichž ideál je zanesen v odvážné kresbě zveřejněné v publikaci Národní plemena okrasných holubů České republiky, kterou vydal ČSCH v roce 2011.
Ostravská bagdeta je imponující extrémní holub nádherného postoje, krásné hlavy a silného zobáku. Nejtypičtějším znakem této bagdety je esovitý tvar krku, pernatá náprsenka rozčísnutá na obě strany, výrazný lalůček, mohutná, ale elegantní tělesná stavba, vycházející z velmi vzpřímeného bagdetího trupu, který podporují silné, podkleslé a vyšší nohy. Na esovitě prohnutý krk, na kterém vynikají dopředu vystupující krční obratle, navazuje partie hlavy, která spolu s krkem a nasazením na hrudi připomíná tvar velkého tiskacího písmene S. V zadní části vytváří tvar lebky tzv. hrušku. Jedná se o zvláštně protažené, dokonale zakulacené záhlaví, kde by se neměly nacházet plošinky. Hruška dále pokračuje směrem dopředu v temeno, na kterém se nachází plošinka. Odsud začíná klabonosá linie, která přechází v plynulý přechod čelo–zobák. Zobák je v této linii klopený, dostatečně silný, tzv. střední délky. Dokonalý obraz doplňují výrazné obočnice, které nepřesahují temeno, a také v ramenou odstávající křídla, která z bočního pohledu předstupují před hrudní linii. U obou pohlaví je zachovaný pohlavní výraz.
Na výstavách v poslední době vyhrávají bagdety střední velikosti, které dávají nejvíce vyniknout zvláštní eleganci. Postava je popisována jako větší, se vztyčenou a dobře zaoblenou hrudí. Hlavní důraz klademe na hrdě vypjatá prsa. Zavalitější holuby nahrazují štíhlejší majestátní jedinci, jejichž hřbet se prudce svažuje dolů. Vzpřímenost OB v celé skupině bagdet je mimořádná a plemeno tak ještě opticky zvyšuje.
Nejoriginálnější partií je bezesporu hlava, přirovnávaná ke kobylí či klabonosé. Je výrazná, suchá, ale spíše užší a delší, s nižším čelem, na temeni mírně plochá. Záhlaví je vyvinuté a navazuje výrazným obloukem do týlu.
Velké oči se vyznačují perlovými duhovkami, které by měly být čistě bílé, ale velmi často inklinují k různě velkému prokrvení. Jen recesivně bílí a strakové mohou mít duhovky vikvové. U hnědého rázu by se perlové duhovky vlivem typu pigmentace měnit neměly.
Ačkoliv se u mnohých výchozích plemen setkáváme s červenými obočnicemi, u ostravské bagdety tolerujeme jen obočnice světlé. Červené jsou výlukovou vadou. Obočnice mohou být na zadní straně mírně otevřené, ale větší otevření je postihováno, jsou široké a hladké, u starších jedinců vyvinutější, až vrásčité, přesto by neměly přesahovat klenbu hlavy.
Klopený zobák žádáme poměrně silný a středně dlouhý, v korelaci s velikostí postavy. Holubi v intenzivní černé řadě mají zobáky tmavé, v rozředěné a hnědé světle rohové, jedinci v červené popelavé řadě je mají rohové, ostatní světle narůžovělé. Důležitým znakem je správné klopení zobáku, který by měl být jakoby klabonosý, s odpovídajícím pohlavním výrazem a dostatečnou šířkou v nasazení. Klínovité ozobí je delší a vyvinutější, u mladých hladké, u starších holubů mírně vrásčité. Kvalita bradavičnatých ozdob umožňuje plnohodnotné vystavování výletků, což není v této skupině plemen obvyklé, a činí tak ostravskou bagdetu o to zajímavějším okrasným plemenem.
Při nasazení na trupu je krk středně silný. Odtud se vypíná směrem nahoru v poměrně tenkém a dlouhém tvaru, který se esovitě stáčí v horní části. V dolní části je jeho linie provázena dopředu vystouplým ohryzkem, který vytváří krční obratle. Na krátkém hrdle se nachází dostatečný znatelný lalůček, mezi specialisty nazývaný žilka, který začíná u kořene zobáku a končí pod dolní částí hrdla. Je poměrně tenký, čím je znatelnější, tím je holub cennější. Velmi rušivě působí kratší nebo silnější krk.
V oblasti křídel je důležité, aby jejich ohbí nebylo kryto hrudním peřím, ale aby křídla byla výrazná, mírně vystouplá vpřed a odstávající. Křídla jsou jen mírně delší, v navazujících částech lehce přitažená k tělu, leží na ocase a nekříží se. Letky jsou pěkně široké a zakulacené.
Zvláštní důraz klademe na kvalitu opeření, které by mělo být utažené, krátké, hladké a přiléhavé, ale velmi často je narušené, zvláště v zadní části krku nebo i na hlavě. Ostravská bagdeta disponuje jednou pernatou ozdobou, která je pozůstatkem křížení s racky nebo poštovními holuby, v jejichž krvi kolovala krev racků. Je jí na obě strany rozčísnutá svislá náprsenka, nacházející se na krku a horní části hrudi. Tato je u některých plemen nazývána jabot (čti žabó) nebo kravata, ale v Ostravě se vžilo označení bindla. Náprsenka patří mezi částečně dominantní mutace, proto u části bagdet chybí a je předmětem dalšího prošlechťování. Někdy se objevuje tzv. motýlek, což je jen nahoru rostoucí peří těsně pod lalůčkem, které se velmi úporně dědí a je potřeba ho odstranit křížením s partnery s dobrou náprsenkou. Další důležitou oblastí je opeření za nohama, které inklinuje k nesprávnému, volnému složení.
Ideální ocas se země nedotýká, ale standard jeho mírnému dotyku zatím nebrání. Je mírně delší a úzký, ale díky sklonu k zemi vypadá kratší, než je ve skutečnosti.
Graciézní bagdetu dělají nohy, které jsou dostatečně vysoké, silné konstituce, šířeji nasazené. Důležité jsou nápadně vystouplé bérce a mírné podklesnutí v patních kloubech.
Barevnost
Ostravská bagdeta dlouho nebyla holubem, který by hýřil barvami. Barevné a kresebné rázy v podstatě celou dobu kopírovaly rozvržení poštovních holubů, což u chovatelů okrasných holubů vyvolávalo řadu otázek. Ačkoliv dosud tyto bagdety nehýří barvami a hodnocení barvy a kresby není přikládána zdaleka taková důležitost jako tělesným tvarům, objevují se jedinci v několika moderních barevných rázech, kam patří stříkaní v různých barvách, dále hnědí či recesivně červení a žlutí. U této příležitosti je dobré si uvědomit, že tzv. poštovní holubi se vyskytují jako tmaví, kapratí a pruhoví ve všech základních barevných řadách, což spolu s hnědou pigmentací přináší 30 barevných rázů, a to není vůbec málo. K těm se přidávají recesivně bílí s tmavýma očima, dále bělouši, včetně úplně vybělených homozygotů, tygři, straky a bělohrotí, kteří by měli mít 3 až 9 bílých letek. Nejrozšíření jsou červeně plaví a modří ve vzorcích pruhovém, kapratém a tmavém. Poměrně často se vyskytují červeně popelaví (spread), nazývaní jako jahodoví. U heterozygotů není zbarvení jahodových čisté, u plavých rázů v popelavě červené jsou zase heterozygoti výrazně zamodralí. Juraj Kafka v jedné z diskusí na portálu iFauna o barevnosti této bagdety poznamenal: „Popelavě červená ostravským bagdetám velmi sluší, protože se snoubí její jemnost s jemností bledých obočnic a perlového oka, stejně jako například cihlově červené mírně do obloučku se zakřivující pruhy dokreslují esovité a zaokrouhlené linie bagdetích typových znaků. Je zajímavé, že někteří plaví holubi mají absenci pudru v peří, jiní nikoliv, a tak jsou rozdíly v promáčení například za deštivého počasí. Červená pigmentace s sebou nese tvrdší opeření a s tím spojenou vyšší lomivost například rýdováků. Podobně síla červeného pigmentu, nahromaděného v oblasti ustálených i neustálených okrsků, způsobuje třepenitost v různém stupni rozsahu. Takže k tomu je třeba přihlížet a snažit se vybírat zvířata s co nejmírnějšími projevy těchto vad. Barevné rázy v popelavě červené řadě, jsou-li dostatečně prošlechtěné, nesou barvy čisté, dokonce s líbivým světle rohovým zobákem, bez různé zamodralosti či pigmentových skvrn u samců a zaslouží si stejnou pozornost jako barevné rázy jiné, které rádi dereme do popředí. Tato barevná řada se chová tak trochu jako negativ, ale ve skutečnosti je to jen naše chabé lidské oko, které ji neumí pořádně rozlišit. Vše patrno z pozorování pod mikroskopem, a tak světlé letky a zadní partie s ocasem není bílá, jak se na první pohled zdá, ale pigmentovaná, jenom v jiné části spektra než třeba černá pigmentová řada. Přírodní výběr však u černé pigmentové řady zvýraznil pigmenty na letkách a ocase do té míry, že jak sedící, tak i letící modrý holub je v prostředí méně nápadný než popelavě červený, jehož mávající světlé letky a ocas jsou pro dravce jako červený hadr pro býka. I to je možná důvod k tomu, že, ač je to barevná skupina dominantní, u zdivočelých městských holubů je ojedinělá.“
Chov a vystavování
Ostravská bagdeta se vyznačuje poměrně výraznou plachostí, pro kterou musíme být opatrní při kontrole snůšek, neboť někteří rodiče jsou schopni při vyrušení rozbít vejce. Tento plachý holub však dokáže být na holubníku velmi temperamentní, zvláště samci svádějí četné potyčky, které nicméně nejsou tak časté jako u některých jiných bagdet. Plachost se bezpochyby odráží i ve výstavnictví, kde je vhodné provádět dlouhodobou předvýstavní drezuru, navykat výstavní exempláře na omezený prostor výstavní klece, na manipulaci a posuzovatelské ukazovátko. Pavel Wieder při posuzování speciálních výstav využívá drobného strknutí do špičky zobáku, po kterém se posuzovaný holub okamžitě postaví do žádoucí vzpřímené pozice a až tehdy je možné ho hodnotit.
Základem dalšího chovu ostravské bagdety je prohloubení spolupráce mezi chovateli. K meziplemennému zušlechťování přistupujeme obezřetně, ale není třeba ho zavrhovat. Chovné páry sestavujeme vždy tak, aby vada jednoho holuba byla vyvážena přednostmi druhého v páru.
Ostravské bagdety se nevyznačují lacinou líbivostí, jejich krása vyžaduje zkušené oko chovatele. Odchovat špičkovou ostravskou bagdetu vyžaduje mnoho trpělivosti a zkušenosti, protože z velkého množství odchovaných jedinců je jen malé procento, které šlechtitel uzná za vhodné k dalšímu chovu, natož k výstavnictví.
Říká se, že ostravské bagdetě dobře rozumí jen takový holubář, který umí správně postřehnout vysoké hodnoty exteriérových znaků a získá nezbytný cit a zkušenosti k dosažení prošlechtěných jedinečností, kterých je překvapivé množství.
