Základy králíkářství v otázkách a odpovědích – I.
Drobnochov králíků, ať již organizovaný (na výstavy), či tradiční (pro samozásobení), je v České republice velmi známý, rozšířený a oblíbený. Je tomu již více než sto let, kdy se králík jako hospodářské zvíře začal na našem území rozvíjet, a nutno sdělit, že se postupně stal častým zvířetem na našich dvorcích. Můžeme patrně tvrdit, že dnes není vesnice, kde by se králíci nechovali. Celý seriál bude koncipován jako souhrn nejčastějších otázek a posléze odpovědí. Jsou to dotazy, které dostávám telefonicky, e-mailovou poštou, anebo témata, která jsou probírána na chovatelských internetových fórech. Věřím, že tento cyklus otázek a odpovědí bude přínosný a pomůže se lépe zorientovat a rozhodovat v začátcích chovu.
Odkdy se u nás králíci chovají a jaké je členění chovů u nás?
Předchůdcem králíka domácího je králík divoký (Oryctolagus cuniculus). Za vhodné považuji sdělit, že králík divoký není (na rozdíl třeba od zajíce polního) u nás přirozeným živočišným druhem. Byl k nám přivezen jako vyloženě lovná zvěř a byl vysazen na několika místech. Postupem času se však adaptoval na naše klimatické podmínky a z obor se rozšířil do volné přírody. V té jej můžeme nalézt i v současnosti, i když stavy volně žijících králíků jsou nižší než v minulém století. První barevní králíci byli známi v západní Evropě asi od poloviny 16. století a v polovině 19. století začalo vznikat a rozšiřovat se více čistokrevných plemen. V našich zeměpisných šířkách byl dlouho domácí králík znám jako zvíře s minimálním hospodářským významem – „choval“ se na stáních ve chlévech a stájích a živil se zbytky krmiva a spadeným senem z hrantů velkého dobytka. Různě strakatá králíčata bývala miláčky dětí sedláků. Teprve počátkem 20. století se o králíku jako hospodářském zvířeti začalo více hovořit. V souvislosti s tím se k nám importovala řada plemen ze západní Evropy. Chov králíků, stejně jako dalších malých zvířat byl výsadou zejména střední a vyšší společenské vrstvy (učitelé, hospodští, poštovní a drážní úředníci, lékaři atd.), která králíky chovala také pro potěšení a výstavy. Velmi se propagoval chov králíka jako zdroje levného a kvalitního masa na vesnicích. Velice oblíbené byly výstavy králíků spojené s tzv. králičími hody a ukázkou kožešnických výrobků z králičiny. Pod touto reklamou se chov králíků začal rozšiřovat i do nižších společenských vrstev – zprvu se králíci chovali zejména pro užitek. Později i tyto společenské vrstvy začaly chovat králíky zajímavých plemen – takových, která měla dobrý užitek, ale i zajímavý a netradiční vzhled a barvy pro výstavní účely. Vhodně se tak skloubila krása a užitek. V době druhé světové války se králík stal významným zdrojem masa a stoupl chov zejména neušlechtilých králíků. Po válce došlo k mírnému poklesu chovaných králíků. Později, v padesátých a šedesátých letech minulého století, se upřednostňovala tzv. užitková plemena, zatímco plemena králíků s krásným zevnějškem stála v pozadí. V sedmdesátých a zejména osmdesátých letech 20. století se však „karta otočila“ a nastala doba příznivější i pro velmi líbivá plemena, ale s nižší užitkovostí. V polovině 80. let se k nám začala ve větší míře dovážet i plemena z cizích zemí, což vyvrcholilo po sametové revoluci a v devadesátých letech. V této době se také začaly masivně zakládat velkochovy králičích masných hybridů (importovaných ze západní Evropy), ale jen málo z těchto podniků existuje dodnes. V současné době se chov králíků v České republice člení na pět základních úrovní – tradiční, neorganizované chovy (pro vlastní potřebu masa) a organizované chovy (chov pro výstavy – v rámci Českého svazu chovatelů); další sekcí jsou již zmíněné velkochovy králíků a také laboratorní chovy králíků. Speciální místo v dnešní době mají tzv. pet chovy – zejména zakrslých plemen králíků.
V současné době je v České republice uznáno 68 plemen králíků. Z tohoto počtu je pro vyloženě masnou užitkovost uzpůsobeno asi 20 plemen, nicméně v rámci dalších pohledů na věc je jich možná o něco více – záleží na chovateli (spotřebiteli), co hodlá upřednostnit ve svém chovu. Některá plemena v sobě vhodně snoubí zajímavý zevnějšek a také solidní užitkovost. Také kvalitní kožešina a kůže se staly nedílnými jatečnými deriváty a mají své využití i v dnešní době.
Co mi může chov králíků přinést?
Chov králíků je velmi ušlechtilá záliba, která nám kromě radosti může přinášet i užitek. Nicméně, na chov králíků musíme nahlížet ve dvou hlavních rovinách. Platí situace, která funguje ve světě od nepaměti, tj. budeme-li něco chtít, musíme pro to také něco vykonat. Jsou to dvě strany mince, které se navzájem prolínají. Je sice pravda, že chov králíků – a asi můžeme říci drobných hospodářských zvířat obecně – je podstatně jednodušší (na krmivo, na prostory, na manipulaci atd.) než chov velkých hospodářských zvířat, nicméně aby chov prosperoval, musí být splněny určité podmínky. Žádné zvíře nám požadovaný efekt nepřinese, pokud se o to jeho majitel, chovatel, nepřičiní adekvátní mírou. Chci tím potenciálním zájemcům o chov králíků sdělit, že chov králíků je bude stát určitý čas a určité finance, zvláště v procesu zakládání chovu. I s tímto aspektem je třeba počítat při rozvaze o založení chovu.
Králík je striktní býložravec a vyžaduje poměrně velký přísun vlákniny ve formě kvalitního sena či slámy. Toto je pro králíka zcela typické a s tím jsou spojeny možné specifické problémy. Zájemce o chov musí brát v úvahu, že musí mít (minimálně na chladné měsíce, v létě lze krmit i zelenou pící) zabezpečen přísun a uskladnění sena. Pro někoho to třeba není problém, protože má kousek zalučněného pozemku, avšak pro správnou sklizeň je potřeba mít i zkušenosti, flexibilní volný čas a také jistě štěstí na pěkné počasí. To může být pro některé chovatele problémem a je potřeba si seno koupit, dovézt a vhodně uskladnit. Ono se to možná nezdá, ale samec se dvěma králicemi a potomstvem má skutečně relativně velké nároky na přísun sena a bez kvalitního sena či slámy se v domácím chovu králíků neobejdeme.
Na druhou stranu, pokud nakoupíme kvalitní chovný materiál a poskytneme zvířatům vhodné podmínky, můžeme se těšit na výsledky své práce. Většina plemen králíků vhodných pro chov na maso dospívá poměrně záhy a ve věku zhruba osmi měsíců je můžeme začít rozmnožovat. Také doba březosti je velmi krátká (asi jeden kalendářní měsíc) a počet mláďat relativně vysoký. Samice je za rok schopna vyprodukovat i v tradičním chovu desítky kilogramů kvalitního dietetického masa v podobě svých mladých. Maso je bílé a poměrně lehce stravitelné v porovnání s masem vepřovým či hovězím, a proto se velmi hodí i pro děti, dorost anebo naopak starší lidi. Důležitým jatečným derivátem je v chovu králíků i jejich kožka, která se napíná, nechává uschnout a může se prodat výkupčím. Dnes se králičí kožky vykupují asi po 20 až 30 Kč, což je obrovský nárůst oproti minulé době. V současnosti tedy chovatel, který prodá třeba deset kožek, má již peníze, které většinou obratem ruky investuje zpět do chovu na nákup určitého objemu krmiva.
Chov domácích zvířat „na dvorku“ má jistě svou perspektivu a lze se domnívat, že postupně zpětně dozná svého významu. Zkrátka není nad to, mít kvalitní maso z vlastní produkce. Člověku to jistě přináší i potěšení, že se sám aktivně přičinil o obohacení jídelníčku své rodiny a blízkých.
| Typ chovu | Obsádka chovu | Poznámka |
| Velkochovy králíků | Speciální masní hybridi. | Umělá inseminace, halový chov, rychlý růst. |
| Organizovaný drobnochov | Čistokrevná plemena. | Chov na výstavní účely, případně užitek, čistokrevná plemenitba. |
| Tradiční drobnochov | Kříženci čistokrevných plemen. | Chov na vlastní samozásobení, využití kuchyňských zbytků. |
| Laboratorní chovy | Speciální linie. | Využití pro výzkum, přísná zoohygiena. |
| "Pet" chovy | Zejména zakrslá plemena. | Většinou 1 až 2 kusy, chov pro potěšení. |
(Pokračování příště.)
