Kostarický deník – Pura Vida

Pátek, 7. ledna 2011. Celou noc pršelo, ale když jsme ještě před snídaní vyšli na procházku, jako zázrakem přestalo. Procházíme se po pláži, opět v doprovodu našich psích kamarádů. Pozorujeme vodní ptáky – fregatky, kolihy, bahňáky. V dálce s křikem přelétá hejno arating. Ládík pořizuje fotografie tangar zpěvných, krásných výrazných ptáčků s černočerveným zbarvením.

O ztraceném batohu stále nemáme žádné zprávy. Začíná to být docela problém, protože se po snídani chystáme do rezervace a Ládík má jenom oblečení, ve kterém přicestoval. Co je moc milé, naši spolucestující se nabízejí zapůjčit alespoň nějaké vybavení. To je obrovská výhoda, když cestujete ve skupině. Když si vzpomenu, jak jsem ještě na poslední chvíli dokupovala návleky na nohy jako ochranu proti hadům (v Kostarice je prý hadů mnohem víc než v Peru), obojživelné trekové sandály (v pralese nic neusušíte, všechno jenom zatuchne) a jiné potřebné nezbytnosti. Když si uvědomím, co všechno nám z vybavení chybí, jako třeba ponča, Láďovy kotníkové trekové boty, speciální rychloschnoucí ručníky, tak přesto asi jako největší problém zatím vidíme, že nemáme nabíječku na fotoaparát. Baterie pomalu ubývá a my si uvědomujeme, že jestli se nestane zázrak, tak přijdeme o spoustu neopakovatelných snímků. Na druhou stranu je to pro nás docela cenná zkušenost. Už víme, jak příště rozdělit věci do batohů tak, abychom byli schopni dál fungovat, kdyby se nám jeden batoh zase někam zatoulal. A hlavně, že i příslušenství k fotoaparátům musíme mít v příručním zavazadle.

Po snídani vyrážíme do rezervace Cahuita. Krásné místo, kde prales zasahuje až do oceánu. Jdeme písčitou stezkou a pozorujeme opice, leguány, lenochody a různé opeřence. Využíváme blízkosti pláže a jdeme se vykoupat. V písku se prohání houfy krabů. Když se nabažíme koupání, pomaloučku se vracíme zpět a už se těšíme, že si někde dáme kávu. V zeleni u vstupní brány do parku objevíme krásného amazoňana pomoučeného. A pod ním se brodí ve vodě volavka a kousek od amazoňana zahlédneme malého lenochoda. Přijde mi legrační, že nejvíce zvířat se vyskytuje u lidských příbytků. Jak zjistíme později, není to nic neobvyklého. Můžete se půl dne plahočit pralesem a neuděláte kloudnou fotku, potom se vrátíte do ekolodge a podaří se vám vyfotit takové skvosty, za které by se nemusel stydět ani National Geographic.

(Pokračování příště.)