Ptačí svět plovoucích ostrovů
Plovoucí ostrovy
Jen vysoké množství dešťových srážek v této oblasti ovlivňuje hladinu mezi mnoha vzájemně více či méně propojenými jezery a jezírky. Srážková voda se díky minimálnímu převýšení pomalu přesouvá k oběma zmíněným řekám, které ji odvádějí. Ostrovy jsou tvořeny z odumírajících a stále znovu dorůstajících vodních rostlin (hyacintů, leknínů a rákosin). Vyrůstají na nich i středně vysoké křoviny, lesíky a palmy. Tyto ostrovy však nejsou nijak spojeny s pevnou zemí a v závislosti na srážkách se zvedají jako pontony. Nemůže nikdy dojít k jejich zatopení, a jsou tak bezpečným útočištěm zvířat, která na nich žijí. Je to oblast s obrovskou biodiverzitou.
Stovky druhů zvířat
Kromě stovek druhů bezobratlých živočichů zde žije 59 druhů plazů, 57 druhů savců a 344 druhů ptáků. Hned po desítkách druhů pestrobarevných motýlů naši pozornost upoutají velcí pavouci, kteří přes den odpočívají v obrovských hnízdech tvořených jejich nahromaděnými těly. Za soumraku začínají společnými silami splétat velmi pevné sítě, ve kterých často uvázne nejen velký hmyz, ale i drobní ptáci. Z plazů zaujme zejména obrovské množství kajmanů šíronosých (Caiman latirostris). V oblasti se vyskytují dva jeho poddruhy. Je to kajman argentinský (C. l. chacoensis) a kajman yacarae (C. l. yacarae). U břehů jezer se vyskytuje několik druhů velkých hadů, z nichž nejvzácnější a určitě nejatraktivnější je anakonda žlutá (Eunectes notaeus). Výskyt této čtyři metry dorůstající anakondy je vázán jen na povodí řeky Paraná. Ze savců lze v oblasti pozorovat několik ohrožených druhů. Patří mezi ně aguaaraquazu neboli pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), pro něhož jsou argentinské mokřady jedním z posledních útočišť, podobně jako pro dva druhy jelenců. Jedním z nich je jižní (argentinský) poddruh jinak hojně se vyskytujícího jelence pampového (Ozotocerus bezoarticus) a druhým je velmi vzácný jelenec bahenní (Blastocerus dichomotus). Z dalších savců lze v oblasti spatřit např. kočku slaništní (Oncifelis geofferoyi) či vřešťany černé (Alouatta ciaraya). Celá oblast mokřadů je rájem pro největší hlodavce na světě, kapybary (Hydrochaeris hydrochaeris). Dospělé kapybary zde nemají žádné nepřátele, a tak se chovají značně neohroženě a přezíravě. Ačkoliv jsou jejich mláďata častou kořistí kajmanů a anakond, žije jich zde neuvěřitelné množství.
Ráj ornitologů
Mokřady jsou však především rájem ornitologů. Vyskytuje se zde obrovské množství vodních ptáků, zejména volavek, chřástalů, kormoránů a čápů. Na „plovoucích“ ostrovech hnízdí velké množství čájí obojkových (Chauna torquata), ke kterým se na loďce dá přiblížit doslova na pár centimetrů. Rovněž jinak skrytě žijící chřástalové zde ochotně pózují fotografům. Nádherný je zejména chřástal velký ypecaha. V rákosinách a nižších porostech svými sytými barvami přímo září slípky martinické (Porphyrula martinica) a vysoko v korunách stromů staví svá hnízda čápi jabiru (Jabiru mycteria). Z menších ptačích druhů stojí za pozornost kromě tří druhů ledňáčků (Chloroceryle amazona, Chloroceryle americana a Ceryle torquata) také například vlhovci. Ze dvou druhů lze hlavně vpodvečer a zrána pozorovat zářivě oranžové hlavičky hlasitě se ozývajících vlhovců červenohlavých (Amblyramphus holosericeus). Vlhovce paraguayské (Xanthopsar flavus) lze jen zaslechnout a věřit kameramanům BBC, kteří zde právě točí dokument, že jsou to opravdu oni. Drobné ptáky lze nejlépe pozorovat v okolí kempu a v okolí domků domorodců. Jedná se zejména o několik druhů hrnčiříků, tyranů, tyranovců, datlů, tangar, holubů a hlavně kardinálů. Z tyranů lze velmi často pozorovat vlajkoocasého tyrana savanového (Tyranus savana), z tangar tangaru sayaca (Thraupis sayaca). Přímo v kempu se zdržují také datli zlatoprsí (Colaptes melanolaimus) a nádherní holubi paraguayští (Columba maculosa). V oblasti se vyskytují tři druhy kardinálů. Zatímco kardinály šedé (Paroaria coronata) a kardinály žlutozobé (Paroaria capitata) jsme mohli denně pozorovat na krmítku umístěném před naší kuchyní, o výskytu kriticky ohroženého kardinála žlutého (Gubermatrix cristata) nás jen informoval kameraman BBC. V oblasti žijí také tři druhy jihoamerických sojek. Nejvzácnější je sojka azurová (Cyanorax caeruleus), nejběžnější je sojka lesní (Cyanocorax cyanomelas) a nejkrásnější sojka kápovitá (Cyanocorax chrysops).
Trosečníci
Mokřady Esteros del Iberá byly po mnoho let jedním z nejdivočejších a nejméně známých regionů Argentiny. Od data založení rezervace je lov čehokoliv v dané oblasti přísně zakázán. Zvířata, jejichž stavy se neustále zvyšují, se zde cítí natolik bezpečně, že se k některým druhům lze přiblížit téměř na dotek ruky. Oblast „ mezopotamských“ mokřadů je dodnes pro běžné turisty neatraktivní a je jen málo navštěvována. V celé velmi teplé oblasti je přísný zákaz vstupu do vody a problematické je i naplánování přesného termínu příjezdu a odjezdu. Obě přístupové cesty jsou často velmi rychle nečekaně zaplaveny a z návštěvníků se snadno stávají i na několik dní trosečníci. Jediné tábořiště uvnitř rezervace, do kterého i při „suché cestě“ trvá jízda terénním automobilem několik hodin, tak navštěvují zejména skupinky přírodopisců, ornitologů či fotografů divoké přírody. Pro ně je pak pobyt mezi zvířaty, která se jich nebojí a pozorují je se stejným zájmem jako oni je, nezapomenutelným zážitkem.
