Krétší kanáři
Již několik let navštěvujeme se ženou Jindřiškou řecké ostrovy. Provozujeme tzv. ostrovní turistiku. Pátráme po zajímavých kamenech, rostlinách, mušlích a hodně fotografujeme. Na každém ostrově vždy najdeme několik chovatelů, kteří mají běžné druhy ptáků – andulky, korely, kanáry a volně žijící ptáky. Na ostrově Santorini visí v každé taverně klec s kanárem. Tam ovšem nejsou bůhvíjací chovatelé, ale mají tam ptáky kvůli tomu, aby jim oznámili začínající zemětřesení, která tu jsou poměrně častá. Na Lefkadě je dokonce v klášteře Faneromeni malá zoologická zahrada, kterou provozují tamní mniši. Mají tam i docela zajímavé měkkožravé ptáky – špačky růžové, pagodové, krasky zelené a Leskoptve tříbarvé. Překvapení mě čekalo na ostrově Rhodos, v obchodě s chovatelskými potřebami a živými zvířaty. Tam kromě velké nabídky malých štěňátek různých směsí a plemen, koťátek, bílých myší, křečků a leguánů měli v několika klecích andulky, kanáry, zebřičky, korely a volně žijící ptáky. Stehlíky, pěvušku modrou, pěnici černohlavou a zvonky. Ceny od 10 do 20 eur.
I přes moji intenzivní samouku řečtiny jsem nebyl moc schopen se s prodavačem domluvit, sehnal jsem tedy naši průvodkyni a doslova ji zatáhl do obchodu. Tam jsem se zeptal, zdali je v Řecku povolen prodej volně žijících ptáků, když v Evropě je na to potřeba povolení, registrace atd. Prodavač odpověděl, že toto jsou přece ptáci z Rhodu, a ne z Evropy, takže si každý může prodávat, jaké ptáky chce. Nedovolil mně ale fotografovat. To mi stačilo. Potom jsme navštívili tamní malou ,,zoologickou zahradu“ s převahou pštrosů, jelenů a několika papoušků. I na ostatních ostrovech se většinou nachází zařízení se zvířaty a ptáky, ale mě většinou zajímají místní nadšenci, kteří nějaké ptáky chovají. Pravda, z drtivé většiny je mají jako „pet“ – domácí mazlíčky, v počtu jednoho až dvou kusů.
Jsou ovšem i výjimky. Při svých cestách jsme se dostali i na ostrov Kréta. Krásná příroda, historické památky, kolébka evropské civilizace. Většinou cestovka pořádá okružní cestu po ostrově, kde se během dne snaží ukázat některá místa, která by mohla být pro turisty zajímavá a atraktivní. Při jednom takovém výletu jsme se dostali i do střední Kréty do okresu Rethymno, kde se v horách rozkládá malebná vesnička Spili. Kromě několika památek je známá i řadou chrličů vody, které na místní návsi (náměstíčku) vytvářejí působivou oázu klidu pro cestovatele. Proslulá je také údajně nejlepším krétským jogurtem. Ten je nabízen v místní cukrárně. Obsahuje ovčí jogurt, rozemleté vlašské ořechy a pravý tymiánový med.
Konečně ptáci
Zatímco Jindřiška šla vystát frontu na ten zázrak, já jsem se vydal na cestu po vesnici, kde jsem narazil na terasu, kde stály tři velké klece na kolečkách, které byly plné kanárů. Konečně ptáci. Chtěl jsem si je fotit, ale byli příliš daleko. Protože jsem tam pořád přešlapoval, za chvíli vyšla z domu mladší žena, kterou jsem řecko–anglicky poprosil, jestli by mě nepustila dál, že bych chtěl fotografovat. Moc nerozuměla, byla to Ukrajinka Máša, která tam pracovala. O to lepší, ruštinu jakžtakž ovládám, ještě ze školy za „totáče“. Ochotně mi dovolila fotografování. Prozradila mi, že pán i paní jsou v zaměstnání v Rethymnu a pán že má ještě voliéry za domem ve dvoře, kde chová ostatní kanáry. Tam že mě však pustit nemůže. Tohle prý jsou mláďata, která zde přepeřují. Několik kanárů bylo zelených, ostatní pěkně intenzivně červení. Zajímalo mě, čím jsou krmeni. Nejdříve mi ukázala míchanici podle pána domu, kterou připravuje sama a několikrát denně doplňuje. Skládala se z vařené rýže a rozemleté vařené kukuřice s přidáním mrkve. Kanáři ozobávali rozpůlená vařená vejce se skořápkami a rozpůlená granátová jablka, která byla volně položená na zemi. Mezi dráty klece byly zastrčeny kusy červené syrové kapie. Dále mi ukázala trsy třezalky a jakési místní odrůdy chrpy, kterými pán krmí ptáky ve dvoře. Přidává i salát a zelí, ale ty brzy ráno nebo až navečer, kdy není takové horko, aby listy nezvadly.
Krmení
Když jsem se ptal na semena, přinesla mi papírový pytel s nějakou směsí a již nečitelnými řeckými nápisy. Směs jsem vyfotil. Potom přinesla ještě menší sáček, na kterém byla nalepena samolepka s řeckými a v závorce s latinskými názvy. Písmenka byla tak malá, že to foťák nebral. Nasadil jsem si silnější brýle, vzal propisku a papír a latinské názvy opsal. Po příjezdu do Čech jsem se dal do identifikace semen podle názvu v Atlase středomořské flóry. Některá byla jasná, některá méně.
Krétské krmení pro ptáky s názvem Kalos Ja Pulios (něco jako Dobrota pro ptáky) obsahovalo konopí seté, jetel úzkolistý, mák setý, len obecný, niger setý, jitrocel prostřední, ostropestřec mariánský, diviznu laločnatou, čičorku krétskou, černuchu damašskou. Takže neobsahuje řepku, oves ani slunečnici, což je běžné ve směsích, které se prodávají u nás. Pravda je, že naši chovatelé kanárů si často míchají směsi podle svého receptu tak, aby to vyhovovalo jejich svěřencům. Ale základem je jarní řepka.
Na Krétě je to asi trochu jiné. Tam se řepka nepěstuje a dovoz je drahý. Anebo není pro kanáry asi tak důležitá. Vždyť původní kanáři z Kanárských ostrovů se živí tím, co příroda dá. To jsou travní semena, listy a pupeny rostlin, možná i některé kulturní plodiny. V době odchovu mláďat krmí v malé míře i hmyzem. Dnešní Kanár je absolutně domestikovaný, to znamená dlouhou dobu spjatý s člověkem chovem v kleci, dobře odchovávatelný, zvyklý na tzv. náhradní krmení. Vytváří již několik desítek barevných mutací, jejichž řada ještě není vyčerpána. Možná, že se chovatelé na Krétě ještě nedopracovali k tomu způsobu krmení kanárů, který již léta praktikují jejich západní kolegové, možná, že si západní chovatelé přizpůsobili krmení kanárů k obrazu svému, nikoliv k potřebám svých svěřenců. Toť otázka.
Všechno je jinak
Některé odchovy kanárů v západní Evropě jsou na špičkové úrovni. Je tu schválený standard, který určuje nejideálnější postavu, postoj, kondici, opeření, barvu atd. Ten standard se vytvářel mnoho desetiletí. Pravda také je, že i v jiných částech světa jsou chovatelé, kteří by mohli možná směle soutěžit s vyspělými chovateli ze Západu. Jenže u nich se nekonají žádné burzy, oblastní nebo nedejbože celostátní (celorepublikové) výstavy. Tam se v drtivé většině chovají jen taková zvířata, která se dají zužitkovat na maso, mléko, kůži a vlnu. A ten, kdo chová nějaké cizokrajné ptáky, je svým způsobem také osamocený ,,exot“, protože neexistují žádné spolky ani kluby. Jediné, co na řeckých ostrovech existuje, jsou politické strany a fotbalové kluby. I na nejmenším ostrově jsou nejméně dva fotbalové týmy a asi pět politických stran. Žádní zahrádkáři, svaz žen atd. Nic. Život je tam poněkud jiný než u nás.
Osamělí místní chovatelé nemají žádné informace o tom, že se někde v kontinentální Evropě koná nějaká výstava. A myslím si, že i kdyby to věděli, tak nebudou mít zájem se zúčastnit, protože by si mysleli, že v zaběhnutých soutěžích budou outsidery. V neposlední řadě je to otázka peněz za cestu, klecné atd.
Já jsem přesvědčen, že pan Dionýs Lapos si na Krétě pojede na ,,kanářím písečku“ svoji lajnu, kdy bude svými kanáry zásobovat klece v krétských tavernách a zůstane dál svůj. Jestli tam ještě bydlí a pomáhá jim v létě Máša, tak jim přeji, aby vydrželi. Krize nekrize …
