Již od útlého dětství jsem byl velmi závislý na přírodě, nakloněn hlavně všemu živému, co dýchá a roste. Mé miniaturní zoologické zahrady, pracně vybudované na venkovském pískovišti u mé milované babičky v malé vesničce u Trocnova, obsahovaly žížaly a různé brouky.
Babička mě vedla ke vztahu k přírodě a zvířatům, coby dennodenně oprašovaný jedináček jsem měl jediného dětského kamaráda, a to psa Míšu, několik ptáčků a morčátko. Postupně v dospívání jsem si začal všímat jednotlivých plemen, hlavně tedy služebních, a později, jako člen výboru bývalého Svazarmu, jsem vedl družstva výcvikářů. Vlastnil jsem v té době německé ovčáky, boxery, střední knírače a fenečku krysaříka, která mě fascinovala svou nebojácnou povahou.
Bohužel se život nedal do budoucna spojit s mojí představou o chovatelství, jelikož jsme bydleli v domku s malým pozemkem na okraji města. Navíc jsem byl velmi omezován otcem a má touha po chovatelství byla naplněna až po definitivním osamostatnění se od rodičů. Půjčil jsem si peníze a zakoupil několik kilometrů za městem větší usedlost, kde byly podmínky pro mé zájmy – především chov psů a koní.
Začátky byly velmi těžké, neznám takového šílence, který by šel střemhlav do všeho jako já, nekoukal napravo ani nalevo. Nehledal jsem rodinu ani diskotéky, pevně jsem se zakousl do díla a postupně zrekonstruoval celou usedlost, včetně vybudování chovatelského zařízení, které mohlo být ukázkovým příkladem i ostatním chovatelům.
Samozřejmě již uvedená plemena zde byla kromě jiných zastoupena v hojném množství. Další byli pekinézové, Německé dogy, rotvajleři, dobrmani a Šeltie, některé z nich chovám dodnes.
Mým cílem ale nikdy nebylo množení psů za každou cenu, vždy jsem si vážil správného spojení rodičů a velmi uvážlivě a cíleně jsem produkoval, přestože nemohu popřít, že byla potřeba finančních prostředků.
Byl jsem zvyklý na to, abych svou činností zazářil, jak pracovním výkonem, tak zdravými krásnými odchovy. Hlavně proto mě práce u zvířat poutala a bavila, vždy jsem se velmi těšil z každého nového sebemenšího překvapení, které přišlo. Pinče a krysaříky jsem vždy choval velmi kvalitní, vždy jsem se zaměřoval na typ a stavbu těla. Nemalé bylo moje překvapení z narození modrých krysaříků a to mi vnuklo myšlenku vytvořit cíleně novou rasu – barvu, neboli oživit starou, původní verzi pinče. Proč vlastně ne, vždyť bílá barva je zakódována u všech tvorů žijících na této planetě. V té chvíli jsem ale vůbec netušil, jaký úkol si dávám a jak dlouho budu čekat. Mou myšlenku navíc potvrdil jeden starý pán, u kterého jsem byl na návštěvě a který mi řekl, že strakatý Ratlík existuje, že ho sám v mládí choval. Pánovi jsem věřil, jelikož to byl úspěšný chovatel harckých kanárů. Myšlenka to byla tak silná, že jsem nic nevzdával a každé štěně, byť se sebemenším bílým znakem, šlo dál do chovu i za cenu velmi úzké příbuzenské plemenitby (i v tomto směru jsem se přesvědčil, že „kniha genetiky“ je velmi omezená a vše nakonec řídí příroda).
Po dlouhých dvanácti letech se ale stále nenaplňovala má představa, a dokonce jsem začínal věřit i tomu, že nedokážu přírodu „upravit“. Stále jsem se však nevzdával. Za další tři roky se narodil první harlekýn, který z větší části již odpovídal mému velkému snu. Nepředpokládal jsem ale v té chvíli, že mě čeká ještě dlouhá cesta, možná horší než dosud. Protože spojit jedince, aby geny byly absolutně stejné a krevně se alespoň trochu lišily, bylo velice složité. Navíc velká příbuznost měla za následek ztrátu infekční odolnosti a celý chov se stal velmi nákladným. Nejvíce šlo o upevnění genetického materiálu na životaschopných jedincích. Když mé dlouhé čekání nemělo výsledky, jaké jsem si představoval, smiřoval jsem se se smutným koncem. Jen díky velké podpoře mého přítele a sponzoringu pana veterináře Zdeňka Fialy, kterému dnes chci moc poděkovat, jsem pokračoval v cílené plemenitbě a za další rok se k mému úžasu narodil první celý vrh vysněných harlekýnů. Už jsem to vůbec nečekal.
Od té doby uběhly další tři roky, které mohu s potěšením označit za velmi úspěšné. Nadále hodlám ve své šlechtitelské práci pokračovat a stále cíleně zušlechťovat tohoto strakatého pinče, a to v barvách: harlekýn standard, harlekýn plášťový, harlekýn zlatý, modrý, čokoláda–gold. Jeho název bude „Karlovarský harlekýn pinč“. V podstatě existuje odedávna, jen jsme o něm nevěděli…