Pumy vyžadují trpělivost

Puma americká pochází z prostředí s pestrým klimatem od Kanady po jihoamerickou Patagonii. Proto je odolná vůči teplu i chladu, také se dobře množí, daří se jí takřka všude. Není tedy vzácným druhem, proto o ni nemají zoologické zahrady zájem. Zato privátním osobám se jejich držení či chov mohou zdát snadné.

Skutečnost je ale trochu jiná, jak na to upozorňuje chovatel Josef Kreizl. Sám choval řadu vzácných zvířecích druhů, a s chovem pum začal před více než deseti roky. Protože nic nenechává náhodě, i na tento chov se důkladně připravil. Teoreticky a vybudováním krásných pavilonů, které bohatě vyhovují normě pro chov těchto šelem. Nejprve si obstaral na krajském referátu životního prostředí povolení k držení nebezpečných zvířat. Na začátek chtěl získat ochočenou pumu, takovou ale nesehnal, proto si dovezl první jedince ze zoo ve Wroclawi a z Krakowa. Pro zkvalitnění chovu si později dovezl koťata z Řecka, Německa a Rakouska. Denním kontaktem s chovnými i odchovanými zvířaty získal bohaté zkušenosti počínaje péčí o novorozence, z přivykání na lidi, ze sledování zdravotního stavu, z vývoje povah a vztahů ve skupinách, z vhodnosti ubikací a výběhů atp. A také co šelmám drženým v lidské péči vyhovuje a co nikoliv.

Kryštof

Asi na první pohled upoutá pozornost návštěvníka chovného areálu kocour Kryštof. Je mohutný, a tak se na první pohled může zdát, že není příliš mazlivý, na rozdíl od mláďat a samic. Při vycházce se však chová jako slušný parťák. Ale musí se to s ním umět. „To rozhodně,“ shodně potvrzují Josef Kreizl a jeho syn Roman, který vyvádí z ubikace kocoura na pevném postroji. Ve třech vychází na louku s remízkem, kde jsou keře i vzrostlé stromy. A přitom muži vysvětlují, že pumy jsou sice samotářská zvířata, ale držet jediné zvíře, bez dostatku podnětů není dobré. Ani ubikace a výběhy ve stanovené velikosti a s patřičným vybavením na hraní a broušení drápů zvířeti nepomohou, když nemá rozmanité dění kolem sebe a samo se alespoň něčeho takového nemůže zúčastnit. Kdo se nemůže pumě dostatečně denně věnovat, a ona ani nemá výhled do okolí s nějakými podněty, měl by si pořídit rovnou párek, který se dokáže zabavit. „My také nechodíme ven s každou kočkou. S Kryštofem chodíme proto, že je ve výběhu sám a od malička je na procházky zvyklý. Těší se na ně a intenzivně je prožívá. Pachové, zrakové i zvukové podněty mu zjevně dělají dobře, stejně jako slídění v houští a škrábání na mohutných dubech,“ vysvětluje chovatel. Neříká to ovšem jako doporučení držitelům pum, protože něco podobného si může dovolit na svém pozemku jen opravdu zkušený chovatel, který si je jistý svým zvířetem. Ale může si být někdo jistý krotkým chováním své šelmy?

Není to pes

Mnoho zájemců o pumy má předchozí zkušenosti se psy, ale na těch nelze stavět, jak upozorňuje Josef Kreizl: „Chování pumy je dosti nevypočitatelné. V přírodě nepatří mezi silné predátory, proto loví s překvapením. A to je důvod, že člověk si u ní nikdy není jistý reakcí, která by se dala předpokládat. Chceme-li být s ní v kontaktu, musíme mít stále navrch. Není to o tvrdosti, ale o důslednosti. Když nechci, aby na mě skákala sedmdesátikilová kočka a ještě přitom vytáhla drápy, nesmím to dovolit už ani kotěti. Byť by to mohla být v tu chvíli sympatická hra. Jeden takový skok, a nedej bože útok dospělého zvířete, obvykle člověka vystraší a je konec s bezprostředním kontaktem. Ale i přes mříže je přátelství důležité. Pro osamocenou pumu i jejího majitele. Jinak by si místo živé kočky mohl pořídit sochu a byl by bez starostí.“

Ve vodě

V případě Kryštofa nelze opomenout letní rituál, kterým je koupání v rybníce. „Začalo to náhodou, při procházce kolem rybníka. Kocour se domáhal do vody tak vehementně, že jsme mu umožnili koupání. A od té doby je z toho pravidelná záležitost. Časem jsme přišli na to, že při tom musíme být dva. Kryštof totiž nejraději plave ode mne k synovi a zpět. Plaveme s ním také přes rybník. Je ovšem podstatně rychlejší. Samozřejmě, že je vždy na šňůře. Na rozdíl od psa neleze ve vodě na člověka. Má k nám takovou důvěru, že se při zastavení nechá v hloubce držet za kšíry,“ dodal chovatel. Jiné jeho pumy nemají takové povyražení, ale jsou spokojené alespoň s kontaktem a hlazením přes mříže. „Ale ani to nelze bezpečně provádět se všemi. Některé jsem získal neochočené, a ty jsou schopné se přitulit a vzápětí seknout tlapou tak, že si škrábnutí ostrými drápy nezadá s pořezáním břitvou,“ upozornil pan Kreizl.

Radost, dřina, riziko

Mít doma párek pum není jen o zábavě. Něco to stojí, protože je nezbytné mít ubikaci a výběh podle normy, která je uvedená v publikaci Podmínky chovu savců volně žijících druhů v zajetí (vydalo Ministerstvo zemědělství ČR v roce 2000). Venkovní výběh pro pár pum má mít 30 m2 s mřížemi a horním uzavřením, k tomu pak suché spací boxy chráněné před průvanem. Kdo má dostatek financí, může si takovou stavbu zadat, kdo je šikovný, zvládne ji sám. Josef Kreizl se rozhodl objekt vystavět sám, aby byl nejen podle jeho představ, ale aby si vše do detailu osahal a jednou mohl třeba stavbu vylepšit. Areál vyžaduje také denní čištění, občasnou údržbu a čas samozřejmě zabere i častý kontakt se zvířaty. Především s nově narozenými. Netvrdí, že pumy vychovává, ale bezprostřední kontakt a jejich krmení v prvních osmi týdnech považuje za důležité pro vtisknutí člověka do vědomí zvířete jako příslušníka svého druhu. „Takové pumy nejsou v dospělosti plaché, nebojí se. Ale na druhou stranu si dovolí vůči člověkovi hry, které bývají občas bolestivé. Berou vás, jako když si hrají s pumou,“ vysvětluje chovatel a zdůrazňuje, že dovádění má svoje mantinely. Kočky totiž zkoušejí, co vše si mohou dovolit, a ze hry se stávávají stále důraznější útoky. A v takové chvíli je nutné dovádění okamžitě rázným povelem či gestem ukončit. „Tomu ony rozumějí, pokud se s takovým signálem setkávaly odmalička. Pokud by se neuklidnily, nastává problém. Jakmile člověk jednou přizná, že je slabší, už nemá šanci si s pumou dál hrát. Ona si uvědomí svoji sílu a použije ji, kdykoliv se jí něco znelíbí. Třeba když ji zavádíte do ubikace a ona nechce, tak vás může napadnout. Žádný silný podnět, jaký byste třeba použili k umravnění psa, vám nepomůže. Chce to nekonečnou trpělivost,“ připomněl Josef Kreizl na závěr jednu ze svých zkušeností.