Základy králíkářství v otázkách a odpovědích – II.
Plemena nebo kříženci?
V předešlém dílu jsem zmínil, že chov králíků v České republice je rozložen do pěti oblastí, a sice: tradičních chovů (pro domácí produkci masa), organizovaného drobnochovu (zejména pro výstavní účely), klecových velkochovů, laboratorních chovů a tzv. „pet“ chovů. V rámci organizovaného drobnochovu je u nás uznáno celkem 68 plemen králíků. Tato jsou rozdělena do čtyř hmotnostních skupin, a sice na plemena velká, střední, malá a zakrslá. Detailnější informace jsou zobrazeny v přiložené tabulce. Každé plemeno má svůj standard s ideálním popisem zevnějšku a také s přípustnými a nepřípustnými vadami. Tento detailní výčet se nachází v publikaci Vzorník plemen králíků (Ing. J. Zadina, 2003). Tato plemena jsou chována zejména členy Českého svazu chovatelů (ČSCH), a to pro výstavní účely, zdokonalení zevnějšku a v některých případech také pro udržení genofondu. Jedním ze znaků organizovaného drobnochovu je také čistokrevná plemenitba, evidence a označování zvířat a vydávání rodokmenů. Speciálně vyškolení posuzovatelé provádějí na výstavách jejich hodnocení a vybírají nejlepší zvířata.
Jedním z rysů tradičního chovu (pro samozásobení) je zejména nečistokrevná plemenitba. V praxi to znamená, že se chovají kříženci čistokrevných plemen. Chceme-li chovat králíky čistě jen a pouze pro masnou užitkovost (nikoliv pro výstavní účely) v rámci vlastní soběstačnosti, je výhodné právě křížení vybraných plemen. Při křížení čistokrevných plemen mezi sebou dochází u jejich mláďat k tzv. heteróznímu efektu. Je to stav, kdy užitkovost, hmotnostní přírůstky, plodnost, odolnost, životaschopnost, dlouhověkost a další vlastnosti jsou u těchto kříženců (hybridů) výraznější než u výchozí rodičovské populace. Proto je lepší křížit vybraná plemena různě mezi sebou, má-li chovatel zájem čistě jen o produkci masa. Z hlediska růstového potenciálu mladých králíků je optimální věk pro porážku mezi třetím a čtvrtým měsícem věku. Při delším vykrmování se zvyšuje spotřeba krmiva a výkrm se stává méně ekonomickým (začíná více přirůstat tuková tkáň).
V rámci těchto 68 ušlechtilých plemen je pro tradiční chovy – křížení, vhodných asi 20 plemen králíků. Obecně můžeme tvrdit, že čím je plemeno většího tělesného rámce, tím pomaleji roste, dospívá a má delší svalová vlákna, avšak zároveň má tím více mláďat. Pro užitkové křížení do tradičních chovů se proto nejvíce hodí plemena ze střední a malé hmotnostní kategorie. Zájemce o tradiční chov králíků na maso si může vybrat ze dvou větších nabídek. Tou první jsou plemena ze střední kategorie. Jsou to plemena, která v dospělosti váží asi 4 až 5 kilogramů a jsou chovatelsky dospělá asi v osmi až devíti měsících věku. Samice vrhají okolo osmi až deseti mláďat, která se mohou kulinářsky upotřebit ve věku 3 až 4 měsíců, kdy mívají okolo tří kilogramů živé hmotnosti. Sem patří zejména plemeno: burgundský (Bu), kalifornský (Kal), kuní velký (Kuv), siamský velký (Siv), novozélandský bílý (Nb), velký světlý stříbřitý (Vss), činčila velká (Čv), meklenburský strakáč (MS), český albín (ČA) anebo vídeňská plemena králíků (V) či plemeno zaječí (Za).
Jaká plemena králíků zvolit?
Často jsem tázán na ideální spojení plemen z této kategorie. Ono je to však vše o zvyku a zkušenostech. Znám chovatele, kterým vyhovuje spojení třeba burgundský×kalifornský, ale stejně tak jsou chovatelé, kteří si pochvalují zařazení velkého světlého stříbřitého, činčily velké. Český albín nebo novozélandský bílý jsou také vhodní, ale mám zkušenosti, že někteří chovatelé dávají přednost spíše „barevným“ plemenům králíků, protože jsou to poutavěji zbarvená zvířata. Znám i lidi, kterým doslova bytostně vadí pohled na bílé červenooké zvíře (albína), protože jim to připomíná jiná laboratorní zvířata. Výrazně vhodným plemenem pro křížení je plemeno zaječí. Toto staré anglické plemeno svou atletickou postavou připomíná zajíce polního. Na první pohled by se mohlo zdát, že na tomto králíkovi není mnoho co k užitku. Zdání však klame – toto plemeno bylo postaveno na původních jatečných králících a to se odráží v užitkovosti dodnes. Plemeno má menší hlavu a tenčí, dlouhé končetiny a tenkou kůži, nicméně toto všechno je vlastně při porážce králíků jateční odpad, který nemá masné využití. Proto je jatečnou výtěžnost velmi vysoká – protože má tohoto „odpadu“ na sobě minimum v porovnání s jinými vyjmenovanými plemeny.
Druhá skupina plemen vhodných pro užitkové křížení v tradičních chovech pochází z malé hmotnostní kategorie. Tato plemena váží v dospělosti okolo asi 3 až 3,5 kilogramu. Jsou to plemena raná a chovatelská dospělost je asi ve věku 6–7 měsíců. Samice vrhá okolo šesti až sedmi králíčat. Ve 3 až 4 měsících tito mladí králíci váží již okolo dvou kilogramů a mají jemné, krátce vláknité maso a vyšší jatečnou výtěžnost. To vše při, pochopitelně, nižších nárocích na krmivovou základnu a na prostor. Také manipulace a zabíjení jsou zde lepší. Mezi tato plemena patří zejména: stříbřitý malý (S), který je uznán v šesti barevných rázech – jako žlutý, černý, modrý, havanovitý (hnědý), divoce zbarvený a světlý (zbarvení jako Vss). Mezi další obdobná malá plemena bychom mohli zařadit malého berana (MaB) anebo českého červeného (Čč). Je tedy na individuálním pohledu na věc, zda si zájemce bude chtít pořídit spíše plemena střední velikosti, anebo zvolí spíše plemena malé velikosti. Obě dvě skupiny mají svá pro a proti. Vše je tak o líbivosti a vkusu chovatele a stejně – ideální je stav, kdy si zájemce prolistuje Vzorník plemen králíků anebo zajde na výstavu, kde mu vysněné plemeno „padne do oka“, a je spokojen. Nutno však podotknout, že by to mělo být nějaké plemeno z výše uvedených příkladů. Mezi rozhodně nevhodná plemena pro křížení na maso patří třeba český strakáč (ČS) či japonský (J), což jsou vyloženě sportovní plemena a navíc s poměrně dlouhým růstem a slabším osvalením, nebo kastorex (Ca), který má využití pro zcela jiný typ užitku – pro kožešinu.
| Plemeno | Hmotnost dospělých králíků (standard) |
Stručný popis plemene |
| Kalifornský | 4–5 kg | bílá barva srsti s tmavým nosem, ušima, končetinami a pírkem (ocasem) |
| Burgundský | žlutá barva srsti | |
| Novozélandský bílý | albín, výrazně robustní | |
| Český albín | albín, výrazně kvalitní srst | |
| Velký světlý stříbřitý | 4,50–5,50 kg | mléčně stříbřitá barva srsti |
| Zaječí | 3,50–4,25 kg | štíhlá postava, tenká kůže |
| Malý beran | 2,75–3,50 kg | klapouché plemeno |
| Stříbřitý malý | 2,50–3,25 kg | 6 různých barev, stříbřité konečky pesíků |
