Kůň v pohodě Díl 32.: Horko, horko …

Koně jsou zvířata výborně přizpůsobená životu v chladném klimatu. Přesto dokážou přečkat i tropická vedra, samozřejmě za podmínky, že mají možnost ukrýt se ve stínu a napít vody. Horší je, když kůň tyto možnosti nemá a musí navíc v horku podávat i nějaký fyzický výkon, například zajet několik soutěží, nést svého jezdce na letním putování nebo přečkat několikahodinovou cestu v přepravníku. I přesto se o něho lze postarat tak, že vše přečká bez problémů – a v pohodě.

Vysoké teploty prostředí způsobují „přehřátí“ organismu. Kůň se nemůže zbavit tepla, přehřívá se a pocením ztrácí cenné tekutiny a elektrolyty. To narušuje správný chod jeho organismu. Může dostat i úpal, pokud je přehřátý delší dobu nebo pokud intenzivně pracuje v extrémně horkém prostředí. Při něm navíc už ani není schopen se ochladit, a pokud nedostane včas pomoc, může uhynout.

Nejhorší je, když kůň musí intenzivně pracovat v nehybném teplém (a vlhkém) vzduchu, ztěžuje to i situace, kdy navíc nemá dostatečnou fyzickou kondici a není na takové teplo adaptovaný. Problém mohou mít i koně velmi výrazně osvalení, protože čím více svalů jeho tělo nese, tím více tepla vytváří a hůř se ho zbavuje. Pokud je jeho tělo vystlané tukem (či pokryté hustou srstí), je dokonale izolováno a tím i chráněno před zbavováním se tepla do vzduchu. Citlivou skupinou na přehřátí jsou také koně příliš mladí nebo naopak staří či nemocní. Jejich termoregulační systém totiž nepracuje správně a okolní teplota ho snadno přemůže.

Víte, že …

… překročení normální tělesné teploty koně o 1 až 2 °C organismu nevadí (naopak je potřebné pro dobrou práci pohybové soustavy), tělesná teplota převyšující 40 až 41 °C už začíná tělo poškozovat. Když přesáhne 42 °C, může dojít k úpalu a následně k poškození mozku, ledvin, srdce, jater, svalů. To může končit smrtí.

Když se kůň přehřeje

Samozřejmě rozumný majitel to tak daleko nenechá dojít. Přesto je snadné dostat do tepelné krize pracujícího koně; stačí vyjet za horkého letního dne přepravníkem na nižší parkurové závody s mnoha desítkami startujících dvojic a nedostatečným zázemím pro všechny účastníky. Nervozita, nekvalitní prostředí vozíku, pocení, nedostatek stínu a vody k napájení, dlouhé čekání na start a fyzický výkon při soutěži vykonají často své! Kůň je přehřátý a ztratil hodně tekutin, které nemůže nebo následkem nervozity nechce napitím doplnit. Při intenzivním pocení ztrácí i elektrolyty, které jsou potřebné pro správné fungování nervových a svalových impulzů v těle. Pokud odskáčete v této situaci „svůj parkur“ a koně, který to potřebuje, neochladíte, může se stát, že jeho organismus selže.

Jak ale poznat, že kůň potřebuje ochladit? Počítáme, že během soutěže vzroste tepová frekvence koně z klidových 30 až 40 tepů za minutu vysoko přes stovku, po práci by však měla do 15 až 20 minut klesnout na 50 až 60 tepů za minutu. Nestane-li se tak a neklesne-li ani dechová frekvence za půl hodiny po práci na asi 60 dechů za minutu, je velká šance, že se kůň přehřál – a je třeba ho aktivně ochladit. Koně je třeba odvést do stínu. Ideální je postavit ho pod korunu košatého stromu, protože tam pravděpodobně bude proudit vzduch, na rozdíl od stáje či uzavřeného přístřešku. Nejlépe koně ochladí omývání chladnou vodou. Nemusí být přímo studená a hlavně byste ji neměli lít nebo stříkat na hřbet či záď. Ideální je namáčet do vody houbu či ručník a potírat jím hlavu a krk koně; protože na rozpáleném těle se voda rychle zahřeje, hned se musí setřít stěrkou, bičíkem nebo hřbetem ruky a kůň se potře znovu vodou chladnou. Pokud máte k dispozici hadici, lze postříkat vnitřní plochy končetin koně. Chlazení má být postupné, aby se snížila teplota nejen na povrchu, ale i v hlubších tkáních těla. Tělesná teplota má klesat asi o 0,5 °C za 30 minut. Někdy je dobré během chlazení koně vodit, aby se ještě horká a již ochlazená krev rovnoměrně smísily. V případě závažnějšího přehřátí, či dokonce úpalu však musí být chlazení agresivnější. Na hlavu, krk a končetiny, ale i na velké svalové skupiny lijte vodu z kýble či stříkejte hadicí. V horkém a vlhkém počasí lze aplikovat hodně studenou vodu na celé tělo s menším rizikem vzniku svalových křečí. Nebezpečí rychlého chlazení velkých svalových skupin však tkví v tom, že krevní cévy pod povrchem se zúží a uvězní horkou krev a odpadní produkty v hlubokých vrstvách svalů.

Tip:

Chlazení různě zahřátých koní v různých podmínkách prostředí má být různě intenzivní:

• Prostředí < 21 °C, kůň < 39 °C Ú není třeba chladit

• Prostředí cca 15 °C, kůň > 39 °C Ú chladit houbou krk a hlavu, koně vodit s dekou přes hřbet a záď

• Prostředí > 26 °C, kůň > 39 °C Ú chladit houbou hlavu a krk, stříkat končetiny

• Prostředí > 26 °C, kůň > 40 °C   intenzivně chladit hadicí celého, pak vodit do sucha

Protože však bývá přehřátí spojené s dehydratací, tedy ztrátou tekutin a elektrolytů, je třeba se postarat i o jejich doplnění.

Vodu, vodu!

Normálně kůň potřebuje přibližně 2 až 4 litry vody na jedno kilo přijaté suché potravy. Pokud přijímá pouze šťavnatou trávu, stane se, že skoro nepotřebuje pít vodu; pokud však žije z vyschlé letní pastvy, pít určitě bude. Při teplém počasí se z jeho těla vypařují tekutiny a on potřebuje vypít až o 20 % více vody. Pokud navíc pracuje, může se stát, že bude potřebovat až třikrát více vody než v klidu! Běžných 30 litrů tak u půltunového koně stoupne skoro na „stovku“.

Při fyzické zátěži kůň ztrácí hodně tekutin pocením – je to jeho způsob ochlazování. Díky odpařování potu z povrchu těla totiž dochází k jeho ochlazování, a to i v případě, že je teplota vzduchu hodně vysoká. Protože kůň při práci produkuje velké množství tepla a musí se hodně chladit, ztratí také hodně tekutin.

Během teplého počasí bychom měli kontrolovat, zda koně dostatečně pijí nebo mají aspoň dostatek šťavnatého krmení. Ideální je pravidelně prohlédnout jejich sliznice, zda jsou vlhké a růžové, přimáčknutím prstu na dásně vyrobit bílý flíček, který má do dvou sekund zase zrůžovět; to jsou známky toho, že krev koně je dostatečně tekutá a on netrpí nedostatkem tělesné vody. Můžete také nad jeho lopatkou vytáhnout kožní řasu a pustit – má se hned vyhladit. Pokud je růžovění dásně (CRT) nebo vyhlazení řasy pomalejší, kůň potřebuje doplnit tekutiny. Nechce-li pít, nabídněte mu mrkev, čerstvou trávu, namáčené řepné řízky či kaši z otrub. Většina koní se do jednoho z toho ochotně pustí. Někdy pomůže, pokud mu do huby stříknete trochu hodně slané vody; zvyšuje to pocit žízně.

S tekutinami je třeba zpocenému koni často dodat elektrolyty. Obvykle se přidává chlorid sodný a draselný, například v poměru 3:11a množství asi 4 lžíce (dle intenzity pocení).

Tip:

Po namáhavé práci se kůň potřebuje včas napít, protože později už může vodu odmítnout i přes pokročilou dehydrataci. Většina majitelů se však obává koliky z náhlého příjmu velkého množství chladné vody. Bez nebezpečí může kůň vypít zhruba 7–10 litrů vody během prvních 15 minut po zátěži.

Jak tomu všemu vlastně předejít?

Dodržte pár podmínek a nemusíte se léta ani práce v horkém počasí nijak bát:

1. Udržujte koně v dobré kondici. Všechny tělesné systémy budou výkonnější, organismus se lépe zbaví vytvořeného tepla.

2. Práci s netrénovaným či neaklimatizovaným koněm přenechejte na ranní nebo večerní hodiny.

3. Při práci a po ní koně pravidelně monitorujte. Prokládejte zátěž častými přestávkami.

4. Na pastvině zajistěte koni přes nejhorší denní dobu zastíněné dobře větrané místo. Lepší jsou stromy nebo přístřešek „na nožkách“ než uzavřená bouda či stěna. Můžete použít i větráky či nucenou ventilaci.

5. Kůň má mít vždy k dispozici čistou vodu, kontrolujte, zda dost pije. Zajistěte mu dostatečný přísun elektrolytů.

6. U příliš chlupatých koní zvažte možnost oholení srsti.

7. Používejte během ježdění v horkém počasí co nejlehčí a nejprodyšnější podsedlové dečky.

8. Při prvních náznacích teplotního diskomfortu, přehřátí a dehydratace ihned jednejte.