Kostarický deník – Pura Vida

Odjíždíme zpět do naší ekolodge maximálně spokojení. Kosta opět volá na letiště, aby zjistil, jestli je něco nového ohledně našeho batohu, a dostává se mu neuvěřitelné zprávy. Batoh je v Moskvě. No sláva, je na světě. Tedy spíše ve světě. Jenom nechápeme, jak mohl dát přednost Rusku před Kostarikou!

Po obědě máme volno a jdeme se toulat po okolí. Zlákalo nás hejno arating, které jsme ráno viděli přelétat nad džunglí a přistát na vysokém stromě. Vydáváme se v jeho stopách. Nacházíme rozlehlé mraveniště mravenců atta. Všude po okolí jsou rozesety malinké lístečky, které si nesli domů, než je zastihl prudký tropický déšť. Kousek dál se malý lenochod přemisťuje sem a tam po větvi. Pohybuje se celkem svižně, takže naboural mé přesvědčení o tom, že lenochodi jsou líná a pomalá zvířata. Také nás překvapuje poměrně velké množství těchto zvířat. Nejlépe to vystihl asi Pepa, který prohlásil: „Tady je lenochodů jako u nás koček.“ Aratingy jsme objevili na stejném místě, kde jsme je ráno viděli přistát. Hodují si tu na stromě, ale pro naše fotoaparáty jsou příliš daleko.

Před večeří jdeme do centra okouknout místní obyvatele. Jsou o poznání tmavší než ostatní Kostaričané. Bude to nejspíš tím, že zdejší pobřeží je domovem některých domorodých etnik, jako jsou Kreolové nebo Bribri. A potkáte tady také spousty lidí jamajského původu, kteří do tohoto prostředí přinesli prvky černošské kultury. Je to pestrá směs pohodových lidí, kteří preferují volnější způsob života. Karibské pobřeží je také rájem surfařů. Zdejší pláže hojně využívají i místní lidé, kteří sem jezdí s rodinami na celodenní pikniky.

Pokoušeli jsme se zde nakoupit některé potřebné věci, které nám kvůli ztrátě batohu chybí, ale neuspěli jsme. Ponožky a trekové boty jsme nesehnali, ani nabíječku pro náš fotoaparát, zato jsme objevili krásné barevné jamajské čepičky a ještě barevnější harémové kalhoty a trička i marihuanu. Možná jsme si ji měli koupit. Já to říkala. Nikde jinde už jsme ji neviděli. Myslím tu jamajskou čepičku.

Zvečera usedáme do houpacích sítí, popíjíme chlazené pivo a pozorujeme reje gekončíků nad našimi hlavami.

(Pokračování příště.)