Vrabec polní Passer montanus (Linnaeus, 1758)
Popis a rozdíly ve zbarvení obou našich vrabců
Oba druhy vrabců, u vrabce domácího ovšem jen samci, jsou poměrně pestře zbarvení ptáci. Jejich pestrost barev je však jen v oblasti hnědých tónů, které mezi sebou ladí. V jejich peří nenajdeme žádný výrazný barevný kontrast, jako třeba červenou, černou, žlutou a bílou u stehlíků. Při povrchním pohledu, což je na dálku téměř vždy, jejich pestrost proto sotva vnímáme. Díváme-li se tedy třeba na ptáky, kteří se živí na krmítku, všimneme si zbarvení peří jen při dobrém světle za slunečných dní. Vrabec polní je dobře k rozeznání. Má celou hlavu sytě čokoládově hnědou, tváře bílé a na nich sytě černou okrouhlou skvrnu. Krovky křídelní má také pestře vybarvené v několika odstínech hnědé, od světlého okru až po červenohnědou, která se v malířské terminologii nazývá terra puzzuola.
Vyfotografoval jsem chyceného vrabce polního s roztaženým křídlem. Na té fotce je dobře patrné, jak na křídelních krovkách každé péro nese na sobě několik odstínů hnědé. Letky jsou oproti tomu jen matně šedohnědé, kromě tří letek ramenních, které navazují na zbarvení krovek. Asi je zbytečné popisovat jejich zbarvení do posledního detailu, když je lepší si ty detaily prohlédnout na fotografiích. Postavou je vrabec polní viditelně menší než jeho příbuzný. Délku těla ornitologické míry sice uvádějí, obvykle však na jiném místě textů než jiné, lépe měřitelné míry. Spolehlivější je váha, v současnosti uváděná jako hmotnost. Samozřejmě, že vezmu údaje z literatury, nikdo snad nepředpokládá, že vezmu síť, půjdu chytat vrabce, abych je vážil. Takže Dr. Mlíkovský uvádí, že vrabec polní váží 19 až 27 gramů, domácí pak 24 až 38 gramů. Oproti tomu P. Clement říká, že samec váží 20,2 až 30 gramů, samice pak 21 až 27,4 gramu. Jsou to sice údaje o malinko přesnější a lze jim věřit, nikoliv však zcela bez pochyb. Ono totiž v podstatě nelze podle vnějšího vzhledu samce od samice u polních vrabců rozeznat. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená. Samice má však přeci jenom o malinko méně syté barvy než samec. Ukazuji vám fotku, kde pár sedí vedle sebe na plotním sloupku. Ptáte se, jak mohu vědět, který z těch ptáků je samec? Inu, vidím, co vidím. Hned nad tím sloupkem, pod střechou, měli ti vrabci hnízdo. Nejdřív se tam posadil samec a začal se natřásat a čimčarovat, potom teprve k němu slétla samice a seděli vedle sebe. Tak proto mám tu jistotu, že je to opravdu pár. Můžete si tu fotku prohlédnout a hledat sami rozdíly ve zbarvení mezi samcem a samicí. Předkládám vám tentokrát jistotu. Vrabci polní jsou natolik stejní ve svém zbarvení, že v zimě, po přepelichání, které proběhne do konce října, nelze již rozeznat ani jejich stáří. Takže se jaksi vnucuje otázka, jak byla určena nějaká macatá samice, která hmotnila oněch 27,4 gramu? Pakliže nebyla vykuchána? No, ornitologie je věda, nikoliv náboženství, přesto i tady hraje víra svou roli.
Biotop neboli životní prostředí
Jméno vrabce polního do jisté míry ukazuje, kde žije, kde se mu to nejvíce líbí. Avšak jen do té jisté míry. Skřivan má ve svém druhovém jméně také polní, přesto je v tom rozdíl. Uprostřed mnohahektarového pšeničného pole vrabce polního sotva potkáte, a kdyby i náhodou ano, měli byste se ptát: Proboha, kde se tady vzal? Skřivan by tam naopak zcela patřil. Oba druhy našich vrabců dnes patří zcela do krajiny vytvořené člověkem. Stromořadí podél silnic, sady a zahrady, které obklopují lidská sídla, vesnice. V podstatě to bylo ještě donedávna tak, že vrabec domácí ovládal spíše středy lidských sídel. Vídali jsme jej na návsích a náměstích, kdežto vrabec polní se držel na druhé straně domů, s výhledem do otevřené krajiny. S největší pravděpodobností se oba druhy vrabců navzájem nějak ovlivňovaly. Jak? Nevzpomínám si, že by se touto otázkou někdo opravdu zabýval. Prostě každý věděl, že tam, kde je hodně vrabců domácích, toho polního sotva uvidíte. Ta otázka se stala viditelnější tím, jak vrabců domácích dramaticky ubylo. Najednou se vrabec polní odvážil do míst, která dříve ovládal vrabec domácí. Ale i dnes vidíme vrabce polního i tam, kde bychom toho domácího vůbec nečekali.
Životní prostředí vrabce polního se dá popsat jako otevřená, kulturní krajina, staré aleje podél silnic, polní sady nebo křoviny, zahrady, všude tam, kde se současně dá najít nějaká dutina, kde by tito ptáci mohli postavit svoje hnízdo. Nevzpomínám si, že bych je kdy viděl někde na okraji lesa, pokud tam nebyla nějaká budova, třeba hájovna. Taková situace vytváří již jakýsi mikrosvět, pro tyto ptáky vhodný. Nějaký ten zeleninový záhon, pár ovocných stromů, sekaný trávník. Naposledy jsem vyfotografoval vrabce polního na soutoku Berounky s Vltavou, kde je přístaviště lodí pro vykládání písku. Hnízdili v drenážních trubkách vysoké betonové přístavní stěny.
Potrava
Vrabec polní je klasický semenožravec, který semena vylupuje ze slupky před jejich pozřením. Literatura uvádí, že jeho potrava je převážně rostlinná a vcelku shodná s potravou vrabce domácího. Častěji než u vrabce domácího se objevuje živočišná složka. I když ta rostlinná zřetelně převažuje a jsou v ní zastoupena více semena plevelů a méně semena kulturních rostlin než u vrabců domácích. Asi bych to řekl jinak, než se to obvykle popisuje. Mláďata krmí vrabec polní hmyzem, který jim přináší usmrcený v zobáku. To vidíte vlastním okem a také na fotografiích. Jestli se staří v té době také živí hmyzem, anebo pro vlastní potřebu žerou semena, to je otázka. Na vlastní oči jsem je v době, kdy krmí mláďata, nikdy při sběru semen neviděl. Asi jim stačí ten hmyz. Někde ve voliéře to asi bude jiné, protože nabídka živého hmyzu je zde omezená jak co do množství, tak co do pestrosti výběru. Nedivil bych se, kdyby tomu bylo tak, že 3 až 4 měsíce se živí hmyzem a po zbytek roku semeny. Oštipují i zelené části rostlin a přiživují se, tak jako vrabec domácí, na různých civilizačních odpadcích, jako je pečivo, vařené brambory, nudle, rýže a podobně. Prý vyzobávají i semena borovic. To je ovšem potravní nabídka dostupná jen v krátkém časovém úseku, když se šišky pod svitem jarního slunce otevřou, a také ji využívá ze semenožravých ptáků asi každý.
Složení potravy pro mláďata má být stejné jako u vrabce domácího. Když se často díváte přes objektiv fotoaparátu, který působí stejně jako dalekohled, vidíte nějaké ty rozdíly. Potrava, kterou nosí mláďatům vrabci polní, je viditelně menší. Zatímco vrabci domácí nosí při pozdějším hnízdění i velké zelené kobylky, vrabce polní jsem s nimi v zobáku nikdy neviděl. Možná však, že je také dokážou zpracovat. Ovoce prý vrabci polní neoklovávají. Byli však přistiženi, jak v lesních školkách vyzobávají ze země semena jehličnanů. To je docela zajímavé. Jak je v té zemi najdou? Něco podobného jsem pozoroval u vrabců domácích na zasetém prosu. Napadlo mě kdysi, že si zaseji trochu prosa. Zryl jsem takhle u keře na zahradě záhonek, asi dva krát půl metru. Uhrabal, udělal hlubší rýhy, zasel proso, uhrabal a prkénkem udusal. Zkontroloval, aby na povrchu nebylo vidět žádné semeno, a zalil konví. Protože pěkně svítilo slunce, byl záhon do hodiny na povrchu suchý. Ledva to uschlo, přiletěl vrabec, samec. Chvíli to pozoroval a potom začal zobákem rozhrnovat zem. A postupoval pěkně v řádcích, přesně tam, kde bylo zaseto. Nevyrostlo vůbec nic, sežral to všechno. Jakým radarem to hledal, nevím. Prý ptáci nemají čich, tvrdí věda zvaná ornitologie. Vědět to, prodám to tajemství US Army. Samozřejmě přes řetěz překupníků, abych si to nakonec neodnesl do hrobu.
Rozšíření vrabců polních
Vrabec polní má asi tak stejně velký areál rozšíření, tedy co do velikosti plochy, jako vrabec domácí. Mluví se o palearktickém rozšíření. V okrajových částech se ovšem jejich rozšíření liší, když v centrálních částech Evropy a Asie se překrývá. V jihovýchodní Asii však rozšíření vrabce polního přesahuje až do orientální oblasti. Na západní straně nedosahuje rozšíření vrabce polního tolik na sever jako u domácího. Nežije v severním Norsku a Švédsku a ani ve Finsku. Malá enkláva je na západě poloostrova Kola. Jeho absence nesouvisí se zeměpisnou šířkou, spíše s tím, že Finsko je hodně zalesněné. Chybí také asi od poloviny Španělska směrem k jihu. Vůbec není na severu Afriky. Turecko má rozděleno na polovinu, na jihu chybí. V Íránu bychom se s ním setkali jen na samém severu. Na jih od velehor centrální Asie se již nevyskytuje. Jeho výskyt je zakreslen celoplošně ve Střední Asii, což bude zřejmě velmi schematické, protože vysoko do hor nevystupuje ani u nás. Což zase podmiňuje charakter krajiny. Lidská obydlí a louky jej přitáhnou do větší výšky. Myslím, že se mluví asi o 820 metrech někde v Jeseníkách.
Hnízdění a pelichání
Vrabci polní, říká se, hnízdí pospolitě. Neznamená to však, že by jejich hnízda byla postavena jedno na druhém. Takhle to ani být nemůže, protože svoje hnízda staví výhradně v dutinách. Takže, jestliže jsou jednotlivá hnízda od sebe vzdálena tak dvacet třicet metrů, znamená to jistou pospolitost. Jestli si každý hnízdící pár vytváří nějaké vlastní teritorium, známo není. Jeho společenský živost je určitě jiný než u vrabců domácích. Jestliže dříve byli vrabci domácí schopní postavit si volně takzvaná stromová hnízda, o vrabcích polních jsem o tom nikdy neslyšel. Vrabec polní je schopný vměstnat se i do malého prostoru, třeba do drenážní trubky o průměru deseti centimetrů. Pokud je prostor pro hnízdo velký, třeba v budce pro špačky, zastaví jej suchou trávou, mechem a všemožným peřím tak, že shora do hnízda nevidíte. Až posléze, někdy před vylétnutím mláďat z hnízda, jak povyrostou, je materiál, ze kterého bylo hnízdo postaveno, ušlapán natolik, že mláďata pak shora uvidíte.
Vrabci polní začínají hnízdit někdy okolo poloviny dubna. Ne ovšem všechny páry ve stejnou chvíli. První mláďata začínají z hnízd vyletovat někdy před polovinou května. Jednotlivé páry mohou hnízdit až třikrát za sezonu, takže poslední mláďata mohou vyletovat z hnízd až začátkem srpna. Tou dobou se vrabci polní shlukují v hejna, která můžeme pozorovat na místech příhodných zdrojů potravy. Někdy před třiceti lety byla takhle nad Zručí nad Sázavou zaseta jakási tráva na semeno. Tam se zdržovalo hejno dobře 200 až 300 vrabců polních. Ale zase, takové shlukování do velkého hejna není vůbec nic pravidelného nebo zákonitého. Mláďata po vylétnutí z hnízd poměrně brzy vymění juvenilní opeření, po skončení hnízdění i staří ptáci. Úplné přepelichání jak mladých, tak starých ptáků je ukončeno do konce října. Podle Winklera a Jenniho.
Poddruhy a skutečnosti zjištěné kroužkováním
Ačkoliv vrabec polní žije na opravdu rozsáhlém území, a není tudíž žádným překvapením, že je popsáno více zeměpisných forem, někdy až deset, jejich rozdílnost je jen malá. Clement se například blíže zmiňuje o sedmi formách, aniž by blíže specifikoval rozdíly ve vzhledu. Literatura se zmiňuje i o křížencích s vrabcem domácím, mají být však ojedinělí. Mám na fotografii křížence dosaženého ve voliérovém chovu a mohu říci, že jej lze jen obtížně rozeznat od mladého vrabce polního. Mají existovat rovněž Kříženci s vrabcem pokřovním, což jenom zamotává situaci okolo takzvaného italského vrabce. Toho někteří autoři považují za formu vrabce polního, jiní za formu vrabce domácího, další pak za formu vrabce pokřovního, aniž by byl vlastně přesně popsán jeho vzhled. Clement jmenuje následující formy vrabců polních. Kromě nominátní formy montanus pak formy transcaucasicus, dilutus, tibetanus, saturatus, malaccensis a hepaticus.
Vrabec polní, jak se podle povrchních pozorování zdá, neutrpěl tak velkých škod rozmnožením predátorů jako vrabec domácí. Dokonce se v jeden čas zdálo, že v místech, odkud vrabec domácí zmizel, se jeho polnímu příbuznému více dařilo. Vrabec polní je u nás považován za stálého ptáka. Pohnízdní rozptyl mláďat, jak bylo zjištěno kroužkováním, je však mnohem větší než u vrabců domácích. Odhady počtů hnízdících i zimujících populací se dosti liší. Nejnižší odhad počtu hnízdících párů je 400 tisíc nebo půl milionu, nejvyšší odhad je pak 800 tisíc až milion. V zimě populace vrabců stoupá, protože u nás zimují vrabci ze severu. Nejvyšší odhad zimní populace je dva miliony jedinců. Naši mladí ptáci byli zastiženi několikrát mnohem jižněji našich hranic. Nejvzdálenější nález pochází z Itálie. Pták byl kroužkován v Břeclavi, aby za pouhých 11 dní byl nalezen v Emilii, což je v Itálii, 636 km daleko. Nejvyšší věk vrabce polního, zjištěný kroužkováním, je 5 let a 11 měsíců.
Obvyklých tří stránek textu jsem již dosáhnul, ale dalo by se toho o tomto ptáku říci mnohem více. Asi nejzásadnější studií by v současnosti bylo co nejvíce vypozorovat, proč, jak se zdá, je zatím vrabec polní odolnější vůči predátorům než vrabec domácí. Možná je to tím, že vrabec polní nevsadil tolik na bezpečnost života v lidském okolí jako jeho kolega. Na člověka si může vsadit jen málokdo, je to tvor veskrze nevděčný a navíc trpí falešnými představami. A to ještě neuvažuji o zneužívání takových falešných představ. Nejhojnějším polem toho všeho je asi právě takzvaná ochrana přírody. Jako by právě tady existovala přímá úměra. Čím méně přírodu znám, tím více ji takzvaně chráním. Všichni se musíme více rozhlížet kolem sebe.
