Kostarický deník – Pura Vida
Jednou z prvních zastávek je záchranná stanice pro lenochody. Je to prý jediná stanice tohoto druhu v Kostarice. Vyžadují ale poměrně dost vysoké vstupné (25 dolarů), takže na prohlídku nejdeme. Tak vysoké vstupné je převážně z toho důvodu, že nedostávají prakticky žádné dotace od státu a na svůj provoz si musí vydělat sami. Lenochody poté, co se uzdraví, vypouštějí zpátky do volné přírody.
V autobuse se Kosta rozpovídá o životě na Kostarice a tato malá země je mi čím dál tím víc sympatická. Armádu zde zrušili již v roce 1948 a od té doby se bez ní docela snadno obejdou. Peníze, které ušetří za financování armády, investují do sociálního systému, na podporu rodin, školství, důchodců a ochrany přírody. Školní docházka je pro děti povinná a rodiče, kteří by neposílali své děti do školy, by mohli být trestně stíháni. Lidé, ač nejsou všichni bohatí, jsou spokojeni se svým životem. I ti chudší mají dostatek jídla. Hlavně rýži a ovoce. Čerstvé ovoce tu zraje po celý rok. Rodiny zde dostávají od státu také podporu na bydlení, v přepočtu na naše peníze je to zhruba 200 000 Kč. Za to pořídí hrubou stavbu jednoduchého domku s půdorysem cca 5×6 m2 a časem si podle finančních možností přistaví další příslušenství dle potřeb. Vzhledem k tomu, že v Kostarice je převážně teplé a slunečné počasí, rodiny tráví většinu času venku, takže svá obydlí potřebují v podstatě jen k přespání. Musím přiznat, že toto jsme jim tak trochu záviděli. Na závěr svého vyprávění ještě Kosta přidá recept na šťastné manželství, který získal od svého dědečka: „Chlap by měl být jako leguán a naučit se také tak kývat hlavou.“ V podstatě to znamená, mlčky své ženě přikyvovat.
Vzápětí přerušuji Kostovo vyprávění, protože z okna autobusu zahlédnu u cesty obrovskou želvu. Nikdo ze spolucestujících mi moc nevěří, ale stejně se jdou všichni pro jistotu podívat. A opravdu, z příkopu vylezla kajmanka supí. Pravděpodobně hledá místo, kam by nakladla svá vejce. Pepa se ji snaží přenést přes silnici, aby ji nic nepřejelo. Ale je to dravá želva a podniká proti nám tak prudké výpady svou silnou tlamou, že ji raději nechává na místě. Kajmanka není atrakcí jen pro nás, protože tu zastavují další auta, ze kterých vystupují lidé a chodí si ji fotit.
(Pokračování příště.)
