Hrdlička temná (Streptopelia lugens) Málo známý klenot z východní Afriky
Systematika
Již podle prvního pohledu je jasné, že tento druh patří do podrodu turtur spolu s hrdličkou divokou (S. turtur), hrdličkou východní (S. orientalis) a hrdličkou pěnkaví (S. hypopyrrha). Až na poslední jmenovanou jsou u nás chovány a odchovávány všechny tři druhy.
Všeobecně je považována za monotypickou, tedy bez poddruhů. Občas jsou však uváděny poddruhy S. l. bisharensis z jihozápadního cípu arabského poloostrova a S. l. funebrea vyskytující se v oblasti od východní Ugandy, jižně po Malawi a Zambii.
Uvádět zbarvení je myslím zbytečné, vše je dobře vidět na fotografiích.
Rozlišení pohlaví je možné u ptáků v dospělém šatu, vždy je ale dobré mít více ptáků na srovnání. Samec je od hlavy po šíji výrazně šedý, což je znak u samice chybějící. Mládě je zbarveno výrazně matněji a chybí mu znaky na křídlech a hlavě a například také nemá červené okruží oka.
Základní míry tohoto druhu jsou následující: délka 280 až 310 mm, křídlo 175 až 186 mm, ocas 107 až 125 mm, zobák 17 mm, běhák 25 mm a váha 120 až 205 g.
Rozšíření
Vyskytuje se místně ve východoafrických a jiho–západoarabských vrchovinách. V Arábii obývá Saudskou Arábii a sousední severní Jemen, kde se vyskytuje v nadmořské výšce 1 000 až 2 800 m. V Africe ji najdeme ve vrchovinách západní a jihovýchodní Etiopie, v severozápadní hranici Somálska a v hraničních oblastech jihovýchodního Súdánu a severní Ugandy. Dále se vyskytuje od východní Ugandy přes keňskou vrchovinu do severní Tanzanie a od jihozápadní Ugandy podél Rift Valley jižně do Malawi a východní Zambie.
Život v přírodě
V době rozmnožování se pohybuje v párech či samostatně, v ostatních obdobích pak vytváří mnohem větší hejna, především v oblastech hojnosti potravy. Jejími biotopy jsou lesnaté oblasti nebo oblasti řídce porostlé stromy, stejně jako zemědělské oblasti a zahrady. Konkrétně tedy vyhledává širokou škálu biotopů jako borovicové monokultury, níže položená vřesoviště a jiné více otevřené oblasti. Nejvíce ale preferuje horské lesy s porosty bambusu. Zde všude hledá potravu na zemi. Jsou to především semena obilovin, slunečnice a brukvovitých a miříkovitých rostlin. V Keni se například shromažďují velká hejna na slunečnicových polích. Dále požírá kořínky, spadlé bobule, výhonky a měkkýše.
Hnízdění v přírodě probíhá od října do června, v některých oblastech do července. V Etiopii hnízdí ve všech měsících kromě července a srpna. Samotné hnízdo je velmi chatrná plošinka z větviček, vystlaná kořínky nebo stébly trávy umístěná na dřevinách ve výšce dva až sedm metrů. Snáší dvě bílá vejce, která inkubuje dvacet dní. Mláďata jsou vzletná asi za dalších dvacet dní po vylíhnutí. Tok je velmi podobný S. turtur či S. hypopyrrha. Samec při něm toká z vysokého místa blízko postaveného hnízda, poté provádí krátký svatební let, při němž opakovaně sestupuje a vystupuje s rozevřeným ocasem.
Chov v lidské péči
Chov tohoto druhu exotické hrdličky je zcela bezproblémový a snadný. Podobně jako další africký druh tohoto rodu, hrdlička senegalská, je i hrdlička temná velice odolným druhem ptáka. Bez nejmenších zdravotních problémů zvládá naše zimy, a je tedy možné ji celoročně držet v netemperovaných voliérách. Zde je samozřejmě vhodné mít zálet, kde se ptáci můžou schovat před větrem či deštěm. Bezproblémový je i chov s jinými druhy ptáků včetně holubů. K jiným druhům holubů není agresivní ani během hnízdění, a dokonce není agresivní ani k jiným hrdličkám rodu Streptopelia, tak jako jsou vůči sobě agresivní např. různé druhy novosvětských hrdliček rodu Zenaida. Úspěšně mně hnízdí ve společnosti holoubků zlatozobých (Columbina cruziana), holoubků diamantových (Geopelia cuneata), holubů chocholatých (Ocyphaps lophotes), holubů horských (Geotrygon montana), hrdliček černouchých (Zenaida auriculata), hrdliček bělokřídlých (Zenaida asiatica) a hrdliček chechtavých (Streptopelia roseogrisea). Z hrabavých mám jejich chov vyzkoušen s křepelkami rodu Coturnix, bažanty pavími (Polyplectron bicalcaratum), frankolíny žlutohrdlými (Francolinus leucoscepus), perličkami chocholatými (Guttera pucheranii) a křepely Gambellovými (Callipepla gambellii). Z ostatních ptáků pak s turaky červenokorunkatými (Tauraco erythrolophus), toky rudozobými (Tockus erythrolophus) a šafránkami velkými (Sicalis flaveola). Jediný problém jsem zaznamenal u toků, kteří mohou v době hnízdění hrdličkám krást vejce, jinak vše bez jediného problému.
K hnízdění se nejlépe osvědčily proutěné košíčky různé velikosti, které ptáci ani nemusí vystýlat. Kroužkujeme kroužky o průměru 7 mm.
Stejně bezproblémové je krmení. Jako základní směs zrnin používám směs Deli Nature 28 Graminex extra primárně určenou pro holuby. Od jara do podzimu podávám klíčené zrní nakličovací směsi Deli Nature 33. Občas dostávají vařenou rýži zasušenou suchou vaječnou míchanicí. Chvíli jsem také podával speciální granule pro holuby značky Versege–Laga Colombine. Ptáci je sice přijímali, ale pro jejich nepravidelnou dostupnost jsem je podávat přestal.
Z doplňkových preparátů používám jedenkrát týdně spirulinu a pravidelně pak preparát na regeneraci jater Hepavit a stále populárnější Humac Natur Exot. Kvalitní grit a zobový kámen je samozřejmostí.
Hrdličky taktéž pravidelně odčervuji a v tomto bodě je nutné dát si pozor na jednu věc. Ptáci jsou dle mých zkušeností dosti náchylní na kapilárie. Proto je nutno si dobře zjistit, na které parazity daný preparát účinkuje. Například Chemisolem byste mohli odčervovat jako diví, ale kapilárií byste ptáky stejně nezbavili. V tomto bodě zcela plně postačí klasický Panacur, ale samozřejmě je dobré preparáty střídat, aby nedošlo k rezistenci parazitů.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že se opravdu jedná o velice nenáročný druh krásné exotické hrdličky, která si jistě zaslouží větší rozšíření v našich voliérách.
